Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Jedna, dvě, Žába jde! (No. 4)
Loučení s festivalem Sněz tu žábu (Mange ta grenouille) proběhlo v duchu předchozích dní – bylo trochu melancholické, trochu úsměvné, ale především i tentokrát plné rozmanitých a nečekaných forem, kterými současné francouzské divadlo oplývá. Oproti předchozím dním si však tentokrát mohli diváci vychutnat hned trojitou nálož děl frankofonních autorů, takže rozloučení to bylo vskutku intenzivní.
Pro ranní ptáčata a jejich děti bylo sobotní festivalové ráno zahájeno hlavním hostem festivalu Céline Garnavault, která do Prahy přivezla svou inscenaci BLOK. Jedná se o dílo, v němž je pouze jedna herečka a k tomu šedesát malých bločků, reproduktorů, které vyprávějí příběh městského vesmíru, jeho zvuků, světel a nečekaných zákoutí.
Inscenace působí vědecko-fantasticky. Foto Tereza Veselá
A přesně tak vědecko-fantasticky, jako zní oficiální popis v programu, působí i inscenace. Je sice určena dětem od tří let, ale svou laskavou hravostí chytne za srdce diváky všech věkových kategorií. Autorka nenásilným a jednoduchým (nikoliv však primitivním!) způsobem zasvěcuje publikum do fungování svého světa, k čemuž využívá groteskních figur, jejichž chování může připomínat humor britského pana Beana.
Aktérka přichází se stále novými kreativními výstupy. Foto Tereza Veselá
Aktérka se u žádného z komediálních prvků nezdrží příliš dlouho a přichází se stále novými kreativními výstupy. A tak poté, co se nějakou chvíli snaží zastavit nekontrolovatelné pípání, se zvuky bločků promění v šum městské dopravy, z něhož vyčnívají zvuky tu kamionu, tu sanitky, tu závodních aut. Aktérka tak nenásilnou formou přechází ze zvukového do objektového divadla, v němž inscenuje závody s bločky, jejich vzájemné předjíždění či záchrannou akci helikoptérou. Záhy se však různé sekce bločků promění v části stavby – slyšíme vrtání, couvání aut, hluk strojů nebo kopání – a do tohoto světa organicky vpluje i hrdinka. I to se ovšem náhle mění a ocitáme se ve světě, kde se bločky bouří a vykřikují revoluční hesla. A hned na to se z nich stává bouřka, déšť, přichází mimozemská civilizace… Závratná jízda končí kdesi mezi hvězdami, v hudbě sfér, kde vyhasíná.
Garnavault vytváří úchvatné vizuální obrazy. Foto Tereza Veselá
Za pomocí jemných, vzájemně se prolínajících barevných světel a za doprovodu zvukové kulisy bločků vytváří Garnavault úchvatné vizuální obrazy, které integrálně doplňují komediální linku dění. V představení tak není hluchého, prázdného místa, v němž by diváci – i ti nejmenší – ztráceli pozornost. Jde o nadupanou přehlídku neuvěřitelných světů vznikajících na základě obrazů, zvuků a fantazie, na kterou je radost pohledět… Ti, kteří šli až v sobotu, často litovali, že produkci mohli vidět jen jednou. I já bych si ji bývala ráda – a třeba několikrát – zopakovala.
…
Francouzská herečka a režisérka Morgane Lory. Foto archiv
S příchodem večera se v prostorách divadla NoD objevilo dílo, které se žánrově vymykalo všemu, co se na festivalu objevilo. Jednalo se o fiktivní přednášku Skončit s maškarádou, kterou vedla francouzská herečka a režisérka Morgane Lory za doprovodu české herečky a výtvarné umělkyně Karly Spolaak Hospodářské. Vzájemným dialogem, který je občas francouzský, občas napůl český a napůl francouzský, se společně věnovaly ženským tématům, postavení herečky v minulosti a dnes.
Jednalo se o fiktivní přednášku, kterou vedla francouzská herečka a režisérka Morgane Lory. Foto Tereza Veselá
Společně otevíraly obrovské množství témat, která byla rozdělená do kapitol podle děl, v nichž autorku ona myšlenka zaujala. Zabývaly se tak například definicí ženy jako lidské bytosti či projevy ženství, které jeden z autorů chápal jako projevy performativity, nebo ženskými rolemi v rámci divadla. A otevřely také současná témata týkající se kauzy #MeToo či Weinsteinovy aféry.
Morgane Lory (vpravo) a Karla Spolaak Hospodářská se společně věnovaly ženským tématům, postavení herečky v minulosti a dnes. Foto Tereza Veselá
Ačkoliv se pracovalo s nepřeberným množstvím myšlenek, dílo nenabízelo žádný jednotný pohled na ně či jasné vyznění. Jednalo se o ironické zamýšlení se nad postavením žen v dnešním světě obohacené hereckými akcemi Lory a Spolaak Hospodářské, v nichž a skrze něž se aktérky k jednotlivým myšlenkám vyjadřovaly.
Po jednom zhlédnutí si lze odnést pár podnětných informací a úvah, ovšem ke komplexnějšímu pochopení by bylo třeba několik návštěv navíc, případně znalost textu, který bohužel k dispozici nebyl.
…
Sophie Merceron. Foto archiv
Závěrečným představením festivalu byla inscenace hry Nebraska současné francouzské dramatičky Sophie Merceron, která za svou tvorbu získala mnoho ocenění. Toto poetické dílko pojednává o osamělém poutníkovi Saulovi, který se přišel do pouště rozloučit s jedním ze svých blízkých zesnulých. Svůj čas tráví ve společnosti několika svých známých duchů a leguána Nebrasky.
Inscenační adaptace textu se ujala česká režisérka Daniela Špinar, která jej pojala jako víceméně monodrama. Foto Tereza Veselá
Inscenační adaptace textu se ujala česká režisérka Daniela Špinar, která jej pojala jako víceméně monodrama, kdy ztvárňovala Saula a zároveň i všechny duchy, s nimiž si hlavní hrdina povídá. Díky této překvapivé interpretaci působil Saul jako schizofrenní osobnost rozmlouvající se svými odlišnými Já.
Nejednalo se – jak by se mohlo zdát – o zachycení postupujícího šílenství. Foto Tereza Veselá
Nejednalo se však – jak by se mohlo zdát – o zachycení postupujícího šílenství. Špinar elegantně inscenuje uvolněnou, téměř meditativní atmosféru, v jejímž duchu se většina konverzací mezi postavami odehrává. Na pozadí všedních i nevšedních rozhovorů týkajících se zajímavostí o zvířatech či tetování veršů z básní Emily Dickinson na vlastní tělo či promluv o rozprašování popela, se táhne decentní červená nit připomínající všem postavám, že za pár dní zhasne Slunce naposledy. Konec světa, ať už ho v rámci fiktivního světa autorky chápeme jakkoliv, nakonec přijde a poutník Saul splyne se svou pouští.
Výtvarné působení umocňují snové sekvence, v nichž leguán (Tomáš Adel) předvádí roztodivné taneční kreace. Foto Tereza Veselá
Důležitým prvkem režie je výtvarné působení, které spočívá především ve využití temných, barevných světel, která umocňují snové sekvence, v nichž leguán (Tomáš Adel) předvádí roztodivné taneční kreace, než přijde… den? nebo noc? či další sen?… Čas v tomto díle jako by neexistoval. Díky této stylizaci lze snadno nabýt dojmu, že to, co jsme celou dobu sledovali, nebylo loučení se zesnulými, nýbrž jeden dlouhý, omamně hypnotický sen…
To, co jsme sledovali, byl jeden dlouhý, omamně hypnotický sen… Foto Tereza Veselá
NoD, Praha – Céline Garnavault: BLOK. Režie: Céline Garnavault, asistent režie: Lucie Hannequin, koncept bloků a sounddesign: Thomas Sillard, spolupráce na konceptu: Frédéric Lebrasseur et Dinaïg Stall, zvuková spolupráce: Pascal Thollet, light design: Luc Kerouanton, scénografie: Céline Garnavault, Thomas Sillard, Lucie Hannequin et Luc Kérouanton. Hrají: Céline Garnavault. Uvedeno v rámci festivalu Sněz tu žábu 26. a 27. května 2023.
NoD, Praha – Morgane Lory: Skončit s maškarádou. Scénář a koncept: Morgane Lory, sound design: Matthieu Canaguier, video: Ophélie Bignon. Hrají: Morgane Lory a Karla Spolaak Hospodářská. Uvedeno v rámci festivalu Sněz tu žábu 27. května 2023.
NoD, Praha – Sophie Merceron: Nebraska. Režie: Daniela Špinar, překlad: Natálie Preslová Strýčková. Hrají: Daniela Špinar, Tomáš Adel. Uvedeno v rámci festivalu Sněz tu žábu 27. května 2023.
///
Předchozí letošní festivalová zpravodajství:
…
Komentáře k článku: Jedna, dvě, Žába jde! (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
