Jediná pravda je ta, která bolí
Přísné informační embargo a podezřelé mlčení před premiérou opery Cosi fan tutte, nevídané pro jakoukoliv jinou produkci Královské opery v Madridu, působilo jako červený hadr pro všechny příznivce kultovního filmaře Michaela Hanekeho, netradičně v úloze operního režiséra.
Myslím, že opera a film mají mnoho společného, víc než film a divadlo. Důvodem je rytmus. Můžete mít dobrý scénář a skvělé herce, ale přesto natočíte špatný film, i když máte špatný hudební sluch a chybí vám cit pro rytmus. S hudbou je to to samé. Uvedl Michael Haneke na zmíněné exklusivní tiskové konferenci uspořádané při příležitosti udělení Zlaté medaile Okruhu krásných umění. Zároveň sdělil, že si nesmírně váží ocenění od národa, který má tak bohatou kulturu. A nezapomněl poděkovat charismatickému uměleckému řediteli Královské opery Gerardu Mortierovi, který ho loni vybídl k režii slavné Mozartovy opery Cosi fan tutte.
Hudba je v dramatickém díle klíčová
V čase vzniku opery překonával Mozart těžké životní období. Byl deprimovaný, protože v dané chvíli nedosahoval očekávaných uměleckých úspěchů a měl problémy i v manželství. Bolavé okamžiky vyústily v odchod do Vídně, kde ve spolupráci s libretistou Lorenzem Da Pontem dílo zkomponoval.
Zkušenosti Michaela Hanekeho s operní režií se datují do roku 2006, kdy v Paříži nastudoval Dona Giovanniho. Rakouskému filmaři byl ale svět divadla důvěrně známý již od dětství. Pochází z rodiny herců a v divadelním prostředí nejenže vyrůstal, ale později i sám vystupoval. Po raných hereckých neúspěších vykrystalizovalo jeho životní směřování k divadelní a televizní režii. Až odtud se dostal k filmu. Sám přiznává, že v hudbě vidí výrazný zdroj své filmové inspirace. K tomu pak s jistou ironií dodává, že hudba a film mají dvojaký vztah. Filmaři často využívají emotivní náboj hudby, aby zakryli nedostatky scénáře. Na druhé straně ale může být hudba skvělým prostředkem pro vytváření druhého a dalších plánů. Hudba je pro mne klíčovým dramatickým prvkem. Má podstatnou sjednocovací funkci, propojuje všechny složky díla.
Nedělám filmy, aby lidé trpěli
Hanekeho přijetí nabídky Královské opery bylo velkým překvapením. Po pařížské premiéře Dona Giovanniho se mu hrnuly nabídky renomovaných evropských operních domů, on ale všechny zarytě odmítal. Argumentoval tím, že se cítí být především filmařem. Ba co víc, že je tvůrcem, který vyhledává temná zákoutí lidské psychiky a motivy lidských činů. Přesto se brání tomu, že by jeho filmy byly ponuré. Nedělám filmy, aby lidé trpěli. Hledám, proč trpí a jaký k tomu mají důvod. Jeho tvorba by se dala charakterizovat jako opoziční vůči mainstreamu. A to byl prý i důvod, proč přijal nabídku Královské opery. Téma Cosi fan tutte o milenecké čtveřici, která je vystavená drsné zkoušce citů, je pro něho přitažlivým podnětem pro divadelní realizaci v duchu jeho tvůrčích postupů. Opera romantického 18. století očima skeptického režiséra 21. století.
Hanekeho Cosi fan tutte v Madridu
Režisér nenechal nikoho na pochybách o svém modernistickém přístupu. Divák se při sledování jeho produkce musí cítit zmateně a chaoticky, stejně jako se cítí v dnešní době. Děj nechal Haneke odehrávat v původní době 18. století, scény a charaktery ale přenáší do současnosti. Propojení dvou diametrálně rozdílných etap historie lidstva považoval za svou povinnost, přemostění žánrů a dob bylo jedním z hlavních motivů jeho přístupu. Současně se soustředil na strhující sílu Mozartovy hudby, již nechává zaznít v maximální vrstevnatosti a intenzitě.
Režisér nenechal nikoho na pochybách o svém modernistickém přístupu FOTO JAVIER DEL REAL / TEATRO REAL
Herci mohou dojít mnohem dál, než byste čekali
Na tiskové konferenci se Haneke nevyhnul ani otázkám na vztah filmu a divadla. Ochotně na ně odpovídal, ale osvětlit svou režijní koncepci Mozartovy opery se s plachou diplomacií zdráhal. Není dobré, když autor sám sebe interpretuje. Líbí se mi, když film i divadlo hovoří samy za sebe. Divák by měl vidět dílo svýma očima, ne mými brýlemi… Madridská březnová premiéra se konala přesně v den, kdy Hanekeho film Láska získal Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek loňského roku.
Snímek byl nominovaný na Oscara celkem v pěti kategoriích. Jak Haneke uvedl, nejraději by je získal… všechny. Ač filmař, za nejdůležitější složku tvůrčího procesu ve filmu i na divadle považuje herce. Největší radostí je pro mne práce s hercem. Technické zázemí může být dokonalé, přesto herci mohou dokázat mnohem víc a dojít mnohem dál, než byste čekali.
V současné době začíná shromažďovat materiál pro nový filmový námět. Nic konkrétního však neprozradil. Můžeme se tedy jen dohadovat, o co půjde. Jediným motivem pro vznik filmu je pro něj kreativní práce celého týmu: Filmování musí být zábavné a nesmí v něm chybět entuziasmus všech přítomných. Jinak je natáčení mučením a výsledek únavný. Témata si vybírá taková, která ho zneklidňují nebo mu v životě překážejí. Zajímá ho, proč a jak se v konkrétní situaci lidé chovají. Když se zabýváte vztahy mezi lidmi, často narazíte na motivy blízké občanským válkám. Nemyslím války ve smyslu třídního boje nebo jiných sociálních konfliktů, ale mám na mysli malé každodenní střety „já proti tobě“, „ty proti mně“. Jde o souboje, které bolí a pro mnohé jedince se stávají velkými válkami. A právě utrpení z lásky v opeře Cosi fan tutte i filmu Láska je to, co obě díla spojuje. Vypovídají o každém z nás, o našich rozhodnutích, která se s odstupem času nezdají tak správná jako na počátku. Jsou jen… lidská. Haneke zkoumá jako vždy pravdu, která bolí. A to je nakonec jediná skutečná pravda.
(ze slovenštiny přeložil a upravil hul)
Komentáře k článku: Jediná pravda je ta, která bolí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
