Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Je sladké býti ve Zlíně (No. 3)
V neděli konečně do programu 25. ročníku mezinárodního divadelního festivalu Setkání/Stretnutie vtrhli i slovenští přátelé.
Komorní divadlo Martin se představilo s moderní fraškou Davida Gielselmanna Fóbie. Foto: archiv
Komorní divadlo Martin se představilo s moderní fraškou Davida Gielselmanna Fóbie, kterou pro potřeby souboru upravil Miro Dacho. Svižná inscenace Lukáše Brutovského si vystačí s minimalistickou výpravou, jejíž největší devizou jsou bryskní dynamické přestavby, kostýmy, jasně akcentující excentričnost postav, a pečlivě precizované, žánrově adekvátně poučené, herectví. V poslední třetině se do té doby postupně gradující tempo bohužel povážlivě zadrhne. Soubor má problém uvěřitelně dosáhnout autorem diktované dějové hyperboly, a tak se nejeden z diváků v závěru divokých scénických eskapád dokonale ztrácel. Velká škoda, protože první hodinu jsem prožil v opojení, že konečně si mne našla divadelní komedie, u které se spontánně bavím. Finále zklamání a lítosti plno! Přesto však martinským tleskám za odvahu hledat provozní tituly mimo obvyklá bahniště mnohokrát přežvýkaných kanonických vod. Na příští setkání těším se!
Monodrama Moral insanity Prešovského národního divadla. Foto: archiv
Následující monodrama Moral insanity Prešovského národního divadla jasně ukázalo, proč jeho režisérka Julia Rázusová právem platí za jeden z největších aktuálních talentů středoevropské umělecké scény. Nekompromisní i nepřímočaré otvírání kontroverzních témat, inspirativní práce s technickými prostředky a empatická práce s hercem. Nesmírně atraktivní politické divadlo, které jednoznačně zdaleka překračuje regionální charakter. Tvůrčí odkaz literární tvorby Umberta Eca přetaven v neradostnou zprávu o bolestech světa na pokraji sil, jež ovšem není naděje prosta. Peter Braječík suverénně ovládá jeviště i svěřené technické propriety, lehce navazuje ambivalentně důvěrný kontakt s hledištěm a je naprosto přesvědčivý v expresi i intimitě. Drobná dílčí výhrada tak míří jen k explicitní scénografii, kdy některé z použitých objektů svou permanentní přítomností předznamenávají způsob jejich budoucího použití, a zbytečně tak bourají překvapivost celku. Jinak ovšem zvedám oba palce vzhůru!
Festivalová neděle pak završena byla hudební laskominou ze snových sfér, když do divadelního klubu Dílna zavítala folkrocková legenda AG Flek. Písně klasické, jež dosud nestihly zestárnout výborně doplnila i řada songů novějšího data, a letošní Setkání/Stretnutie tak svou první půli zakončilo v příjemném obětí pohody.
Pokračování příště!
Komentáře k článku: Je sladké býti ve Zlíně (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
