Je tam bordel, zavřete to!

V polovině ledna zastihla divadelní svět smutná zpráva – zemřela Ellen Stewartová, průkopnice off-off-broadwayské avantgardy, ředitelka legendárního divadla La MaMa.

Název divadla, které v 60. letech udalo nový směr americkému divadlu a jímž prošly stovky uměleckých osobností, Experimental Theatre La MaMa, vděčí za svůj věhlas jediné ženě. Jmenovala se Ellen Stewartová a většina z těch, kdo ji znali, jí neřekli jinak nežli Máma. Impozantní žena s hustými vlasy spletenými do copánků, které čas proměnil v stříbro, v pestrých šatech se spoustou náramků, náhrdelníků a ozdob, byla duší všech projektů, neobyčejně vnímavou přátelskou bytostí, která měla nejen čich na talenty, ale byla také schopnou manažerkou je prosadit. I ve vysokém věku (zemřela v 91 letech: 17. 11. 1919–13. 1. 2011) přes nejrůznější zdravotní problémy byla stále velmi aktivní. La MaMa vyprodukovala na sedmdesát inscenací ročně, a to nejen v New Yorku, ale po celém světě!

Café La MaMa

Život Ellen Stewartové jako by byl obrazem neomezených možností Ameriky: Když se do věci pustí člověk, který má jasný cíl a dostatek energie, prosadí se. Měla obojí. Narodila se v Chicagu, dětství strávila v Alexandrii v Jižní Louisianě. Nikdy o svém životě před příchodem do New Yorku nevyprávěla, takže informací je málo. Ví se jen, že byla přinejmenším jednou vdaná (měla syna Larry Hovella, který zemřel v roce 1998) a že studovala a měla se stát učitelkou v Arkansas State College. V průběhu druhé světové války pracovala jako nýtovačka ve vojenském podniku v Chicagu. V padesátých letech se rozhodla uskutečnit svůj sen stát se módní návrhářkou a vypravila se do New Yorku. Nedostatek peněz ovšem způsobil, že se zpočátku živila všelijak. Nakonec zakotvila v obchodním domě Saks na Fifth Avenue, kde byla portýrem a obsluhovala výtah. Ráda vyprávěla, jak jí náhoda přihrála do cesty majitele obchodu s látkami. Ten jí daroval několik látek, aby z nich ušila šaty. Když ve svých modelech vyrazila do práce, natolik okouzlila, že jí okamžitě nabídli místo módní návrhářky. Možnosti dokonale využila a návrhy šatů ji začaly docela dobře živit. Možná by skončila jako módní návrhářka, nebýt jejího nevlastního bratra Fredericka Lightse, který se marně pokoušel prorazit jako dramatik. Neměl úspěch, stejně jako jeho kamarád Paul Foster. A tak se Ellen rozhodla, že pro ně založí divadlo. V té době o divadle nevěděla nic, vlastně ji ani nezajímalo. Nicméně v roce 1961 v suterénu činžáku na East Ninth Street vznikl díky ní divadelní sálek. První diváci začali přicházet doslova z ulice. Mohli tu vidět hry jako One Arm Tennessee Williamse, Before Breakfast Eugene O’Neilla či Executioner Fernando Arrabala. Rychle se rozneslo, že v dolním Manhattanu vzniklo zajímavé divadlo a diváci se začali hrnout. To se však nelíbilo bdělým sousedům v ulici, kteří si stěžovali, že je tam bordel, a požadovali prostor policejně zavřít. Jak jinak vysvětlit, že černou ženu navštěvuje tolik bílých lidí? Vlídný úředník tehdy Stewartové poradil, jak uvést věci do pořádku: Založte si kavárnu. Poslechla a vzniklo Café La MaMa, jedno z prvních newyorských divadel s kavárnou.

Experimentální divadlo
La MaMa

Z počátku dotovala jeho činnost sama Stewartová ze svých výdělků z návrhářské činnosti, později přišly federální a nadační granty a divadlo získalo certifikát jako důležitá newyorská kulturní instituce. Díky příspěvku 25 000 dolarů od nadace W. MacNeil Lowryho a Fordovy nadace se v roce 1969 mohlo divadlo přestěhovat do někdejšího prostoru balírny masa na 74A East Fourth Street. Tam vzniklo a dodnes sídlí Experimentální divadlo La MaMa. Ellen Stewartová po celý život žila v bytě nad tímto sálem. Postupně se prostor rozšiřoval. Vedle původního divadla pro 99 diváků se navíc v roce 1974 ve stejné ulici, v prostoru bývalého televizního studia, otevřel sál Annex s 295 sedadly. V roce 2009 bylo toto divadlo přejmenováno na Ellen Stewart Theater. Dnes má La MaMa kromě divadelního sálu šest poschodí zkušeben, uměleckou galerii a obrovský archiv o historii off-off broadwayských divadel. Do dneška v La MaMa vzniklo na 3 000 inscenací a projektů a hostovaly zde snad všechny výrazné osobnosti a soubory alternativního divadla nejen z USA, ale i z Kolumbie, Venezuely, Libanonu, Iránu, Belgie, Holandska, Rakouska, Dánska, Finska, Skotska, Anglie, Švédska, Francie, Itálie, Švýcarska, Španělska, Chorvatska, Turecka, Austrálie, Řecka, Ukrajiny či Makedonie. Hrála se tu eskymácká Antigona, korejský Hamlet a nedávno tu vystupovalo běloruské Svobodné divadlo z Minsku, jehož umělci jsou režimem pronásledováni.

Welcome to La MaMa…

La MaMa prorazila cestu a stala se vzorem pro mnohá divadla podobného typu. Platy byly minimální, ceny lístků nízké a zisk prakticky žádný. Po řadu desetiletí bylo možné spatřit Ellen Stewartovou, jak zametá chodníky před divadlem, trhá lístky a uklízí divadelní sál. Rituálem se stalo její zvonění na kravský zvonec před každým představením a pozdrav divákům Welcome to La MaMa, dedicated to the playwright and all aspects of the theater. We thank you very much that you’ve come.

Stewartová o sobě vždycky prohlašovala, že není žádná intelektuálka, že nečte hry, ale čte lidi. A že jí vždycky „zapípá v hlavě“, když je text dobrý. Když se jí ptali, proč se věnuje experimentálnímu divadlu, odpovídala: Když je hra kvalitní, tak je dobrá. I když třeba nedopadne dobře a divákům se nelíbí, nic to na mém mínění o jejím tvůrci nezmění. Může mě mrzet, že to je propadák a že nic nevydělá, ale nikdy nelituju, že jsem hru uvedla. Další jednoduchou zásadou, kterou prosazovala, bylo: Vše, co umělec potřebuje, je prostor a čas na práci, při které ho nebude nikdo vyrušovat. Stovkám nemajetných hostujících umělců poskytovala vždy ale i něco navíc. Pocházela ze skromných poměrů, a tak měla pro chudé umělce pochopení. V suterénu instalovala pračku a sušičku, kde si mohli vyprat. Mnozí přespávali v jejím bytě, případně v divadle. Její jednoduchá životní filosofie a umělecká intuice jí přivedly do cesty mnohé umělce, kteří se z La MaMa odrazili k hvězdné kariéře a proslavili se jak v alternativním, tak komerčním divadle.

Velvyslankyně avantgardy

Osmdesát procent všeho, co je v současném americkém divadle zajímavé, vzniklo v La MaMa, řekl jednou dramatik Harvey Fierstein v interview pro Vanity Fair. Seznam těch, kteří prošli divadlem La MaMa, je impozantní: herci Al Pacino, Robert De Niro, Harvey Keitel, F. Murray Abraham, Olympia Dukakis, Richard Dreyfuss, Bette Midler, Diane Lane či Nick Nolte, dramatici Sam Shepard, Lanford Wilson, Harvey Fierstein, Maria Irene Fornes či Adrienne Kennedy, skladatelé Elizabeth Swados, Philip Glass či Stephen Schwartz. S režií tu začínali Robert Wilson, Tom O’Horgan (který pomáhal uvést do života rockový muzikál Hair v Public Theater), zakladatel Ontological Theater Company Richard Foreman, zakladatel Open Theater Joseph Chaikin, slovutný Joseph Papp, performerka Meredith Monk a mnozí další.

Ellen Stewartová se však neomezovala pouze na New York. Jako misionářka hledala talenty po celém světě. Kromě toho, že přivážela soubory do New Yorku, produkovala site-specific performance po celém světě (např. řecké hry v režii rumunského režiséra Andreje Serbana s hudbou skladatelky Elisabeth Swados – Medeu na řeckých ruinách v Baalbeku v Libanonu, Trojanky na Persepolis, v Šírázu). Satelitní organizace La MaMa byly roztroušeny od Tel Avivu po Tokio. Grant 300 000 dolarů od Nadace MacArthur Stewartové umožnil koupit někdejší klášter v Umbrii v Itálii, který proměnila v Mezinárodní divadelní centrum. I když síť jejích divadel byla z ekonomických důvodů v posledních letech redukována, zůstává pro svět navždy jedinečnou velvyslankyní avantgardy.

Z The New York Times přeložila a zpracovala