Divadelní noviny > Názory – Glosy
Je režie autorským dílem?
Médii probleskla zpráva, že Filip Smoljak neuspěl se žalobou ohledně uznání autorských práv svého otce na režijní pojetí her Divadla Járy Cimrmana. Nu není divu. Stačí si přečíst odst. 1 § 67 autorského zákona, který jasně uvádí, že režisér je výkonný umělec a ne autor. K tomu je nutné přidat judikát českého soudu z roku 2002, jenž říká: Divadelní režie není autorským dílem, nýbrž uměleckým výkonem. Soud Filipa Smoljaka tedy nemohl dopadnout jinak.
Pro pořádek je nutné dodat, že režie audiovizuálního díla je upravena v autorském zákonu zvlášť a že režisér audiovizuálního díla je uznáván autorským zákonem jako autor. Doplňuji, že ve vztahu k praxi se výraz režisér použitý ve shora zmíněném ustanovení vztahuje nejen na divadelní režiséry, ale třeba i na režiséry rozhlasové.
Historicky vzato je divadelní režisér v posloupnosti autorských zákonů vnímán jako výkonný umělec již několik desítek let. Všechny snahy směřující k tomu, aby byl uznán jako autor, jsou marné. Na vině je především Ministerstvo kultury ČR jako legislativní garant autorského zákona, jež se ani pod tíhou návrhů k této úpravě nikdy neodhodlalo, a to ani naposledy při přípravě novely autorského zákona v roce 2017. Důvody jsou neznámé. A přitom by stačilo vypustit slovo režisér, uvedené ve výčtu výkonných umělců tak, jak se tomu stalo na Slovensku.
Zatrachtilá záležitost s divadelním režisérem má mnoho aspektů. Za prvé je třeba zdůraznit, že výkonný umělec musí vytvářet svůj výkon osobně a osobitě, u divadelního režiséra pak jde o výkon zprostředkovaný skrze výkonné umělce (herce). Už z dikce předešlé věty je vidět, jak to nesedí. Navíc není naplněna zmíněná podmínka osobního vytváření výkonu.
Za druhé legislativec kdysi zařadil divadelního režiséra mezi výkonné umělce asi na základě pocitu, že režisér nedělá nic jiného, než aranžuje herce. Za třetí možná vycházel z toho, že výkon režiséra (divadelní inscenace) není zaznamenán na žádný hmotný substrát na rozdíl od filmu a zmizí tak, jak vznikl, takže není co chránit. To jsou ovšem jenom domněnky.
Jak z toho ven? Nejelegantnější a nejjednodušší řešení je to zmíněné slovenské – škrtnout režiséra ve výčtu výkonných umělců obsažených v českém autorském zákoně a tím otevřít možnost, aby byl uznán jako autor. Nelze akceptovat řešení, kterým by režijní smlouva obsahovala prostinké ustanovení o tom, že režisér je autorem a basta fidli. To autorský zákon nepřipouští – dílo buď objektivně existuje v případě, že splňuje podmínky stanovené autorským zákonem, nebo nikoli a smlouva na tom nemůže nic změnit.
Přesto lze celou záležitost řešit principiálně a možná trochu složitě. Dle mého soudu je totiž režisér jak výkonným umělcem, tak autorem. Výkonným umělcem je potud, pokud pracuje s herci, autorem tehdy, když vytváří spolu s inscenačním týmem, který tvoří mimochodem samí autoři, jedinečnou koncepci divadelní inscenace. To by se pak mělo odrazit v obsahu režijních smluv, které by měly pojímat režiséra v této dichotomii.
Ze zahraničí se příliš nepoučíme, postavení divadelního režiséra buď vůbec není zmiňováno a postupuje se výkladem, či je divadelní režisér uznáván za výkonného umělce jako v České republice, nebo je pojímán jako autor. Stejně tak postavení divadelního režiséra neřeší žádná směrnice Evropské unie.
Doufám, že tato úvaha nijak nerozčílí divadelní ředitele. Určitě ne, protože dobře vědí cosi o smluvní volnosti především v tom smyslu, že odměna autora nemusí být nutně stanovena v závislosti na výnosech z prodeje vstupenek (v podobě tantiém), ale může být i fixní, tedy v jedné částce. Koneckonců fixní odměnou jsou odměňováni tradičně i tvůrci, u nichž není o jejich autorství pochyb, scénografové a kostýmní výtvarníci.
Vzory takových režijních smluv disponuje DILIA a běžně je používá pro jí zastupované režiséry. Nedávno jsem se dočetl, že jeden německý soud rozhodl o tom, že i vzorové právní smlouvy jsou autorskými díly. Takže pozor!
Autor je právník, profesor DAMU a ředitel agentury DILIA
Komentáře k článku: Je režie autorským dílem?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Filip Smoljak
Vážení přátelé,
prosím o zveřejnění mojí reakce na některé výroky pana ředitele kolektivního správce DILIA prof. JUDr. Jiřího Srstky v DN ze dne 3. 4. 2018, kterými jsem významně dotčen.
Děkuji.
Ve své úvaze, kterou čtrnáctideník Divadelní noviny otiskl v posledním vydání, pan prof. JUDr. Jiří Srstka, ředitel kolektivního správce DILIA, píše:
„Médii probleskla zpráva, že Filip Smoljak neuspěl se žalobou ohledně uznání autorských práv svého otce na režijní pojetí her Divadla Járy Cimrmana.“
K tomu bych si dovolil uvést pár upřesňujících faktů. Žalobou jsem se nedomáhal uznání autorských práv svého otce na „režijní pojetí“, a tudíž jsem s ní ani nemohl neuspět. Nejedná se však o jednu žalobu, ale v současnosti probíhá celá řada soudních řízení a zpravidla jde o nezaplacené tantiémy. Dosud se neprojednávalo určení autorství, o kterém pravděpodobně mluví ředitel DILIA a které z nějakých podivných důvodů nazývá „režijním pojetím“ připomínajícím spíš umělecký výkon. Přitom v rámci kolektivní správy DILIA běžně označuje výsledek tvůrčí práce divadelního režiséra jako „divadelní koncepci“ a tato práva pak spravuje jako autorská práva a na jejich základě rozděluje tzv. náhradní odměny. Pokud by se jednalo o práva výkonného umělce a nikoliv autorská práva, nemohla by je DILIA spravovat ani vyplácet, neboť u výkonných umělců tak činí výhradně společnost Intergram.
Je pravda, že jeden ze soudů (královéhradecký) moje nároky na jednotky tisíc korun za užití práv mého otce zamítl. V tomto zcela ojedinělém případě je však podávána ústavní stížnost. Navíc zde dosud nebylo vypracováno zdůvodnění rozsudku. Je tedy velice zvláštní, že pan ředitel agentury DILIA přesně ví, že šlo o „neuznání autorských práv k režijnímu pojetí“, o čemž se v žalobě, ani v rozsudku vůbec nemluví. Chce snad náš nejmocnější kolektivní správce v oblasti autorských práv na divadle panu soudci s odůvodněním rozsudku terminologicky pomoci? To by asi nebyl dobrý nápad, neboť v otázce práv divadelního režiséra se DILIA chová zcela schizofrenně. Jednou jsou to pro ni práva autorská, jindy zase práva výkonného umělce. Jak píše ve svém textu, pan ředitel také razí teorii, že by měly být smluvně ošetřeny oba druhy těchto práv a ve svých přednáškách pro studenty tvrdí, že záleží na tom, jak se režisér chová, zda rutinně, či tvořivě. Nejspíš by bylo žádoucí, aby o tom, co je a co není autorské dílo rozhodovala výhradně DILIA.
Jiné soudy, například v Praze nebo v Olomouci v prvním nepravomocném kroku moje nároky uznaly, a to ve výši několika desítek tisíc korun. Další krajské soudy budou ve standardním soudním řízení, do kterého by neměl žádný odborník zvenčí svým poučováním zasahovat, teprve projednávat a výsledek nelze předjímat. Je tedy předčasné tvrdit, že jsem u soudu neuspěl v dokonavém tvaru toho slova a že to ani nemohlo dopadnout jinak. Vše naopak nasvědčuje tomu, že problematika práv Ladislava Smoljaka se již brzy spravedlivě rozplete.
Pan ředitel zmiňuje také judikát vrchního soudu v Praze, který říká že „divadelní režie není autorským dílem, nýbrž uměleckým výkonem.“ Tento judikát, o který se v pozoruhodné shodě opírají všechny žalované podnikatelské subjekty, není z roku 2002, ale z roku 2001, přesněji ze dne 19. 11. 2001. Jistě, jedná se o malou zmatenost pana profesora, ale na na jiných místech textu prohlašuje i ryzí nepravdy.
K judikátu je potřeba dodat, že se jedná o zcela jiný případ a posuzování se odehrávalo v kontextu dnes již zrušeného autorského zákona. Posouzení v kontextu autorského práva vycházejícího z mezinárodních smluv, například Bernské úmluvy, kterou je třeba respektovat, pak v tomto rozhodnutí chybí úplně.
Dalším záhadným výrokem pana ředitele DILIA je toto:
„Historicky vzato je divadelní režisér v posloupnosti autorských zákonů vnímán jako výkonný umělec již několik desítek let.“
DILIA jako organizace s komunistickou minulostí by o tom mohla něco vědět, to je pravda. Já zase jako syn režiséra Ladislava Smoljaka moc dobře vím, jaká byla za poslední desetiletí právní praxe, protože jsem ji prožíval a vnímal společně s tátou. Otec totiž nebyl pouze režisérem Divadla Járy Cimrmana, ale režíroval též na jiných místech, například v Semaforu nebo na prknech Divadla ABC. Tam se dochovala „Smlouva o provedení a užití uměleckého díla z roku 1977“ mezi Městskými divadly pražskými a Ladislavem Smoljakem, která se odkazuje na autorský zákon z roku 1965 a praví: „Uměleckým dílem ve smyslu této smlouvy je režie hry Hrachová polévka z pytlíku, kterou provede Ladislav Smoljak.“
Další a další smlouvy o vytvoření autorského díla podepisovaly s mým otcem jako režisérem nejen instituce tehdejšího Československa, ale též provozovatelé divadel po roce 1989 a taktéž producenti po nové úpravě zákona z roku 2000. A vždy šlo o dílo, nikoliv o výkon. Nelze tedy tvrdit, že divadelní režisér je vnímán jako výkonný umělec již několik desítek let. Opak je pravdou.
Ostatně v textu autorského zákona platného od roku 1965 do 90. let režiséra ve výčtu výkonných umělců rozhodně nenajdeme. To už není jen drobná zmatenost, ale úmyslný profesorův faul. Pan ředitel je totiž právník a autorské právo u divadla také vyučuje na pražské DAMU. Měl by tedy vědět, co říká a soudě z dalších částí jeho textu je patrno že povětšinou skutečně ví, co říká. Jen se to dosti často mění podle toho, komu chce v obchodně právních vztazích pomoci a komu nikoliv.
Není bez zajímavosti, že při jednom ze soudních řízení ingerovala ve prospěch protistrany, aniž by byla účastníkem řízení, jedna známá pražská advokátní kancelář, s kterou pan ředitel JUDr. Jiří Srstka velmi úzce spolupracuje již řadu let. Tato advokátní kancelář dokonce zastupuje Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, které autorská práva mého otce užívá (podle mého názoru neoprávněně) nejvíce a s kterým právě bojuji u Městského soudu v Praze, kde skutečně půjde též o určení autorství. Podle tvrzení pana ředitele z článku v Divadelních novinách lze usuzovat, na čí straně jeho DILIA stojí. Zda je to na straně práva autorů, anebo deliktních provozovatelů jejich děl.
Soud tedy nemohl rozhodnout jinak? Pane řediteli, tady něco nesedí….
Filip Smoljak 9. 4. 2018
09.04.2018 (8.44), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Vážený pane Smoljaku,
děkuji za příspěvek, rozhodně zajímavý. Vůbec nevidím do vašich soudních sporů, natož do jakýchkoli spojení Jiřího Srstky s nimi, to musíte prodiskutovat spolu, klidně pod tímto článkem. K němu jsem ho vyzval já a šlo mi opravdu o určení místa režiséra v autorském zákoně, které je podle mého mínění chybné. Hlavní důvody: režisér nemá nárok na tantiémy, ale pouze na jednorázovou odměnu, a hlavně nemá nárok na ochranu svého díla před plagiátory – a že se takoví i v našem divadle objevují.
Tolik na vysvětlení.
09.04.2018 (15.32), , Trvalý odkaz komentáře,
Filip Smoljak
Přátelé!
Copak nechápete, že nakonec se tu stejně bavíme především o určení autorství? Může na to mít názor kdokoliv jakýkoliv, ale pokud chce někdo popírat autorství díla mého otce, kterému v podstatě obětoval celý život (vždyť se věnoval vytváření divadelních inscenací,a to už od svých devatenácti let až do posledního dne života), tak mě omluvte, ale půjdu s tím i k božímu soudu.
Prachy si nechte, paní Šulcová….
F.
10.04.2018 (16.33), , Trvalý odkaz komentáře,
Jiřina Šulcová
Pane Filipe S.,
nestydíte se, takto se handrkovat o prachy? Ať už je právní pravda kdekoli, ta přirozená je na straně ideologií ani penězi nezdevalvovaných životních hodnot, které Váš otec svým životem i dílem zastával. Vedle mnoha jiného šlo třeba i o vkus, pokoru, moudrost, nadhled, vtip, ironii… Svou právní pří boříte vše, co on dlouhodobě utvářel a co tak pozoruhodně skrze Divadlo Járy Cimrmana (a další aktivity Vašeho otce) za jeho života vzklíčilo.
Smutné to konce Járy Cimrmana…
10.04.2018 (0.45), , Trvalý odkaz komentáře,
Albert Čuba
Přiznám se,
že mě tato diskuze velmi zajímá a je velmi podnětné ji číst.
Vrtá mi hlavou jedna věc, třeba pan Filip Smoljak zareaguje na tento můj hypotetický dotaz: Pokud bych jako producent chtěl uvést hru, například Záskok, tak kromě standardních tantiém pro autory, by pan F. Smoljak ještě vyžadoval další tantiémy za „režijní pojetí“? I v případě, že by mé nastudování režíroval někdo úplně jiný?
Já totiž úplně přesně nerozumím tomu, o co konkrétně se pan F. Smoljak soudí – jakože když nějaké divadlo nastuduje hru, kterou v minulosti režíroval jeho otec v jiném divadle (v DJC), tak pan Filip Smoljak vyžaduje tantiémy nejen za autorství textu, ale i za onu „režijní koncepci“?
10.04.2018 (20.06), , Trvalý odkaz komentáře,
Albert Čuba
A teď taková hříšná myšlenka .. 🙂
Co když režisér vykonává prostě a jednoduše práci. Bez jakékoliv vazby na AZ..
Chápete ne? Jednoduše dohoda o provedení práce.. Umělecký výkon zcela evidentně podávají herci a dílo napsal autor. A režisér? Ten prostě „jen“ odvedl práci.
Hehe..
09.04.2018 (11.51), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
No o to přece jde, nebo ne?
Jestli jen odvádí práci za nějakou jednorázovou odměnu, nebo je tvůrčí umělec.
09.04.2018 (15.33), , Trvalý odkaz komentáře,
Filip Smoljak
Myslím,
že o to nejde. Spor přece není o odměňování. Je přece jedno, kolik a za co dostal peníze vynálezce telefonu. Důlěžité je, že ten telefon byl vynalezen a že ho mohli používat lidé i 100 let poté…. Pan ředitel DILIA, prof. Srstka, má pravdu, že v případě divadelní inscenace jde o chybu v zákoně. Nemá však pravdu v tom, že soud nemohl rozhodnout jinak. Tady papouškuje dogma protistrany. Soud samozřejmě měl rozhodnout jinak, neboť tímto svým rozhodnutím popřel obecnou existenci divadelní inscenace, tedy dramatického díla, které se odehrává podle určitého mustru na jevišti. A popřel Bernskou úmluvu a celý koncept autorského práva.
To od pana moneymakera DILIA nebylo hezké….
10.04.2018 (17.50), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
O peníze jde,
jsou vyjádřením úspěchu a kvality odvedené práce v každém profesionálním konání – divadelní umělec se přece uměleckým výkonem živí. Stejně jako truhlář výrobou židlí. A je to správné.
A v autorském zákonu, velmi jednoduše řečeno,jde o to, jestli úmrtím umělce je jeho dílo okamžitě volné a každý si s ním může dělat, co chce, ergo jeho prostřednictvím získávat peníze, nebo jestli je to součástí dědictví jako cokoli jiného, co zemřelý po sobě zanechal . nebo by vám přišlo normální, že by se někdo chtěl nastěhovat do domu po vašem otci, protože se jeho úmrtím uvolnil?
Ale pro mě je také důležitější ochrana uměleckého díla – když někdo opíše Lucernu a bude tvrdit, že je jeho dílem a bude ji chtít prodat na uměleckém trhu, tak ho jednak asi zavřou do blázince a hlavně se snadno prokáže, že dílo zcizil, nebojme se slova ukradl – a zákon tu pamatuje na ochranu okradeného. Když někdo opajcuje divadelní režii a vydává ji za své dílo a bere za ni odměnu, nic se nestane, protože jen vykonává práci, kterou zákon nechrání, a zloději se nic nemůže stát. Když jsem na to v nedávné minulosti dvakrát upozornil, nikoho to nezajímalo, zloději nadále dostávají umělecké zakázky. To je oč tu běží.
Opakuji – nevím, o co se pan Smoljak soudí, ale jestli o užívání textů svého otce, pak to je ošetřeno autorským zákonem, pokud o to, že někdo kopíruje režie jeho otce, nastává onen Srstkou vzpomenutý případ – zákon na to nepamatuje a nic si tedy vysoudit okradený nemůže.
11.04.2018 (21.24), , Trvalý odkaz komentáře,
Filip Smoljak
Chyba.
Nemůžete tvrdit, že zákon na to nepamatuje. Zákon na to samozřejmě pamatuje, když jasně definuje, co je a co není autorské dílo. A divadelní inscenace (dramatické dílo odehrávající se na jevišti) samozřejmě autorským dílem je. Pokud je okradený můj otec (autor dramatického díla), pak ho zákon chrání bez ohledu na to, jak a a proč v určité jedné nonsensuální větě o výkonných umělcích tuto profesi na divadle označuje.
Pan prof. Srstka se mýlí a Vy se mýlíte též. Ve vší úctě.
16.04.2018 (18.03), , Trvalý odkaz komentáře,
Albert Čuba
Já si skoro myslím,
že pokud je režijní vklad natolik pro inscenaci zásadní, pak se dle mého režisér „posunuje“ na úroveň autora a jako, dejme tomu, spoluautor by měl být uveden.
Zkusme konkrétně – například Maryša v pražském Národním. Tam je režijní koncepce natolik významotvorná, že se režisér Mikulášek fakticky stává spoluatorem tohoto konkrétního uvedení. A jako s autorem by se taktéž měla vypořádávat jeho práva.
V případě, že Maryšu nastuduje jiný režisér a užije „neviditelné režie“, bez jakýchkoliv časových aktualizací, herce povede „situačně“ a nebude je „animovat“ a interpretace herců tedy bude klíčová, pak takový režisér odvádí, dle mého názoru, práci (jako pojem zákonníku).
Jen pro pořádek – v žádném případě nehodnotím, který postup je lepší či snad hodnotnější. Jde mi o rozlišení dvou režijních přístupů z hlediska AZ.
10.04.2018 (20.16), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Nemyslím si.
Někdy je ta „neviditelná“ režie daleko větším uměleckým dílem, než režie okázalá, ale obě mají právo na ochranu. Pokud režíruje nějaký neumětel, pak nejde o umělecké dílo…
11.04.2018 (22.16), , Trvalý odkaz komentáře,
Filip Smoljak
Mimochodem slovo „režie“
označuje spoustu věcí – činnost, dílo i kabinku, kde sedí režisér.
Stejně tak je zajímavé, že v autorském zákoně je ve výčtu výkonných umělců (nejsou tam úmyslně uvedeni všichni, neb je to otevřené) uveden režisér, ale neříká se, co se tím přesně myslí.
Na rozdíl od herce se jak u filmu, tak u divadla režisér vyskytuje v mnoha profesních úrovních:
režisér (film i divadlo)
výkonný režisér (různě)
pomocný režisér (film)
asistent režie (film i divadlo)
inspicient (divadlo)
nápověda – asistent inspice (divadlo)
Soudě podle definice výkonného umělce, autorský zákon mluví zcela jasně o inspicientovi, eventuálně asistentovi režiséra, tedy člověku, který během představení „diriguje“ příchody a odchody herců na scénů, hlavně, aby nezaspali v šatně….
16.04.2018 (18.12), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Smoljaku,
ten výčet je zavádějící: režisérem se samozřejmě v duchu autorského zákona myslí osoba, která vytvořila jevištní dílo, problém je v tom, že toto jevištní dílo autorský zákon nechrání a podle mého se v této terminologii mýlíte vy. Myslím, že tu debatu opravdu zavádíte velmi osobně, kdežto v článku, jak uvedeno, váš případ byl zmíněn jen coby východisko právního problému, v němž se podle mého neorientujete.
17.04.2018 (22.21), , Trvalý odkaz komentáře,
Filip Smoljak
Málem bych zapomněl
reagovat na ještě jednu podivnou myšlenku pan ředitele DILIA: „…odměna autora nemusí být nutně stanovena v závislosti na výnosech z prodeje vstupenek (v podobě tantiém), ale může být i fixní, tedy v jedné částce. Koneckonců fixní odměnou jsou odměňováni tradičně i tvůrci, u nichž není o jejich autorství pochyb, scénografové a kostýmní výtvarníci.“
To je na první pohled pravda. Mám poměrně rozsáhlou praxi jako zadavatel autorských děl u grafiků v blasti užitého umění a reklamy. Z toho titulu bych s tím i souhlasil. Jenže…. Jako člověk z praxe i čtenář mnoha právních případů vím, kolik nastalo sporů, když s autorem byla podepsána smlouva na fixní odměnu za užití díla. Dokonce se to dříve řešilo jediným ustanovením ve smlouvě: „za vytvoření a užití náleží autorovi výtvarného návrhu jednorázová odměna“ apod.
To však právní řád částečně znemožňuje. Taková odměna totiž musí být spravedlivá a realisticky předjímat budoucí licenční rozsah, což se v mnoha případech neděje.
Ostatně můj otec, který byl neustále ohrožován protřelými producenty a jejich právníky, jako já dnes, s tím měl celou řadu ze sna budících zážitků.
Podvodník totiž nikdy nespí…
16.04.2018 (19.18), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Pane Smoljaku,
píšete v jednom ze svých úvodních Komentářů: „prachy si nechte“. Ale v tom, jak stavíte tento spor, jde o prachy především. Pokud byste deklaroval, že Vám jde o prestiž a docenění Vašeho otce a jeho divadelní práce, měl byste dopředu napsat, že případné peníze, které byste takto vysoudil, věnujete nějaké nadaci či ji sám založíte. Třeba právě na podporu uvádění díla Vašeho otce. Pak by Váš spor byl aspoň z tohoto punktu důvěryhodný. Jinak – promiňte – to stále vypadá, že Vám jde o peníze pro Vás, že si chcete užívat prachy z práce a odkazu Vašeho otce. Ten totiž žádné právní a finanční ohodnocení svého díla a odkazu nepotřebuje. Je dnes v podstatě klasikem uznávaným širokou veřejností.
Aby jeho dílo trvalo živé co nejdéle, je a bude třeba podporovat inscenování jeho – a pana Svěráka, případně dalších autorů díla Járy Cimrmana – textů, ať už v pietních interpretacích či nových, ať už v profesionálním světě či amatérském. To Váš otec velmi dobře věděl a tyto tendence – co vím – podporoval.
Docela by mne zajímalo, jak Vy konkrétně – vedle této kauzy – chcete dbát na odkaz svého otce? Tímto sporem mu, obávám se, na respektu a úctě k jeho dílu a osobnosti nepřidáváte.
17.04.2018 (13.26), , Trvalý odkaz komentáře,
divák
Pane Hulče, již v březnu se psalo:
„Pokud něco z vysouzených částek opravdu fakticky získám, věnuji to na filantropii, zejména na podporu nevýdělečných divadel v menších městech a obcích,“ podotkl k tomu Smoljak
https://www.lidovky.cz/smoljak-proti-cimrmanum-u-soudu-se-pere-za-otcova-prava-v-prvnim-kole-vyhral-140-tisic-g33-/zpravy-domov.aspx?c=A180327_114452_ln_domov_jho
19.04.2018 (1.38), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Pane diváku,
možná pan Smoljak případné vysouzené peníze chce někam věnovat, i když není nikde v onom textu napsané, komu a kam oněch prvních vysouzených 140 000 Kč (+ 7 000 Kč z Šumperka) putovalo. Jelikož tuto diskusi zřejmě čte, tak se snad vyjádří a uvede tyto mé pochyby o jeho „svatém“ boji na pravou míru.
Především by mne zajímalo, proč volí tuto cestu, jež se mi nezdá příliš důstojná a – jak z textu plyne – ony autorsko režisérské tantiémy, o které se soudí, jeho otec nedostával a – co vím – nesoudil se o ně. Proč nyní – po jeho smrti – vystupuje dokonce i proti mateřskému Žižkovskému divadlu?! Vy si opravdu myslíte, že tím vzroste respekt a vážnost k osobnosti a dílu jeho otce?
19.04.2018 (11.07), , Trvalý odkaz komentáře,
divák
Stačí číst celý odstavec
a vzdělat se v českém právu zhruba na úrovni střední školy: těch 140 tisíc neputovalo nikam, rozhodnutí není pravomocné.
20.04.2018 (0.31), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Pane diváku,
tedy opravuji: …bude putovat.
🙂
A… – na rozdíl od Vás – se podepisuji vlastním jménem. Proč ne Vy?
22.04.2018 (2.24), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Tak snad stojí za to
uvést příslušné paragrafy Autorského zákona, o nichž je tu trochu zmatená řeč a z nichž vyplývá, že jevištní dílo režiséra není zahrnuto do výčtu autorských děl chráněných zákonem, a že režisér je považován nikoli za tvůrce, ale výkonného umělce, což je podle mého mínění chybné a o tom psal Jiří Srstka:
HLAVA I
PRÁVO AUTORSKÉ
Díl 1
Předmět práva autorského
§ 2
Autorské dílo
(1) Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen „dílo“). Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické.
§ 67
Umělecký výkon a výkonný umělec
(1) Umělecký výkon je výkon herce, zpěváka, hudebníka, tanečníka, dirigenta, sbormistra, režiséra nebo jiné osoby, která hraje, zpívá, recituje, předvádí nebo jinak provádí umělecké dílo a výtvory tradiční lidové kultury. Za umělecký výkon se považuje též výkon artisty, aniž jím provádí umělecké dílo.
(2) Výkonný umělec je fyzická osoba, která umělecký výkon vytvořila.
17.04.2018 (22.26), , Trvalý odkaz komentáře,
Filip Smoljak
Pane šefredaktore,
asi Vám přestávám rozumět. Proč nám citujete ze zákona výčet autorských děl, mezi kterými je jak dílo dramatické, tedy divadelní inscenace, tak dílo hudebně dramatické, tedy zejména opera, obojí odehrávající se na jevišti?
Abyste tím dokázal co?
Že mám pravdu a že ve výčtu autorských děl jevištní dílo samozřejmě nechybí, jak tvrdíte zároveň tvrdíte?
Děkuji a omlouvám se. Chvíli jsem tu nebyl, neboť autorskoprávní mafie útočí na mého tátu i jinde…
Filip Smoljak
02.05.2018 (17.29), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Smoljaku,
ze zákona vůbec nevyplývá, že dílo dramatické znamená inscenaci, dílo hudebně dramatické inscenaci třeba opery. Naopak z těch formulací je zjevné, že dílo dramatické = drama, hra, tedy zvláštní případ literatury, dílo hudebnědramatické je pak analogicky partitura. Viz moje poznámka o zmatení pojmů.
03.05.2018 (23.15), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
A pane Smoljaku,
prosím můžete tedy jasně stručně uvést, o co se soudíte a jaké nápravy chcete u soudu dosáhnout?
Děkuji.
17.04.2018 (22.29), , Trvalý odkaz komentáře,
Filip Smoljak
Soudím se s každým,
kdo popírá autorství mého otce. Taktiku tady na horké půdě protistrany nebudu dopředu prozrazovat.
02.05.2018 (17.32), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Jen upřesním,
že tu nejste na půdě protistrany, natož horké. Opravdu nám nejde o vaše soudní spory.
04.05.2018 (12.11), , Trvalý odkaz komentáře,
Filip Smoljak
Proč jste tedy
moji reakci na článek pana ředitele DILIA, vzbuzující pochybnost, zda se nesnaží soud ovlivnit, neotiskl?
Prosím jasnou odpověď.
06.05.2018 (10.41), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Především proto,
že polemiky, až na naprosté zdůvodněné výjimky, vedeme vždycky na i-DN – je to praktičtější.
Ale neotiskl bych Vaši reakci i proto, že zavádí polemiku mimo téma článku – ten opravdu není o Vašich soudních sporech, ale o obecném právním a divadelním problému. Vaše causa byla na začátku zmíněna jako příklad vlastně ve Váš prospěch – zákon je problémový a jeho dikce neumožňuje vyhrát soudní spor, např. ten Váš.
07.05.2018 (22.43), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Just
Nechtěl jsem do debaty vstupovat,
ale ke kritickým poznámkám mě vyprovokovaly 2 věci. Za prvé nerozumím tomu, proč nedostal p. Smoljak v TIŠTĚNÝCH DN stejný prostor k odpovědi jako p. Srstka (třeba i v drobně zkrácené verzi, odpovídající délce textu p. Srstky) – oba přece mají, kromě některých, pro leckkoho problematických a rozporuplných formulací, ve svých textech řadu podnětů, hodných publikování (p. Smoljak např. trefný poukaz na nevhodnost vstupovat takto jednostranně do probíhajícího řízení a faktické zamlčení před čtenářem DN některých, pro p. Smoljaka příznivých výsledků minulých řízení). A koneckonců se oba shodují v tom základním, že stávající podoba autorského zákona, nerespektující inscenaci jako autorské dílo, je prostě archaická a neudržitelná, poplatná 100 let starému pojetí divadla jako „zvláštního případu literatury“.
Rozdíl v postoji obou pánů vidím v tom, že zatímco p. Srstka se s daným stavem, který jinak obdivuhodně přesně popsal, smiřuje a jakoby se téměř obmyslně raduje z neúspěchu mladšího, ach tak nezkušeného kolegy, celou věc soudním precedentem změnit, u p. Smoljaka vidím, možná donkichotskou, leč přesto snahu o nápravu. Za důkaz nedůslednosti současné podoby autorského zákona – díky Josefe, žes jej tu ocitoval – vidím mj. i to, že zatímco režie je z autorského zákona vylučována, choreografie za honorovatelné autorské dílo považována je. A samozřejmě, oproti názoru p. Čuby, musím souhlasit i s Josefovým argumentem, že tzv. „neviditelná“ režie, realizující se nikoli vlastním exhibováním na vrub díla, nýbrž „skrze herecké výkony“ a jejich umným zakomponováním do specifického, originálního významového celku, bývá někdy umělecky průkaznějším autorským dílem než režie, usilující za každou cenu o své „zviditelnění“ (flagrantním příkladem takové důmyslně „neviditelné“, leč umělecky výsostné režie je už nejméně pátý rok paradoxně Čubova „rodná“ Aréna, dříve byl modelovým příkladem třeba Čin. klub – a v tomto směru je nepominutelný (sic!) originální stylový otisk Ladislava Smoljaka do fungujícího celku naprosté většiny inscenací DJC – i s prakticky realizovanou specifickou režijní teorií hereckého „podehrávání“ atd.).
– Druhý moment, který mě zdvihl ze židle, a navíc hodně zamrzel, vnesl do debaty přítel Hulec (a po něm se toho chopili i další). Totiž to podezíravé obvińování p. Smoljaka ze zištnosti, to trapné podsouvání, že chce kauzu využít k naplnění vlastní kapsy. No fuj!!!!!! Kdybyste pánové více poslouchali např. veřejnoprávní rozhlas, kdybyste sledovali mnoholetou páně Filipovu NEZIŠTNOU a VŠESTRANNOU pomoc desítkám, možná stovkám amatérů, hrajícím repertoár DJC, pro něž – v tom, v této donkichotské nezištnosti, se bohužel liší i od některých členů mateřského divadla – usiluje o různé výjimky a odlehčení, ať už jde o výjimky z placení poplatků, jež za ně Z VLASTNÍ KAPSY platí, a o zrušení nesmyslného nařízení limitu pouhých tří repríz po premiéře atd. atd. Kdybyste se pánové milí a neznalí, s touto jeho mnohaletou činností seznámili, snad byste nahlédli, jakého kozla jste tady trefili obviňováním (možná naivního, ale v tomto směru absolutně čistého) člověka ze ziskuchtivosti!
Pana Filipa osobně neznám, ale z toho mála, co o jeho, opakuji, nezištné pomoci amatérům bezpečně vím, je mi jasné – a plně ho v tom teď pochopím – když po takovém chucpe vám nebude chtít skládat účty. A v celé takto osobně zvrtlé debatě se propříště odmlčí. Úplně stejně, jako se před časem odmlčel pisatel těchto řádků, když si pod svým blogem opakovaně přečetl stejně urážlivě neznalé, nebo záměrně „trollí“? věty o tom, že v minulosti prý usiloval o „občanskou a morální likvidaci Vlasty Buriana“.
Ať už vycházejí tyto věci z pouhé neznalosti nebo zlého úmyslu, jsou hranice, za nimiž slušná polemika prostě končí…
21.04.2018 (19.00), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Vladimíre,
můžeš mít pravdu. Ani já pana Filipa Smoljaka osobně neznám, ani jeho jiné aktivity (krom veřejně dostupných informací o tomto sporu znám jen jeho webovou stránku: http://www.filipsmoljak.cz/). Reaguju jen na jeho veřejný právní spor, který je zcela individuální. Je zaměřen na honoráře z díla jeho otce pro něj, jeho syna, který s divadlem nemá nic společného. Pokud by panu Filipovi šlo o změnu zákona, nelze podle mne postupovat tímto – pro svou osobu zdůvodňovaným – způsobem. Celý spor by musel stavět jinak, spíš se s někým spojit a změnu zákona iniciovat na jiné adrese. Zpětně však vysuzovat peníze od divadel, která fungovala podle stávajícího zákona, je podle mne – eufemisticky řečeno – nešťastné. Spíše to vypadá na nějaký interní spor mezi tvůrci DJC a jím.
Ale – jak jsem napsal v úvodu – třeba se mýlím. Čas to jistě ukáže nejlíp.
22.04.2018 (2.19), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Vladimíre Juste,
jednak se debata rozjela v termínech, kdy v tištěných novinách nelze adekvátně reagovat, jsou na to se 14 denní periodicitou hrozně těžkopádné. Ale i kdyby nebyly, v tomto případě není zatím důvod dát Filipovi Smoljakovi, nebo komukoli jinému, prostor na nějakou reakci: Srstka napsal na můj podnět o pozici divadelní režie v autorském zákoně, Filip Smoljak mu vyčetl jakési angažmá ve svých soudních sporech, o čemž jsme nepsali a zatím ani nevidím důvod, proč o nich psát.
Tolik na vysvětlenou.
23.04.2018 (18.10), , Trvalý odkaz komentáře,
bohumil nekolný
Věcně z hlediska platné legislativy
má pravdu dr. Srstka, významově z hlediska teatrologie dr. Just. Změna AZ je nutná a nám se autorství divadelní režie (včetně iniciativy I. Rajmonta, K. Kříže etc.) nezdařilo prosadit počátkem 90. let. Novela AZ může být jednoduchá: v paragrafu 2 doplnit vedle hudebně-dramatického či choreografického díla i dílo divadelní a v paragrafu 67 z výčtu výkonných umělců vypustit termín „režisér“.
22.04.2018 (15.50), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Bohumile,
mohl byste vypíchnout Justovu formulaci, které dáváte z hlediska teatrologie za pravdu?
Děkuji.
07.05.2018 (22.16), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Je to tahle?
A koneckonců se oba shodují v tom základním, že stávající podoba autorského zákona, nerespektující inscenaci jako autorské dílo, je prostě archaická a neudržitelná, poplatná 100 let starému pojetí divadla jako „zvláštního případu literatury“.
Pokud ano, nemyslím, že bych já i Jiří Srstka tvrdili něco jiného, ano tak tomu je. Já jen pro vysvětlení.
07.05.2018 (22.19), , Trvalý odkaz komentáře,
Jiří Srstka
Milý Filipe,
strávili jsme spolu v minulosti několik hodin ve štěpné diskuzi, jež měla celkem přátelský nádech a teď mi kydáte na hlavu nenávistně bahno. A navíc ještě tomu bahnu nerozumím. Nejsem sám. Snad rozumím jen tomu, že mé výroky vytrhujete z kontextu (stará finta) a podsouváte mi úmysly i věty, které jsem nikdy neměl či je neřekl. Budu se proto snažit být velice stručný.
1) V § 67, odst. 1) AZ je uvedeno, že režisér je výkonným umělcem, tečka. Toto ustanovení se netýká režiséra audiovizuálního díla, jeho postavení je obsaženo v § 63, odst.1) a je vnímán jako autor, tečka. Tedy když je to takto napsáno, lze těžko tvrdit, že divadelní režisér je autor.
2) DILIA se pochopitelně snaží nějak tento problém řešit. Nelze to však udělat tak, že v režijních smlouvách se divadelní režisér prohlásí za autora, ale případně tak, že vedle výkonu výkonného umělce (režiséra) režisér vytvoří koncepci divadelní inscenace, jež je jedinečná i kreativní a zakotví se to ve smlouvě. Pak je režisér jak výkonným umělcem, tak autorem.
3) Shora uvedené se týká jen případů, kdy byla takto sepsána a podepsána režijní smlouva. Nemůže se tedy vztahovat na případy především z minulosti, o kterých píšete, kdy režijní smlouva hovořila jen o práci režiséra a neříkala nic o jeho umělecké koncepci.
4) Já jsem při psaní článku ohledně Vašeho nepravomocně prohraného soudu vycházel z médií, jejichž sdělení bylo poměrně přesné.
5) Pokud vedete nějaké další soudní spory, nevím o nich a přeji Vám hodně štěstí.
6) Tiše Vás však chci upozornit na to, že ohledně děl, jež byla vytvořena ve spoluautorství se Zdeňkem Svěrákem, disponujete jednou osminou majetkových práv a v případě děl, která vytvořil Váš pan otec sám, tak čtvrtinou jednou.
7) Myslím též, že jistě znáte příslušná ustanovení AZ, dle kterých jsou spoludědicové z právních úkonů týkajících se díla oprávněni i povinni společně a nerozdílně.
8) Jsou lidé, kteří potřebují ke svému životu nenávist či boj. Myslím, že jste jedním z nich.
9) Na závěr mi pak dovolte jednu přátelskou radu. Nikdy jsem nepochopil, čeho vlastně chcete dosáhnout. Bylo by fajn, kdybyste si to ujasnil.
Přátelsky zdraví všechny účastníky diskuze
Jiří Srstka
23.04.2018 (2.48), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Podle mého
je základní nedorozumění v terminologii:
autorské dílo je vymezeno pouze v případech, kdy existuje jakýsi jeho přirozený „nosič“ – všechno vyjmenované zkrátka má možnost zápisu (platí i pro choreografii a analogicky tomu pro pantomimu). Všechno ostatní, co není takto fixovatelné, je umělecký výkon – a režii podle autorů AZ zapsat nelze, ergo není uměleckým dílem.
Tedy hovoří-li Filip Smoljak a další o jevištním díle jako autorském podle ocitovaného paragrafu 2 odst. 1, jsou podle mého na omylu.
23.04.2018 (2.58), , Trvalý odkaz komentáře,
Filip Smoljak
Pane šéfredaktore,
vidím, že Divadelní noviny jsou právnickým fórem. Přesto se jako právník vůbec nevyjadřujete. Mluvíte o nějakém „přirozeném“ nosiči. To je co? Písemný zápis ano a audiovizuální záznam už ne? A co třeba storyboard? O tom, co je „přirozené“ jsou velice zajímavé přednášky na Filosofické fakultě UK. Například u doc. Kratochvíla, vřele doporučuji! Mimochodem i režie má svůj písemný zápis, říká se tomu režijní kniha. Pokud tedy mohu poučovat šéfredaktora královsky dotovaných Divadelních novin z rozpočtu ministerstva kultury. Aha, stejného ministerstva, které také tvrdí, že divadelní inscenace neexistuje. O existenci a neexistenci čehokoliv si zase můžeme promluvit třeba v kriminalistickém diskurzu – jak zmiňuji na jiném místě, dokumenty a psaná tvroba mého otce byla z jeho majetku krátce po jeho smrti odcizena. Jsem tedy na horké půdě protistrany, to nebudete popírat. Podezřele hodně horké půdě….
06.05.2018 (11.06), , Trvalý odkaz komentáře,
Jiřina Šulcová
Pane Filipe S.,
měl byste se spíš jako dědictví po svém otci snažit vysoudit jeho nonšalanci, smysl pro humor, nadhled, břitkou a moudrou ironii, cit pro situaci, vkus. To jsou tantiémy, které mají vysokou hodnotu a Vám se – obávám se – nedostávají.
Přeju Vám, abyste v takovém řízení uspěl.
🙂
07.05.2018 (3.37), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Smoljaku,
DN jsou fórem pro divadlo a vše, co s ním souvisí – a to je jistě případ autorského zákona. Napsal jsem, co si o formulaci zákona myslím a proč asi trvá současný, podle mého špatný stav. A také jsem uvedl, proč se podle mého mýlíte, když považujete ve smyslu zákona inscenaci za dramatické dílo. Nic víc, nic méně.
DN nejsou vaší protistranou, nejsou hlásnou troubou ministerstva kultury, dotace pobíráme z veřejně uděleného grantu a věru na provoz čtrnáctideníku ne „bohaté“.
Vezměte na vědomí, že už nebudu odpovídat na žádné vaše denunciace, takové debaty tady nevedeme. Vyjádřím se případně už jen k tvrzení, které by mohlo přispět k meritu věci – a tím nejsou vaše soudní spory, ale vyjasnění autorského zákona vůči divadelní režii.
Přeji vám klid v duši.
07.05.2018 (22.15), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Jen přece poslední poznámku:
Režijní knihy jsou dobrým záznamem vzniku inscenace, jejím věrohodnějším zachycením = popisem bývá kniha inspicienta. Jenže zdaleka ne každý režisér vytváří režijní knihu, ne každá kniha inspicienta je přesným zápisem průběhu a podoby inscenace. Videozáznam zachycuje výsledné jevištní dílo, mluvené, zpívané, tančené, nemůže být ale záznamem uměleckého díla „režie“, protože zaznamenává nikoli inscenaci, ale její konkrétní provedení, tedy představení.
Divadelní režie podle mého, opakuji, na rozdíl od tance a hudby a literatury nemá kodifikovaný „literární“ způsob záznamu, nemá své „noty“, do nichž ji lze přesně zapsat a to je podle mého, jak jsem uváděl, důvod, proč se divadelní režie neocitla ve vyjmenovaných autorských dílech.
Považuji to za špatné, režisér je podle mne tvůrcem, nikoli výkonným umělcem. A je na místě to napravit – Jiří Srstka k problému přistupuje jako praktický právník, tedy účelnou změnou textu zákona, ale neřeší onen problém „zápisu“ autorského díla, a ten nebude snadnou záležitostí.
07.05.2018 (22.31), , Trvalý odkaz komentáře,
Filip Smoljak
Milovaný Jirko!
Mám k Vám už jen jednu jedinou poznámku, neboť je Vám dobře známo, že prakticky všechny relevantní smlouvy, účetní a jiné dokumenty právní povahy v majetku Ladislava Smoljaka byly po jeho smrti odcizeny (psali jsme si spolu o tom).
To se týká i dokumentů prokazujících, že dílo režiséra DJC bylo vždy pokládáno za autorské dílo, nikoliv za umělecký výkon. Však také Vaše agentura DILIA za toto autorské dílo L. Smoljaka vybírá řadu let peníze a rozděluje je všem čtyřem potomkům. A přesto si nyní dovolujete tvrdit, že
„3) Shora uvedené se týká jen případů, kdy byla takto sepsána a podepsána režijní smlouva. Nemůže se tedy vztahovat na případy především z minulosti, o kterých píšete, kdy režijní smlouva hovořila jen o práci režiséra a neříkala nic o jeho umělecké koncepci.”
Pane řediteli, vy máte přístup k dokumentům, z kterých vyplývá, že „smlouva hovořila jen opráci režiséra a neříkala nic o jeho umělecké koncepci?“ Měl jste nebo máte takové dokumenty v držení? Někdo vám je ukázal? Mohu vědět, kdo to byl? Odpovězte prosím jasně a srozumitelně. Ptají se mě na to soudci krajských soudů.
Osočování mojí osoby a podezírání z jakési abstraktní nenávisti a neujasněnosti toho, o co mi jde, si, prosím, nechte do bulvárních médií.
Děkuji.
06.05.2018 (10.55), , Trvalý odkaz komentáře,