Je to silnější než já
Laclosův duchaplný román v dopisech Nebezpečné známosti (ovšem spíš krutý než „galantní“) se již od roku 1872, kdy vyšel poprvé, těší značné oblibě. Divadelní tvar francouzské látce vdechl britský dramatik Christopher Hampton (v překladu manželů Smočkových jde o Nebezpečné vztahy), sepsal i scénář k filmu Stephena Frearse, známe ovšem i Formanovou verzi pod titulem Valmont. Inscenování Hamptonovy hry má také u nás určitou tradici, stačí připomenout jevištní díla v Národním divadle v roce 1988 a v Činoherním klubu v roce 2006 (obě v režii Ladislava Smočka). V Národním divadle se příběh znovu objevil před několika měsíci, to ovšem klasickou předlohu zdramatizovali režisérský tandem SKUTR a dramaturgyně Jana Slouková.
I když se v současnosti genderové stereotypy někdy až vehementně rozbíjejí, střet maskulinního principu s ženským typem milostné strategie nadále působí přitažlivě. Čerstvě se vivisekce bitvy skutečných i předstíraných citů objevuje v inscenaci Milana Schejbala, který text připravil se souborem Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami. Vikomt de Valmont (Pavel Batěk) s markýzou de Merteuil (Anna Fixová) vedou souboj, do něhož zatahují v podstatě nevinné oběti a dochází mezi nimi k sázkám, zda se podaří je svést. Tento test svůdcovské způsobilosti má podstoupit především Valmont a jako objekty jsou vytipovány paní de Tourvel (Monika Timková) a mladičká Cecilie Volangesová (Veronika Pichlerová). O tu se zajímá rytíř Danceny (Martin Holzknecht), z něhož se později v důsledku krutých galantních her stane milostný úlovek markýzy. Všechny ty nebezpečné hrátky jsou ovšem odrazem erotického napětí mezi oběma cynickými intrikány.
Schejbalova inscenace je budována přehledně, jednotlivé výjevy pozvolna pohasínají a herci se po nich uvolněně rozcházejí, tok děje se nedramatizuje razantními přeryvy. Také souboj „na kordy“ se prezentuje s lehkostí, jen úvodními figurami a naznačeným zásahem, atmosféra zbytečné tragédie je tak vystižena zcela dostačujícím způsobem. Na prosté scéně s minimem mobiliáře se uplatní inscenační vklad výtvarníka Miroslava Krále, všechno včetně slušivých kostýmů je v důsledném „black and white“ provedení. Protagonistky září celé v bílém (pouze představitelku paní de Tourvel zdobí drobná černá aplikace) stejně jako „nevinný“ a v tomto jevištním pojetí dojemně nešikovný Danceny.
Dva nejdůležitější hráče podivné partie charakterizují výrazné herecké kreace. Anna Fixová podává markýzinu proradnost s přiměřeně bohatou gestikou a mimikou, z nichž lze odečíst i možnou zranitelnost postavy. Pavel Batěk hraje Valmonta civilněji, jakoby bez větších emocionálních výkyvů, z jeho figury tak vystupuje na povrch rutina a vyprahlost. Když při rozchodu s paní de Tourvel charakterizuje svoje vášně opakovanou mantrou Je to silnější než já, je zřejmé, že jde pouze o takticky povrchní floskuli. Oba výkony jsou dostatečně přesvědčivé, a kdyby kreace kolegů na jevišti v menších rolích dosahovaly stejné intenzity, jevila by se inscenace jako nadprůměrná. Tím nechci říci, že by se u ostatních nenašly silné či zábavné momenty, Veronika Pichlerová věrohodně vykresluje přechod dívčích rozpaků do intenzivní milostné aktivity, Lucie Valenová nabídne zase smyslnou rozdováděnost kurtizány Emílie, a to nejenom v divadelně vděčném výjevu, kdy Valmont krátce využije její pozadí jako psací stůl.
Inscenace varuje před pohráváním si s emocemi nezkušených, nečiní tak ovšem nijak didakticky. Z hlediska kvality jevištního tvaru se dílo vyznačuje solidním temporytmem a ukazuje příbramský soubor v dobré kondici.
Divadlo A. Dvořáka Příbram – Christopher Hampton: Nebezpečné vztahy. Překlad Vladimíra a Ladislav Smočkovi, režie Milan Schejbal, výprava Miroslav Král, hudba Zdeněk Dočekal, dramaturgie Kateřina Fixová a Pavlína Schejbalová, pohybová spolupráce Martin Pacek. Premiéra 7. prosince 2023 (psáno z pražské premiéry 29. prosince v Žižkovském divadle Járy Cimrmana).
Komentáře k článku: Je to silnější než já
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)