Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Je šest hodně, nebo málo?
Teprve šestý ročník Dream Factory trval pouze šest dní (od 3. do 8. června). Tento festivalový novic však dokázal, že i co je malé a mladé, může být profesionální a naplňující.
Dva hlavouni z Antiwords FOTO ARCHIV DREAM FACTORY
Ředitel Tomáš Suchánek se netají, že jeho velkým bratrem (a vzorem) je Divadelní Flora Olomouc. Letos se dokonce oba festivaly shodly na významných dramaturgických liniích – Václav Havel a Daniel Špinar. Festivalovému fajnšmekrovi se tak mohly zajídat opakující se inscenace Audience (r. Štěpán Pácl), Antiwords (r. Petr Boháč), Velvet Havel (r. Jan Frič), Hamlet (r. Daniel Špinar), Můj romantický příběh (r. Daniel Špinar). Místní – ostravští a olomoučtí – však pravděpodobně obě přehlídky nenavštívili. A i kdyby, na Dream Factory mohli ocenit Špinarův profil doplněný také o kladenského Miláčka a především o „ulítlost“ Amis a Amil z A studia Rubín. Režisér tak byl předveden ve všech možných polohách.
Ještě promyšleněji se pak jevila ostravská havlovská linka. Hodno ocenění je nejen uvedení dvou Audiencí (ta druhá se skrývá pod názvem Antiwords) ve stejném prostoru a s minimálním časovým rozestupem. A nejednalo se pouze o zkoumání dvou verzí, bylo to předvedení dvou možných (divadelních) světů. Osvětové bylo promítání záznamů inscenací z Činoherního klubu – Menzelovy Audience a z Divadla Na zábradlí – Grossmanova Larga Desolata, i když se obě projekce k velké nelibosti pravidelných, a tedy značně unavených diváků konaly v dopoledních hodinách. Méně otrlé tak spíše v jejich čerstvosti zastihly dokumenty Olga a Ivan Havel: Pozdní sběr. Program však samozřejmě nabízel mnohem více – kromě divadelních představení pro děti, seniory i sponzory také přednášky, debaty a koncerty.
Dream Factory má ještě jednu přednost. Sice ji zmiňuji pokaždé, ale nedokážu si pomoci. Důl Hlubina, jenž sice může mnohým produkcím svým nedokonalým technickým vybavením, akustickou nedostatečností i nerovným povrchem uškodit, je svou atmosférou místem navýsost divadelním. Možná nebylo ostravské představení Velvet Havel tím nejvydařenějším, přesto bylo vrcholem festivalu. A pravděpodobně i letošní sezony.
Mezi místní zvyklosti již tradičně (potřetí) patří nepřítomnost herce Karla Dobrého. Ani letos se neosmělil a do Ostravy nepřiputoval, místo něho se v Nebeského Kabaretu Shakespeare objevil Jiří Černý. Oslabení bylo citelné, avšak ne smrtící. I přes tento neduh byl pro mě letošní ročník Dream Factory nejpříjemnějším možným „otvírákem“ následující smršti festivalů.
Komentáře k článku: Je šest hodně, nebo málo?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
