Je 1. září
Vážení divadelníci, teatrologové, divadelní kritici, publicisté, lidé myslící a píšící, mladí, středněvěcí, staří,
oslovuju Vás jako stávající šéfredaktor a editor internetové podoby Divadelních novin (dále i-DN). Rád bych, abychom v nové sezoně pokračovali v autorské spolupráci a aby ti, kdo mají zájem, s námi opět či zcela nově kontakty navázali. Oslovuju především ty, kteří spolupráci přerušili po odchodu redaktora Vladimíra Mikulky z naší redakce v únoru tohoto roku. Snad již jarní bouře odvanuly a během více než „sta dnů vlády“ nového vedení i-DN jsme Vás přesvědčili, že i-DN není nijak sektářský, neprofesionální či nepřátelský prostor pro psaní a přemýšlení o divadle. Že se snaží o otevřený přístup a co nejširší autorský, myšlenkový i tematický záběr. Právě proto bychom byli rádi, kdybyste se nám (opět) ozvali. Rádi přijmeme jakékoli nabídky, co by na i-DN mohlo či mělo být. Zajímá nás, co je – podle Vás – špatně, co chybí, co přebývá. Očekáváme nejen nápady a kritiku, ale především Vaše texty.
Čekal jsem s touto nabídkou na začátek nové sezony, neboť předpokládám, že dramatická situace kolem i-DN se již zklidnila a Vy jste měli dostatek času poznat, jak i-DN pod novým vedením vypadají. Začátek sezony skýtá ideální možnost začátku (staro)nových kontaktů a vztahů. Budu rád, když se ozvete na adresu Divadelních novin, anebo přímo na [email protected].
Pro přesnost uvádím svou představu i-DN
Rád bych využíval internetové prostředí jako svébytný prostor především pro publicistiku, kritiku, zpravodajství, polemiky a diskuse. Snažíme se, aby i-DN byly atraktivní i po výtvarné stránce (proto jsme nově zavedli fotografie, snažíme se uvádět internetové odkazy). Naším cílem je, aby i-DN byly přístupné pro široký okruh zájemců o divadlo, aby je četl o kulturní dění (a divadlo především) u nás i ve světě se zajímající čtenář – ať odborník nebo laik. Aby doplňovaly a podporovaly tištěnou podobu DN, aby obě verze Divadelních novin byly pro divadelníky přitažlivé, zajímavé a cenné. Rád bych, aby i-DN denně přinesly aspoň jednu novou zprávu (kritiku, reportáž, rozhovor, úvahu, esej, glosu…), která bude pokud možno aktuální, fundovaná, dobře napsaná (zredigovaná), čtivá. Rád bych, abychom informovali o dění z oblasti divadla všech forem, žánrů a druhů. Nejen o profesionálním divadle, ale i o amatérském, nejen o činohře, ale i o hudebním, pohybovém, výtvarném ad. Nejen o stálých scénách, ale i o nezávislých. Nejen o zavedených formách a žánrech, ale i o experimentujících. Nejen u nás, ale i ve světě.
Rád bych, aby do i-DN psali nejen zavedení autoři, ale i noví a začínající. A aby zde – opět – byly polemiky. A také, aby i-DN – v souladu s dlouholetou koncepcí DN – vnímaly divadlo v širokém kulturním a společenském kontextu.
Mými nejbližšími spolupracovníky jsou – a pro tuto sezonu doufám budou – redaktorky Kateřina Kočičková a Lenka Dombrovská a administrátor Pavel Kočička. V blízké době chystáme pozměnit podobu i-DN i po stránce rubrik. Jakmile to technicky bude možné, přibude sekce Zprávy a vznikne samostatný prostor pro eseje, kritiku a diskuse. I Vy máte možnost být nápomocni rozvoji i-DN. Texty jsou a budou honorované, byť na i-DN zatím zdaleka ne v takové míře, jak bych si představoval. I to se pokusím časem vylepšit.
Mnohé z Vás neznám, ozvěte se proto – prosím – zprvu aktivně sami. Případně o této nabídce referujte ve svém okolí (mám na mysli především pedagogy a studenty divadelních věd a škol, dramaturgy apod.).
Zdravím
Gens una sumus
VLADIMÍR HULEC ([email protected])
Komentáře k článku: Je 1. září
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Martin J. Švejda
Milý Vladimíre,
a nebylo by třeba takovým hezkým vykročením do nové sezóny (a náznakem, že v redakci došlo k jistému posunu v reflexi vlastní práce), kdybyste třeba někomu „nezávislému“ nechali oněch „sto dnů“ nového vedení IDN v samostatném příspěvku (zveřejněném na IDN) zhodnotit?
Alespoň třeba v tom stylu, v jakém se o to pokusila Markéta Polochová v případě loňské Debaty o Divadelních novinách (viz http://www.divadelni-noviny.cz/vse-co-jste-chteli-rict-k-dn-a-chybela-vam-prilezitost/ ).
01.09.2011 (1.30), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Výzva pro Tebe, Martine!
Byť si nejsem jist, zda je co hodnotit a především, jaký to má smysl. Myslím, že i-DN je třeba stále a pořád autorsky i tematicky otevírat a rozšiřovat. K tomu slouží tato výzva: i-DN jako platforma ne sebereflexe, ne sebekritiky či sebechvály, ne kritiky sebe (k čemu to?), ale i-DN coby reflexe divadla a prostor pro myšlení o něm.
Ale O. K., myslíš-li, že to má smysl, vyslov se, Martine.
01.09.2011 (2.07), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda
No – asi nemá…
– „Byť si nejsem jist, zda je co hodnotit“
– „a především, jaký to má smysl“
– „DN jako platforma /… / ne kritiky sebe (k čemu to? /sic! – pozn. mjš/)“
01.09.2011 (2.22), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Nevěřím na metakritiku, Martine.
DN i i-DN jsou jednou z platforem psaní o divadle. Stejně jako SaD, Rozrazil, Amatérská scéna, Loutkář ad. Tento text je nabídka potenciálním autorům, nic víc, nic míň.
01.09.2011 (10.02), , Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Erml
Vláďo,
ty tvé dva příspěvky do této diskuze mi připadají divné. Asi nemá valnou hodnotu, když šéfredaktor, umělec nebo kritik či ministr hodnotí svoji vlastní práci, s tím bych i souhlasil, i když i tak se člověk může lecos dozvědět. Ale nebýt zvědavý, jak hodnotí moji práci jiní, jak ji reflektují, se mi jeví jako podivný přístup. Navíc vyloženě se proti tomu stavět…
To, že je co hodnotit, jsi implicitně řekl sám (sto dnů nového vedení i-dn). Smysl to má v tom, zda se nám to obrátilo k lepšímu, nebo se to neobrátilo nikam, nebo je to horší – z toho pak vyplývají další věci. Platforma bez reflexe (hodnocení), nevím. To je jako bys řekl, že divadlo je platforma, která má nabízet rozmanitost, ale k čemu by mu bylo hodnocení.
Napadá mě – k nějakému vývoji, orientaci, poznání, jak je vnímáno, ve svých projevech, zda má smysl?
01.09.2011 (22.37), , Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Kočičková
Pokud se do toho mohu vložit,
myslím, že divadelní prázdniny by se do těch sto dnů započítávat neměly.
01.09.2011 (22.48), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Jiří,
vůbec se nebráním ani nebojím – a myslím, že nikdo v redakci DN a i-DN – analýzy či kritického pohledu na svou (naši) práci, DN či i-DN. Jen se obávám, že to k ničemu nevede. Jako loni.
To víš, že by mě zajímalo, co si Ty, Martin či další o i-DN (DN) myslíte a proč, co byste si představovali a proč tam (ne)píšete. Ale co s tím? Jediné, co mohu, je nabídnout prostor, abyste své vize na i-DN realizovali a své úvahy, kritiky, reportáže apod. zveřejňovali. A to je to, co touto svou výzvou dělám. Je jejich svobodnou volbou, zda toho oslovení využijí.
Příměr, že kritika potřebuje kritiku stejně jako ji potřebuje divadlo, podle mě kulhá. Umělecké dílo nutně vyvolává kritickou reflexi coby formu diskuse nad ním. Přeme se nebo analyzujeme či interpretujeme tedy dílo, které k této diskusi je vytvořené. Budu-li ale analyzovat samu diskusi či prostor, kde se odehrává, dostávám se daleko od divadla kamsi do žurnalistiky, sociologie a analýzy textů atd. Nevidím důvod, proč kritizovat, jak ten či onen píše či jak i-DN vypadají. Vem si to na příkladu SaDu, Divadelní revue, Taneční zóny, Loutkáře, anebo i A2, LitN, RR, LN, MfD, HN, Práva atd. Koupím si je kvůli tomu, o čem píšou, někdy třeba jen kvůli jedinému textu, a zajímá mě, o čem ten text je. Snažím se pochopit, o čem autor píše, jaká jsou jeho východiska, jak dané dílo či problém nahlíží a pak s ním třeba o tom díle (obsahu textu) diskutuju. Nečtu jeho text proto, abych kritizoval jej, ani jak píše či přemýšlí, nekritizuju rubriku či samotné médium, ve kterém text uveřejnil, ale abych se něco od něj dozvěděl. Vemu si část – třeba – Kultura nebo Couleur a zbytek nečtu. A někdo jiný to udělá právě naopak.
i-DN nejsou tak úzce profilované ani nemají velkou tradici, aby bylo o co se při kritice či analýze opírat. Koncepci jsem nastínil a někdo pochopitelně může mít představu jiné. A tak se budem přít – mají být i-DN především kritickým a diskusním fórem (jak je myslím razil Vladimír Mikulka), anebo internetovými novinami s širším záběrem, kde kritika je pouze jedním z – podstatných – prvků? Anebo se ohlédneme na autory a texty. A budem se donekonečna urážet, kdo je větší vůl.
Podle mne rozhoduje jen a jen práce a výsledky. Jednotlivých autorů a samozřejmě i redaktorů. Ohlédnutí za i-DN bych viděl smysluplné tak za deset let jejich existence, budou-li. A možná ani tehdy ne, neb internet je zcela nové médium, bylo by třeba komparovat s řadou obdobných a nejsem si jist, zda ta řada je či bude. Jinak půjde vždy především o pocity diskutujících, že jde něco dělat líp a má se jinak. Samozřejmě, dycky to de.
Budu moc rád, když se na podobě a textech i-DN budou podílet stále noví a chytří autoři, můžeme se pravidelně či občas scházet coby – řekněme – jakýsi autorský stůl a tam diskutovat, ale zanášet veřejný prostor pracovními debatami mi nepřijde vhodné ani v tak malém médiu, jako jsou i-DN. Především ne pod nabídkou spolupráce.
Švejda neodpovídá na nabídku, ale jako by dopředu zpochybňuje samu existenci stávajících i-DN. Připadá mi trochu jako dědeček z Rozmarného léta, co třese lanem, po kterém kráčí kouzelník Arnoštek: „Slezte, zabijete se,“ až Arnoštek skutečně spadne.
Martinovi jsem odpověděl: Nevěřím na metakritiku. Tobě dodávám: Nebojím se jí ani nevyhýbám. A oběma: Jsem připraven, pište. Mail znáte.
02.09.2011 (1.25), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda
Milý Vladimíre,
podsouváš mi názor, který se z mých slov rozhodně nedá vyčíst. Pokud jsem svým vstupním diskusním příspěvkem něco sledoval, pak snad jen – trochu potměšile – otestovat, nakolik za zmíněné období případně došlo k posunu v ochotě redakce přijímat reflexi vlastní práce. Být skutečně OTEVŘENÝ cizím (kritickým) názorům. Z Tvých slov soudím, že k žádnému.
02.09.2011 (9.34), , Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Erml
Ale já ti rozumím, mě jenom pobavil ten zajímavý spletenec. Cituji volně a pro pobavení:
-máme tady sto dnů nové vlády
-řekněte nám své připomínky, kritiku, dejte texty
– snad jsme vás přesvědčili, že nejsme takoví či makoví
Načež Švejde rejpne a ty odpovíš
– k čemu by nám bylo hodnocení?
– jaký to má smysl? K čemu by nám byla kritika?
-Nepotřebujeme hodnocení sebe sama…
Načež já rejpnu a ty odpovíš:
Jiří,
vůbec se nebráním ani nebojím — a myslím, že nikdo v redakci DN a i-DN — analýzy či kritického pohledu na svou (naši) práci, DN či i-DN. Jen se obávám, že to k ničemu nevede. Jako loni.
Já jsem si myslel, že celý ten humbuk kolem dn a idn přece jenom někam vedl (zamyšlení redakce a pokus o nějaké změny, tvoje působení v idn a velké nasazení, abys jakože nezklamal čtenáře ap) Takže jsem z těch tvých reakcí takový zmatený. A nedokážu to asi dobře a logicky , no, jak to jen říct „rozklíčovat“? 🙂
Jinak s tou kritikou kritiky – to si myslím, že je dost zásadní věc, aby se kritici navzájem kritizovali nebo usměrňovali, protože nevím, kdo jiný by to měl dělat. A jistě souhlasíš, že kritik není Bůh a za své prohřešky si zaslouží stejnou porci Zdrávasů a Otčenášů jako obyčejný smrtelník.
Ale mě se ty idn líbí a myslím, že si vedeš dobře (jestli to teda nezní jako blbě, že to tak říkám).
02.09.2011 (13.59), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Jiří,
klíčování je jednoduché – nemyslím, že i-DN mají „definitivní“ podobu, která by se měla analyzovat, ale že jsou stále ve stádiu vývoje. Dalším krokem v cestě byla tato nabídka. Toť vše. Výzvu Martina Švejdy, aby vzniklo nezávislé „zhodnocení“ i-DN, vnímám tak, že místo toho, aby konkrétně navrhl nebo mi vzkázal, co by v i-DN rád četl či o čem by tam rád psal, podmiňuje – aspoň se mi tak zdá (při osobních setkáních mi několikrát řekl, že až podle vývoje i-DN „po Mikulkovi“) – svou autorskou účast vnějšími pohledy na i-DN, čemuž nerozumím. Svým vstupem, jako by vyzýval i ostatní k vytváření si „podmínek pro spolupráci“. V tom beru jeho vstup jako nefér a proto na něj reaguju s nedůvěrou. Chci dávat v i-DN prostor textům a diskusím o divadle všech autorů, kteří jsou mocni myšlenky a počítačové klávesnice, ne samopyšně nadřazeným (místo, aby Martin napsal vlastní názor, glosuje názory a postoje ostatních) či zmateně neutříděným (Ty) pohledům na to, jak DN či i-DN vypadají či by měly podle nich vypadat (to neznamená, že o Tebe či Martina nestojím jako o autory!). Každý soudný člověk si o obou verzích DN udělá snadno názor sám. V případě i-DN stačí listovat dozadu těmito stránkami. Na co cizí rozklad, který povede jen k planému intelektuálnímu bublání.
Ale opakuju – napiš Ty nebo Martin nebo kdokoli, kdo se nad tímto tématem zamýšlí, analýzu i-DN, DN, SaDu, Taneční zóny ad. či osobní pohled na ně či (nejraději) na divadelní tisk a internetová média u nás či ve světě jako taková, zavěsím text na i-DN a můžeme se o těchto tématech vážně a seriózně bavit. Za sebe si myslím, že čtenáře pře kolem DN a i-DN (nebo SaDu – sdružení kritiků, tuším, loni takovou diskusi slibovalo, ale nakonec od ní ustoupilo – a dalších divadelních periodik) příliš nezajímají a obávám se, že povedou především k slovním exhibicím zúčastněných a osobním půtkám, jak už se děje tu a dálo loni. Ale třeba se mýlím.
A Martine,
jsi snad dostatečně inteligentní, abys poznal, že zde mluvíš s jednou osobou, a ne celou redakcí. Tímto redakci neotestuješ, jen jednoho jejího člena. Proč to děláš a raději nepíšeš víc kritik divadelních inscenací či aspoň glosy (kamkoli), které by mne velmi zajímaly a rád si je (kdekoli, nejraději pochopitelně v DN a na i-DN ) přečtu, nevím. Navrhuju setkat se v hospodě či kavárně a vše tam – s Tebou, s Vladimírem M., s Jiřím E. ad. v klidu a dostatečně dlouho probrat.
Nabídka všem, abyste sem psali, platí stále.
02.09.2011 (21.57), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda
Končím se svými vstupy do této diskuse.
Jsem bezmezně naivní, pokud se domnívám, že by mohlo dojít ke změně klimatu ve stávající redakci DN, když mě jeden z jejích členů, po vcelku bezelstném (a konstruktivním) návrhu, nakonec častuje přívlastky „samopyšně nadřazený“ a útočí na mě stylem „proč to děláš a raději nepíšeš víc kritik /…/, nevím.“
Asi Ti nemá smysl, Vladimíre, vysvětlovat, že by mi i nadále jaksi mohlo záležet na tom, jak DN vypadají (a jak navenek působí), protože je i „přese všechno“ čtu a budu číst a v sebou zvolených intencích do nich třeba i přispívat.
No nic…
02.09.2011 (23.51), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Konstruktivnější by myslím bylo,
kdybys do i-DN něco vlastního napsal, anebo řekl (napsal) přímo, jak si myslíš, že by i-DN měly vypadat. Co je konstruktivního na tom, když vyzveš redakci i-DN, abychom „někomu „nezávislému“ nechali oněch „sto dnů“ nového vedení i-DN v samostatném příspěvku (zveřejněném na i-DN) zhodnotit“, a sám se k i-DN nevyjádříš, tuto výzvu v podstatě odmítneš a v dalším příspěvku mlžíš ohledně jakýchsi podivných „vlastních testů“, zda je redakce DN ochotná „přijímat reflexi vlastní práce“?
P. S. Tvou nadřazenost a pyšnost shledávám například v tom, že místo, abys se mnou mluvil přímo, v úvodu použiješ psaní v třetí osobě. A samozřejmě v tom, že odmítáš osobní setkání. Věřím, že by při něm spousta vzájemných nepochopení a nedůvěry padla.
03.09.2011 (1.12), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin Bernátek
(Hlavně k Vladimírovi Hulcovi)
Nepochybuji nad úpřímnou otevřeností těchto 15 řádků, ale k čemu je taková sváteční deklarace otevřenosti? Myslím, že zde jmenovaná periodika se také považují za „přístupná.“ Mám dojem, že se u I-DN tato otevřenost lomí do trochu pohodlné výzvy „berem všechno“, kterou doprovází postesknutí „tak proč nám někdo pořád vyčítá uzavřenost.“
Díky, rád přispěju. Jenže, tvrdím, že každý prostor je vymezován určitými limity. Otevřenost je, myslím, vlastností prostoru, své-bytnost místa, které prostor „zabydluje“ a tím poznává své limity. Jakkoliv je tento prostor propagován jako otevřený, co tak pozoruji, v (I-)DN se někomu nechce prostě „bydlet“ protože to je prudérní místo a tyhle limity si nepřiznává.
Namátko:
V text je psáno, že i-DN – v souladu s dlouholetou koncepcí DN by rády vnímaly divadlo v širokém kulturním a společenském kontextu. Pak nechápu, proč pro tebe, Vladimíre Hulče, není vhodné dostávat se „daleko od divadla kamsi do žurnalistiky, sociologie a analýzy textů atd.“
Nevím, co je míněno „analýzou textů“ a v čem je „žurnalistika“ „daleko“ od divadelní kritiky, ale věřím, že sociologie může (divadelní) kritice poskytnout řadu prostředků. Navíc pochybuji nad existencí čistých oddělitelných (tedy od sebe „daleko“ umístěných) oblastí divadla-sociologie-„žurnalistiky“ -„analýzy textů“.
Ptáš se, k čemu má být „kritika sebe.“ Pokud ale nezačnu od této „kritiky sebe“ (svého psaní, své pozice mezi ostatními, redakce či místa kam píšu) jak mohu být schopen pochopit a kritizovat to „mimo-sebe“, např východiska nějakého autora?
Píšeš: „Snažím se pochopit, o čem autor píše, jaká jsou jeho východiska, jak dané dílo či problém nahlíží a pak s ním třeba o tom díle (obsahu textu) diskutuji. Nečtu jeho text proto, abych kritizoval jej, ani jak píše či přemýšlí, nekritizuju rubriku či samotné médium, ve kterém text uveřejnil ale abych se od něj něco dozvědět.“
Vždyť to jsou přece související prvky. „Obsah“ přece nelze oddělit od způsobu jeho vyjádření a mediálního rámce, kde se objevuje. Tohle mi příjde jako dost pofiderní přístup ke (kritickému) čtení.
Jako čtenáři I-DN a DN mi vadí, že zdejší redaktoři si ani limity nepřipouští, nečiní je předmětem svého zájmu, natož aby je překračovali. Troufám si tvrdit, že obecně nejde o postoj redaktorů k výhradám, diskuzím i smyslu DN či ne-vůli ke „kritice sebe,“ ale o obecný prudérní postoj nepřipouštění si limitů. Ten je přítomný ve „východiscích“ redaktorů a autorského kolektivu a způsobu „jak dané [jakékoliv] dílo či problém nahlíží.“ Nevím, jak jsou na tom ostatní čtenáři I-DN a DN, ale mě prostě nezajímá a irituje kritika, kterou se nezabývá vlastním kritizováním a pro kterou jsou pojmy jako „kritika,“ „umělecké dílo“ „kulturní a společenský kontext“, samozřejmostí a ne problémem.
Rád bych si četl v problémovém časopise, který vytváří problémová témata, a ne v časopise, který rád otiskne zpravodajství, polemiky a diskuze, např. o (našich) problémech.
Pozdravuje MB
03.09.2011 (22.34), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Martine B.,
problematika, o které píšeš, je samozřejmě podstatná a jistě každý, kdo někam píše či „obsazuje nějaký mediální prostor“, za který je zodpovědný, se s ní dnes a denně konfrontuje, přemýšlí o ní a na základě toho píše a hledá autory, témata, texty. Jak a o čem psát, formy, způsoby psaní, prezentace témat ad. jsou výchozími úvahami pro každé konkrétní médium a jeho redaktory – ať jsou jimi i-DN, DN, A2, SaD, Rozrazil…, online i offline. Ten prostor si však nevytvářejí veřejnými diskusemi nad tím, jak by mělo jejich médium vypadat, jaké by mělo či nemělo mít rubriky, veřejně sami sebe na svých stránkách nehodnotí (ať už nezávislými zdroji či sami – k tomu slouží redakční rady či redakční jour fixy), veřejně nediskutují o tom, jak který jejich autor píše (napiš mi, kde jsi něco takového četl – třeba v SaDu, Rozrazilu nebo kdekoli jinde, třeba i v cizině – možná jsem něco zásadního minul a docela by mě zajímalo, jak taková diskuse proběhla), ale tím, jaká volí témata, jaké mají autory, jak jsou texty řemeslně zvládnuté apod. Ona Tebou kritizovaná, mnou deklarovaná otevřenost, kterou se snažím i-DN vtisknout, je právě tou specifičností, o které píšeš. O tom, že nejde a nikdy nepůjde o redakční neřízenost, neredigovanost či ryzí autorskou či tematickou, obsahovou apod. nahodilost, snad není třeba mluvit (zdůrazňuju to jen proto, že mám obavu, že si to někteří z diskutérů občas myslí).
04.09.2011 (1.58), , Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Erml
Ale Vláďo,
já jsem ti přece napsal, že se mi ty idn zdají v pohodě. Já to nějak složitě zatím nepotřebuji probírat. Spíš si myslím, že si trochu a zbytečně nabíháš na vidle v té diskuzi. Je to asi těžké vidět z většího nadhledu, když tady do tebe stále „rejeme“ a přitom je evidentně kurs nastaven docela dobře. Výhrady budou vždy, s čímž bych se, pokud mohu starému bardovi Hulcovi poradit, smířil. Ať si to klidně Švejda zhodnotí. Já bych mu tu práci neodpíral.
04.09.2011 (7.36), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Jiří,
já taky ne. Naopak – jsem velmi zvědav, jak právě Martin Švejda i-DN nahlídne, neb si myslím, že psaní o divadle sleduje velmi pečlivě nejen zde, ale vůbec. Avšak mně se zdá, že to Martin nenabízí. Pokud ano, hejá hup:
Martine Švejdo,
odhoď z mysli všechna naše (ne)vtipná škádlení a napiš své vidění divadelního tisku a médií u nás včetně i-DN a představ, kudy a jak by se referování o divadle mohlo či podle Tebe mělo ubírat. Docela by mě i zajímalo, jak je to ve světě nebo aspoň v Evropě. Oproti Francii, Rakousku či Velké Británii máme – myslím si – s DN, SaDem, Loutkářem, Taneční zonou, Rozrazilem, Am. scénou, Div. revuí, Orghastem, Hybris… navrch. Tam je však jiná situace. O kultuře včetně divadla se seriozně píše v přílohách deníků, vychází řada knih a odborněji laděných studií a revuí (např. o novém cirkusu, nových dram. textech apod.). Před námi je – podle mne – Polsko a Německo. Situaci jinde (jih a sever Evropy, Maďarsko, Rusko…) neznám.
04.09.2011 (13.15), , Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Jírová
Milý Vladimíre,
my, kteří stále ještě i-dn fandíme, bychom ocenili opravdu otevřený přístup ke čtenářům i potencionálním publicistům DN i i-dn. Z diskuze mám pocit, že na jednu stranu lákáš autory, aby psali pro i-dn, a zároveň je rovnou otrávíš. Pokud by jakékoli autory lákalo psát pro i-dn, jistě byste měli tolik článků, že byste si mohli vybírat. Přimlouvám se za zhodnocení „100 dnů i-dn bez Mikulky“, asi by do toho spadalo období od března do června, což je dostatečný vzorek. Ale komu takové zhodnocení bude stát zato, když dáváš najevo, že redakce chce zhodnocení, ale bez hodnocení. Domnívám se, že i-dn (DN) mluví vytrvale o voze, zatímco ostatní, kteří stále ještě i-dn fandí, o koze. A minimálně za půl roku debaty došlo k žádnému posunu.
06.09.2011 (10.34), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Ale Kateřino,
vždyť já se žádnému veřejnému ani neveřejnému hodnocení či jakýmkoli diskusím nad i-DN nebráním. Jen – opakuju – je považuju pro případné autory za zavádějící. Každý si přece může i-DN číst od jejich počátků a rozhodovat se musí sám. Nevím, proč k tomu potřebuje vnější pohled. Se mnou se může kdokoli sejít, nejlíp, když se ozve dopředu. Sídlíme v Celetné 17 v Praze 1.
Ale – opakuju – ať nějaký text o i-DN vznikne. Takový materiál by se měl opírat o znalost divadelního tisku, internetu a pokud možno znalost obdobných zahraničních médií, jinak – obávám se – vznikne jen pocitový článek bez valného významu. Takže je to docela velká práce. Nevím o vhodném autorovi, ani mi není jasné, z jakého okruhu by se měl rekrutovat. Navíc jej nemohu nijak výrazně platit. Vyzval jsem Martina Švejdu, ještě mu napíšu osobní mail. Nebo se do toho chceš pustit Ty? Nebo víš o někom, kdo by do toho měl chuť, schopnosti a sílu? Prosím, no problem.
To je snad vše, co mohu dělat. Že upřednostňuju práci od planých řečí, snad není na závadu. Už oba mluvíme o koze?
06.09.2011 (11.51), , Trvalý odkaz komentáře,
Bohumila Komarková
Pane internetový šéfredaktore Hulci,
proč shánite externisty, proč nevyužijete vlastních zdrojů? Máte přece jednoho stálého autora, který nejen píše o divadelních událostech na obou stranách Atlantiku, ale dokonce na obou i žije. A jak víme, ochotně se zapojuje do háklivých diskusí.
07.09.2011 (13.55), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Paní/slečno Bohumilo,
teď Vám trochu nerozumím. Asi jde o humor, který mi uniká.
🙂
07.09.2011 (14.20), , Trvalý odkaz komentáře,
Bohumila Komárková
Pane Vladimíre,
reaguji na Vaši reakci/nereakci se zpožděním. Byla jsem na dovolené. Meziitím se kausa posunla na druhou či třetí stránku, tedy do internetového propadliště. Co se dá dělat.
Částečně máte pravdu, byl to tak trochu žert. I tak samozřejmě víte, co jsem měla na mysli: srdceryvné plejdojéry ve prospěch vedení DN z podzimu minulého roku, jež zatahovaly do diskuse odkazy na publikační praxi regionů od Dunaje, Rýna, Temže až po Mississippi. (Něco z toho jste sám opakoval.) Samozřejmě, není toho pána třeba. Každý z nás si může zasednout za počítač, najít internetová vydání zahraničních publikací, a poučit se z toho, jak se to ve světě dělá. A něco snad přijmout a něco ne. Znalost cizích jazyků či kulturního porstředí je zde málo důležitá.
Ohlas na Vaši výzvu z 1. září je veliké zklamání. Dvacet příspěvků, počitám-li správně od pěti jedinců, kteří v podstatě jen žádají jeden druhého, aby přišli s nějakými novými nápady. Ve srovnání Váš předchůdce dovedl vyvolat smršt‘ jako mág Porspero, i když ji následně nezvládl a sám v ní, obrazně řečeno, zahynul. „Kdo seje vítr, sklidí bouři“ (Hosea 8:7). Nebo „Kteříž meč berou, od meče zahynou“ (Matouš 26:52). Opakování něčeho podobného nepřeji ani Vám ani nám.
Hlavní problém i-DN je nasnadě: málo známých autorů (at‘ kmenových či externích) a z tohoto důvodu i málo čtenářů. Je to začarovaný kruh, který se snad dá vyřešit jen postupně a žádnými převratnými opatřeními. Že dopad příspěvků je malý, dokazuje i množství reakcí na ně: desítky 0 (nul) zírají na nás jako smutné oči dětí v televizních záběrech záchytných táborů v afrických zemích. Vcelku myslím, že i-DN nejsou ve Vaších rukou ani lepší ani horší než v rukou Vašeho předchůdce. Co si osobně cením, je zavedení ilustrací. Ty nám často řeknou o divadelní události více nežli několik odstavců. Některé jsou skvělé, tak trochu to kompenzuje ty smutné oči.
11.09.2011 (18.05), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Slečno/paní Bohumilo,
děkuju za věcný pohled. Já svým příspěvkem vůbec nechtěl vyvolat diskusi, jednalo se o pracovní výzvu, kterou jsem rozeslal i soukromě, a mohu Vám sdělit, že pár jedinců – nových i dříve sem píšících – se mi do redakce samo ozvalo. A o to mi šlo.
Koncepce a vůbec forma i-DN jsou zatím v raném stádiu, velmi pracovním a dalo by se říct, že i-DN se teprve hledají (navíc je třeba připočíst finanční omezení – honoráře jsou skutečně pramalé, nemluvě o možnostech formálních úprav). Ale nechci si stěžovat. O ta „jména“ – autority, které by sem psaly, mi jistě jde (pro mne jimi jsou např. Vangeli, Turba, Reidinger, Potužil, Christov, Dehner, Vašut, Polívková, Lanta, Čechová či – Vámi asi nemilovaný – Trenský…). Ale současně chci dávat prostor začínajícím, nezavedeným (Štefanová, Šulc, Kyselová, Švábová, Zahálka, Magdová, Preslová…). A řídit i-DN vedle kritiky i směrem k reportážím, rozhovorům, zpravodajství a informacím, co se kde stalo či chystá. Aby to byl prostor pro divadelníky a o divadlo se zajímající čtenáře. Takové příspěvky nepočítají s ohlasy či komentáři – proto myslím ty 0 (nuly), o kterých píšete. Nicméně jakýsi diskusní klub bych rád – znovu – vyvolal. V dobách Vladimíra Mikulky do diskusí nepřispívalo přehnané množství osob (vyjma oné polemiky nad DN), s tím nelze počítat, vytvořilo se však živé společenství, které bylo zajímavé sledovat i zvenku a sem tam se třeba do vřav i vrhat. Co se týká čtenosti, podle „chronometru“, který mi dal administrátor, je v podstatě stále stejná, nevztahuje se dokonce ani k tomu, kdo který text napsal, natož kdo zrovna i-DN šéfuje. Navýší se v okamžiku, vznikne-li kauza (nedávno třeba kolem Zdenka Plachého, nyní u Ctibora Turby). Řada lidí texty a diskuse ráda sleduje, sama se však zapojovat nechce.
Kéž by bylo víc Švejdů, Jiřích Ermlů a Varyšů!
11.09.2011 (18.43), , Trvalý odkaz komentáře,
Bohumila Komárková
Pane Vladimíre,
myslím, že je na mně upřesnit či opravit některá má sdělení. Vůbec jsem neměla v úmyslu zpochybnit kritiku českého tisku ve srovnávání se zahraničním v příspěvcích pana Trenského v loňské debatě. Žila jsem dlouhou dobu v Německu a kratší ve Francii, abych věděla, že recense premiérry se zpožděním jednoho či dvou týdnů je něco nemyslitelného. O co mi šlo, je vyslovit nesouhlas s nápadem najít nějakého nadkritika pro zhodnocení i-DN. Také jsem neměla v úmyslu vyslovit neúctu k jménům některých přispěvatelů. O co mi šlo, je poukázat na to, že většina nebere internet stejně vážně jako práci v tisku.
Když už jsem do toho vtáhla pana Trenského, tak si ho dovolím dát za přiklad. Publikuje, pokud je mi známo, ve třech periodikách. Do Sadu posílá své dlouhé, odborně napsané věci, do DN kratší články publicistického rázu. Ale do i-DN, pokud si pamatuji, pouze překlady kritických ohlasů MET. To je nepochybně záslužná činnost, ale je to patrně i v jeho očích „lehčí zboží“. Originální věci do i-DN neposílá, a to lze říct i o velké většině známých kritiků. I mezi DN a i-DN zeje propast. Není to zřejmě Vaší vinou a nemám vůbec v úmyslu obviňovat kmenové autory DN. Internet je v jejich očích asi nižší žánr, pro nějž nechtějí a snad i nemohou utrácet příliš času.
13.09.2011 (10.21), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Paní Bohumilo,
dovolím si nesouhlasit (a osvětlit). Jsem přesvědčen, že každý autor píše s maximálním nasazením, ať je to do SaDu, DN či i-DN, rozdíl je v žánru a pochopitelně i typu periodika. A – to je důležité – i-DN jsou koncipované jako NEDÍLNÁ součást DN. Tedy čtete-li je na internetu, měla byste číst i tu část, která je chráněna heslem a vychází v tištěné podobě. Pokud to čtenář nedělá, dostávají se k němu jen doplňující texty, byť – doufám – obstojí i samy o sobě. Je to, jako by četl třeba pouze jednu ze samostatných příloh novin, ale jádro novin zahodil. A začíná to fungovat i naopak (aktuální zprávy na DN být nemohou, denní reportáže z festivalů také ne, o „žhavých“ diskusích a komentářích nemluvě…).
Nebudou-li existovat tištěné DN, nebudou ani i-DN. Proto s autory, kteří s námi spolupracují intenzivněji, volíme, které články budou jen v DN a které na i-DN (to je případ i prof. Trenského). Čas na napsání textu je však – věřte mi – stejně „namáhavý“ jak pro DN či SaD, tak pro i-DN.
13.09.2011 (14.02), , Trvalý odkaz komentáře,