Jen současný kostým nestačí

Poprvé se na jevišti Divadla ABC objevila Shakespearova tragédie. Umělecký šéf Petr Svojtka a dramaturg Jiří Janků si vybrali jeho Krále Leara. Aby podtrhli aktuálnost starého díla, zvolili nejnovější překlad Jiřího Joska. Ovšem sebelépe míněné předsevzetí nestačí, pokud se ho nepodaří zživotnit na jevišti.

Zřetelné je zde jen prolínání osobní roviny s politickou, ale ani to není realizováno důsledně. Použití projekce při Learově projevu už je skoro klišé. Přesto základní akcent inscenace je tady určen, zvláště když je Learova „státnická“ řeč konfrontována s bezstarostnou hravostí jeho dcer jako malých děvčátek. Dobře ji také dokresluje žoviální arogance hraběte z Glostru, když v přítomnosti syna Edmunda hovoří o jeho nemanželském početí. Vasil Fridrich jako Edmund ovšem situaci přesně dohrává a posiluje tak motiv bastardova dalšího jednání. Bezohlednost a ješitnost mocných se prolíná scénami Learových návštěv obou dcer. Mizí však linie Glostrova, která je pandánem k Learově, protože Vladimír Čech po zdařilém úvodu nezvládá roli Glostrova paradoxního prozření ve slepotě a uchyluje se k prázdné deklamaci. Popravdě scéna jeho oslepení patří k nejnepodařenějším okamžikům inscenace, a kdyby nešlo o tak surový akt, mohla by působit i směšně. Vysvlečení hraběte do spodního prádla má asi zdůraznit jeho ponížení, ale pak je potřeba tuto situaci také zahrát. To, že se tato textová linie úplně nezbortí, je zásluhou představitelů obou Glostrových synů. Vasil Fridrich hraje Edmunda zdánlivě bez emocí, intriky ho baví a zrazuje otce i bratra s téměř chlapeckou upřímností. Je to spíš kariérista než mstitel, dokáže se vyšvihnout i bez ohledu na svůj původ a jen tak mimochodem smete ty, kdo mu stojí v cestě. Viktor Dvořák neztvárňuje Edgara jako nějakého shakespearovského bílého prince, není také přehnaně intelektuálním filosofem. Ani jeho účast na královském dvoře ho nepřipraví na svět, kde je vše dovoleno. Zpočátku působí až trochu naivně, což posiluje motivaci jeho poněkud neuvěřitelně vstřícné reakce na Edgarovu intriku. K závěrečnému souboji nastupuje, protože je třeba znovu nastolit řád, i když tenhle úděl je těžký pro jeho křehkou duši.

Škoda, že režisér Learovy dcery Goneril a Regan obdařil jen kostýmy se současnými prvky a barevnou charakteristikou. Z inscenace tak skoro mizí i jejich vztah k Edmundovi – jistě, ve slovech tu obsažen je – zvláště pak u Regan Barbory Lukešové. Té je kdoví proč přisouzena podoba jakési nepovedené modré punčochy. Goneril Veroniky Gajerové si zase rázně vykračuje ve vojenském plášti, aby názorně předvedla, kdo v domácnosti vévody z Albany nosí kalhoty. Její milostnou pletku s Edmundem tak paradoxně ze všech sil dohrává Martin Písařík jako zhrzený Oswald. Nad princeznovskou blond parukou Máši Málkové v Kordelii už zůstává rozum stát. V inscenaci jsou ovšem lapsy ještě větší, módní zesoučasňování kostýmů vede pak k takovým omylům, jako jsou například trendy džínové šortky chudáka Edgara. Samozřejmě inscenace Leara stojí především na představiteli titulní role. Jan Vlasák ho hraje s velkým nasazením a energičtěji, než jsme zvyklí. Uvěřitelná je jeho bohorovnost a zaslepenost na začátku i to, jak si tvrdošíjně nechce připustit svůj mocenský pád. Vlasák se o své postavení rve, dlouho odolává všem nepříznivým okolnostem. Promění se ve vyloženě zlomeného starce až na konci, umírá už ve chvíli, když přináší mrtvou Cordelii v náručí. Škoda, že závěr inscenace nemá výraznější pointu, Vlasák by si to zasloužil.

Městská divadla pražská – Divadlo ABC – William Shakespeare: Král Lear. Překlad Jiří Josek. Režie Petr Svojtka, scéna Ondřej Nekvasil, kostýmy Michaela Červenková, hudba Martin Horáček. Premiéra 11. září 2010.