Jen tak cestou z divadla (No. 12)

Bomba!

Taková velká tlustá macatá přežraná bomba! FOTO KIVA

Taková velká tlustá macatá přežraná bomba!
Roztříštila se –
a zůstalo jen pár urvaných cárů.
Urvala ruce, údy, kousky situací, útržky slov, části kroků, myšlenek, paměťové záznamy, nakročené cesty … a jdeme bez sebe.

Šel tuhle jeden do práce a potkal jiného, který si právě koupil bochník chleba a vracel se domů – a to je vlastně všechno.

Mezitím mu odpadly ruce nohy…

Vybuchla bomba!
Vytrhla vzorky myšlenek a mrskla jimi do jiného patra,
k jiným paměťovým záznamům, do jiného šuplíku,
k jiným zásuvkám,
zaklapla víko… a… Dus se!
Zbylo torzo.

V naší hlavě je torzo, části vypadávají a zůstává děravé vědomí,
sítem proseté pole,
sítem proseté kráterovité pískoviště, na kterém si hrají děti na maminku a na tatínka.
Groteskní divoký děs.

———————————————–

Groteskní divoký děs. FOTO KIVA

Základem poslední premiéry Divadla Na zábradlí Báby jsou Charmsovy mikropovídky rozstříhané na kousky a mistrovsky poskládané do nového groteskního tvaru. Anně Petrželkové a Doře Viceníkové se povedla dokonalá metaforická reflexe dnešního světa. Zběsilá směsice výseků z životních situací.

Podařilo se jim obsáhnout všepohlcující pocit přecpanosti a také necschopnosti se orientovat, bránit.

Scéna a kostýmy Evy Jiřikovské tento záměr jen povyšují. Přežranost vyjádřená kostýmem, vycpávkami, ta umanutost přesycením. A k tomu výborně přizpůsobený projev herců. Zpívající hlavy! S úžasnou zkratkovitostí a zvláštní „vedleúhelností“ pohledů. Stále pozorují ty zbytky, které si vedle nás plují ve své nadpřirozené realitě.