Jef Kratochvil: Divadlo Husa na provázku, Pépe
Fotoaparát značky Flexaret jsem zdědil po otci, uprchlém na Západ. Byla to prostě jen zajímavá hračka, fotil jsem mejdany, kamarády a holky z naší party. Zlom nastal, když se na plátna českých kin dostal Antonioniho film Zvětšenina. Ze dne na den se město zaplnilo chlapíky, kteří nosili hrdě přes rameno brašny s fotoaparáty, bylo „in“ být fotografem, netrvalo to ale dlouho. Analogová fotografie, kdy cvaknete a vše je hotovo, tehdy ještě nebyla. Noci trávené ve fotokomorách už pro „štatlařské pásky“ nebyly tak přitažlivé. Nás vytrvalých zůstalo jen pár. Myslím, že na mě už nikdy nic tak hluboce jak Antonioniho Zvětšenina nezapůsobilo. Film byl vůbec v šedesátých letech fenomén, který výrazně ovlivňoval naši generaci: Felliniho Sladký život, Formanovy Lásky jedné plavovlásky, Hitchcockovi Ptáci a řada dalších skvostů. Padlo tedy rozhodnutí o dalším životním směřování a pak už to šlo ráz na ráz, škola, soutěže, mezinárodní fotosalony, samostatné výstavy, zahraniční stáž u firmy Kodak, spolupráce s výtvarníky a snaha zařadit se, najít si ve fotografické branži své místo. V České republice se pod vlivem obrovského boomu Beatles a rock’n’rollu rozjížděl showbussines, a protože jsem žil v Brně, tak jsem připravoval plakáty, obaly na gramofonové desky a účastnil se scénických projektů skupin Progress i Synkopy, spolupracoval jsem také s Hanou a Petrem Ulrychovými, Marthou a Tenou a řadou dalších. Ovšem definitivní rozhodnutí padlo, když jsem se téměř náhodou usadil v hledišti Divadla na provázku a naprosto okouzlen tam následně trávil s fotoaparátem téměř každý večer. Rozhodlo to o mém budoucím směrování, tam se ze mě – jak doufám – stal divadelní fotograf. Divadlo na provázku byl opravdový fenomén, kde svá křídla pod vedením režisérů Petera Scherhaufera, Zdeňka Pospíšila a Evy Tálské rozpřahovali herci a herečky Jiří Bartoška, Karel Heřmánek, Mirek Donutil, Jiří Pecha, Sváťa Skopal, Dagmar Bláhová, Iva Bittová, Ida Kelarová, Dáša Veškrnová, Aťka Ambrová, Irena Žáčková a hlavně Boleslav Polívka. Snímek, který předkládám, není tak úplně divadelní fotografií, ale jde o jeden z nejpublikovanějších snímků Boleslava Polívky v období jeho nástupu do galerie nesmrtelnosti. V pantomimě Am a Ea, kde exceloval společně s Dášou Bláhovou, si Ea do klína ukládá srolovaný hadřík s portrétem Ama, a tahle fotografie se přenášela na onu rekvizitu. Snímek pak žil svým životem, prošel mnoha publikacemi, řadou novin a časopisů, stal se i podkladem pro logo fotbalového manšaftu. Dnes je mu už 38 let. Herci a herečky Husy na provázku se rozletěli po celém divadelním světě, fotografie se digitalizovala a stala se dostupnou pro každého a bohužel došlo k její obrovské inflaci. A já jsem se usadil v úplně jiném divadle, rok před koncem bolševické éry jsem nastoupil na post fotografa v brněnském Divadle Bratří Mrštíků, které se po čase přejmenovalo na Městské divadlo Brno a pod vedením principála Stanislava Moši se rozrostlo o Hudební scénu. Dnes fotografuji řadou aparátů Nikon a obhospodařuji za rok jedenáct inscenací a muzikálů. Divadlo se mi definitivně stalo domovem.
Komentáře k článku: Jef Kratochvil: Divadlo Husa na provázku, Pépe
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
