Divadelní noviny > Názory – Glosy
Je na čase, abych opustil velení
K jednatřicátému prosinci 2020 odejdu z pozice ředitele Nordisk Teaterlaboratorium v Holstebro. Role uměleckého koordinátora se ujme Julia Varleyová a od 1. ledna 2021 bude celková odpovědnost spočívat v rukou nového ředitele zvoleného představenstvem.
V roce 1964 nás bylo pět, já a čtyři další mladí lidé, které odmítla Státní divadelní škola v Oslu. Tato skupinka zahrnovala Torgeira Wethala a Elsu Marii Laukvikovou, kteří zůstali po mém boku. Založili jsme akciovou společnost a podíly si rozdělili mezi sebe, neboť země patří těm, kdo ji orají. Naše divadlo jsme pojmenovali po Odinovi, což je severský bůh, který vypouští temné síly, aby buď ničily, nebo dávaly lidem vhled. Byli jsme malinká, zvědavá a naivní amatérská skupinka. Velmi rádi jsme putovali krajinou mrtvých, tedy dějinami divadla. Byli jsme přesvědčeni, že za to, abychom mohli dělat takové divadlo, jaké jsme chtěli, budeme muset platit z vlastní kapsy. Potichu a s přímo trapistickým soustředěním jsme se jako samouci vydali cestou poznání, kterou se nám také podařilo překonat naši odlišnost.
V roce 1966 se naše divadelní skupina přestěhovala do dánského Holstebro. Zdejší politici tyto mladé a neznámé zahraniční herce přivítali a – což je v dějinách Evropy výjimečné – podporovali je generace po generaci, dokonce i na začátku, kdy místní lidé zvláštnímu způsobu vytváření divadla nepřáli. Holstebro se stalo naším domovem. Zde se narodily naše děti, zde jsou někteří z nás pohřbení, zde nám narostla křídla.
Během let jsme se přerodili v Nordisk Teaterlaboratorium, mezinárodní prostředí iniciativ na poli hereckých technik a jejich užití ve společnosti. Divadlo nelze jednoduše zredukovat na představení, které si člověk za lístek koupí. Naše povolání má rozměr, jeho hodnoty jsou sice nehmotné, ale nechávají hlubokou stopu v kvalitě vztahů, rozvoji mikrokultury, v soustavném fungování laboratoře sociálního výzkumu, v každodenní tvrdohlavosti, kterou s sebou nese duchovní a politické nasazení, ve schopnosti umět se bránit únavné rutině a duchu doby.
Naše laboratoř otevřela dveře řadě různých aktivit: představení pro určitá místa i pro ulici, alternativní pedagogice a čistému výzkumu, vydávání časopisů a knih, sociologickým průzkumům, tvorbě naučných filmů, setkáváním a pravidelným výměnám s divadelními skupinami z celého světa, spolupráci s mistry asijských a jihoamerických kulturních tradic i afrobrazilské kultury. Z našich herců se stali režiséři, vůdci generací, tvůrci dobrodružství jako Most větrů Iben Nagel Rasmussenové, Transit Festival a Magdalena Project Julie Varleyové a dalších žen v oboru, Odin Week Festival Roberty Carreriové, Laboratory Village Kaie Bredholta a Pera Kapa Jensena, provozování divadla jako kulturního barteru, ISTA – Mezinárodní škola divadelní antropologie, Živé archivy Odin Teatret i Festuge – Týden slavností, který teatralizuje a odhaluje různorodost subkultur v Holstebro.
Dnešní Nordisk Teaterlaboratorium je hluboce zakořeněno v dějinách Holstebro i ve výzvách, kterým čelíme dnes. Toto prostředí zahrnuje několik nezávislých skupin, které vedou divadelníci, vědci i průbojní lidé „laboratorního“ zaměření s přístupem k věci, který sdílíme: chtějí skrze herecké umění zkoumat nové vztahy a stavy, aby dali vzniknout něčemu zcela novému.
Je na čase, abych opustil velení, odpovědnost a tíži 101 každodenních rozhodnutí a přenechal je těm, kdo zachovají to podstatné, čeho jsme já a moji společníci za těch padesát šest let dosáhli. Režíroval jsem divadlo, které chtělo zasahovat do okolní reality. Sledoval jsem strategii kruhů na vodě. Hodil jsem kámen, o kterém jsem věděl, jak a kam ho vrhnout. Kruhy se rozšiřují, hýbají věcmi, které jsou jim blízko, tvoří malé neviditelné proudy. Ale já, kdo jsem kámen hodil, nemohu a ani nechci určovat jejich budoucnost.
Jako mrak pokračuji ve své cestě. Zkouším se svými herci z Odinu dvě nové inscenace. Budu se i nadále setkávat se skupinami Třetího divadla. Nehodlám přestat s výzkumem přechodu mezi hercovým vnitřním prostorem a prvním vnímatelným znakem v prostoru, který herec sdílí s divákem.
Nemám dědice ani dědictví, které bych mohl odkázat. Moje učení není předáno ani nezaniká. Vypařuje se… a padá jako déšť na hlavu toho, kdo to čeká nejméně.
Eugenio Barba
4. dubna 2019 poslal Eugenio Barba tento dopis české teatroložce Janě Pilátové, a ta od něj následně získala souhlas s jeho uveřejněním. Z angličtiny přeložila Anna Pilátová.
Komentáře k článku: Je na čase, abych opustil velení
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
