Jel jsem koncem dubna do Brna…
Jel jsem koncem dubna do Brna na Koncert proti chudobě, nevím sice, proč se tak jmenoval (prý kdosi vyhlásil rok proti chudobě, to je výborné, to s chudobou zatočí), ale budiž. Nejlepší z toho koncertu byl violoncellista Pepa Klíč, hrál nádhernou skladbu s obsáhlými citáty z Knihy Job. Věnoval ji nedávno zesnulému spisovateli Janu Balabánovi, jednomu z nejušlechtilejších lidí, které jsem poznal. Budiž mu země lehká.
Ale o tom psát nechci. Do Brna mne vezla přítelkyně z undergroundu Jana řečená Kalimero. Za jízdy si pouštěla hudbu – napřed CD s kapelami, které kdysi vystupovaly na Újezdě, uspořádal ho Karel Vavřínek. Skvělá hudba s nostalgickým oparem, klub už neexistuje, Mejla Hlavsa je taky na pravdě Boží…
Pak chtěla Jana dát do přehrávače Katapult. Okamžitě jsem řekl, že vystupuju z vozu. Divila se, tak jsem jí pověděl, kdo to je Oldřich Říha. Někdy na počátku normalizace, kdy už Plastici neměli přehrávky, jsme s kocourem (Karlem Havelkou) vymysleli festival v Příchovicích na Plzeňsku. Tehdy komunistický estáblišment měl ještě díry ve svém systému, které postupně zaplňoval. Kapely bez přehrávek mohly hrát jako host na koncertu schválené kapely. V Příchovicích mělo hrát asi osm plzeňských kapel. A v publiku by „náhodou“ byli hudebníci z Plastic People, DG 307, Umělé hmoty, Charlie Soukup, Sváťa Karásek a nevím kdo ještě. Když to plzeňské kapely zjistí, každá pozve na podium některou undergroundovou kapelu či zpěváka jako svého hosta.
Dozvěděl se to Oldřich Říha, leader Katapultu, ten slavný bojovník proti komunismu a téměř zakázaný rebel (jak se občas dočítám v rozhovorech s ním). Obcházel plzeňské kapely a vysvětloval jim, jaký to bude průser, budou-li hrát s Plastic People. Všechny cukly s výjimkou kapely Koule, jejíž vedoucí prohlásil: Pro nás to bude čest, zahrát si s Plastic People, ať už to potom dopadne jakkoliv.
Koncert se nekonal. A teď mi Jana bude pouštět do ucha Katapulty? Nicméně řekla mi: Já tomu nerozumím. Katapulty si pustit nemůžu. A Jim Čert hraje na tvých narozeninách.
Odpověděl jsem jí: Neboj se, že mu to Pán Bůh nespočítá. Ostatně, už mu to začal počítat. Ale takovými hnidami, jako je Oldřich Říha, se Pán Bůh nezabývá.
Komentáře k článku: Jel jsem koncem dubna do Brna…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
