Divadelní noviny > Názory – Glosy
Jdu se zabít
Židovský filosof Chomsky říká, že bodem nula lidského rodu je válka. Protože jsem zvrácený, našel jsem obdobu takového bodu v kultuře (zcela jasně mimopražské básnické soutěže) a také v umění (brněnské televizní inscenace z poloviny osmdesátých let, ve kterých ve všech hraje Mira Donutil vtipného šviháka). Můj daemon mi ale našeptával, že to nemusí být definitivní, a tak nedávno, v rámci drsné výměny YouTube linků s ředitelem ústeckého archivu, který se mě hned v úvodu pokusil srazit na kolena tříštivou volkmusik kapely Hoch Tirol s frontmanem Konim sólujícím na cyklistické klaksony, které si připevnil všude možně po montérkovém overalu a ten nejvtipnější k zadnici, to přišlo. Když jsem přestál úvodní nápor zákeřného archiváře, chtěl jsem kontrovat klasikou, králem jódlu Franzlem Langem, vlastníkem největší jezevčí štětky na světě (pro představu asi o objemu velkého květáku), tu ale padl můj zrak vpravo na prokletý sloupek další nabídky, na video nadepsané Hias – Übern Laurenziberg. Po jeho přehrání zahučeli Mira i ševelící básničkáři do propadliště mých kulturně-uměleckých dějin a jejich místo, bod nula, zaujal Hias. O co jde?
Na pódiu stojí průčelí tyrolského stavení a v jeho vikýři je zabudovaná obrazovka. Pod střechou se suší řady falešných kukuřičných klasů se svým neodbytným falickým podtextem a na zápraží sedí svědkové Jehovovi (aspoň podle oblečení) a na něco se hrozně těší. Dále je tu hudební sestava v lederhose – kytarista, akordeonista a kontrabasista – a podle jejich rozpaků se zdá, že se děje něco mimořádného. A taky že ano! Přichází nastrojený konferenciér s espritem mlsného kocoura a oznamuje nepříjemnou zprávu, že se nedostavil zpěvák. Panuje rozčarování, když v tom kráčí přes pódium chlapík v podkolenkách a obří filcové hučce. Zoufalý konferenciér ho chytne, postaví před mikrofon a oznámí, že bude zpívat jako záskok. Chlapík se zdráhá, pak svolí, je však zmatený a při uklánění se udeří čelem o mikrofon. Tak už víme, že je to trotl, a nedivíme se, když poté, co spustí kapela, není schopen trefit první takt. Kapelník s knírkem sňatkového podvodníka opakovaně přeruší produkci a trotla přede všemi instruuje, a tak přeci jen překoktá první sloku, aby náhle, připomíná to osvícení, perfektně trefil refrén bravurním jódlem, který se děje už za bouřlivých ovací jehovistů, které neustanou. Všechno běží dobře do okamžiku, kdy, šajze velt, trotl ztratí hlas! Naštěstí se v pozadí zjeví konferenciér se sklenicí piva a dělá, že upíjí. Trotl mu sklenici vytrhne, vypije a vrátí s trochou piva na dně, což je důležité. Z neznámého důvodu mu totiž naběhnou tváře, začne jimi pumpovat, vytřeští oči, už už to vypadá, že konferenciéra pozvrací, v posledním okamžiku ale polkne a počne divoce jódlovat, polekaný spíkr sebou trhne a vychrstne zbytek piva na jehovisty, kteří v té chvíli už neovládají záchvaty smíchu. Scénka vrcholí za dokonalé euforie. Kde se bere takového potlesku, říkáte si, když kapela dohraje a trotl se rozčiluje na publikum, že aplauduje, hrozí mu a křičí auf! Potom přibíhá hošík s kyticí, kamera švenkne a vy náhle vidíte, že tuhle scénku hrají pro třicet tisíc lidí ve sportovní hale. Zděsíte se a začnete klikat na další Hias – Übern Laurenziberg videa a zjistíte, že přesně tohle dělá bavič řečený Hias čtyřicet let, všichni to znají, a přesto znovu umírají smíchy. Začne vám být jasné, že nejde jen o klenot lidové zábavy a jakýsi ikonografický typ, ale především o společný rituál dobrovolné amnézie. S úžasem se nemůžete rozpomenout na jeho tuzemský ekvivalent, to vám zodpoví otázku, proč nemáme českého Bernharda, takže video pošlete režisérce, která se vám svěřila, že neví, co by měla nastudovat v příští sezoně pro snoby v ND, tohle, napíšete jí a ona vám odpoví lakonickým: Jdu se zabít.
No, ani se nedivím.
S. d. Ch.
Komentáře k článku: Jdu se zabít
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
