Jen tak cestou z divadla (No. 14)
Pořád jsem čekala, kdy přijde ten okamžik, který objasní tento způsob inscenování, tento záměr. Žádné psychologické výklady, žádné odpovědi na otázky proč, žádné tragické dětství. Vlastně to bylo poměrně snadno vypočitatelné herectví, průhledná krystalická výpověď slov a činů. Zlo, láska (úžasná Magdalena Borová), žárlivost, nenávist, chvastounství, čest.
Stále jsem jsem si kladla otázku, proč se to inscenuje tak jednoznačně, bez příkras, tak jednoduše, vlastně nevzrušeně, v jednoduchých linkách, po té nejpřímější dějové kostře. Až to přišlo! Ted’! To byl ten okamžik, na který jsem po celou dobu představení čekala. Od této chvíle neřeknu už nic – a má duše zaplesala!
Málokdy si uvědomujeme, že stejně tak jako láska, i zlo je tak přímočaře jednoduché, tak čiré. A toto je jeho stavební materiál. Před očima mi vyvstala celá plejáda zločinců defilujících v denních periodikách stejně tak jako jejich příběhy inspirující filmové tvůrce k okázalým velkofilmům. Také oni mají tak jednoduše přímočaré cíle. Mordy, kterých se dopustili, jsou neustále přetřásány investigativními novináři při každé příležitosti. Jsme pohlcováni nově se vynořivšími detaily – stále se hledají komplicové, peníze, majetek, vlastnictví, domy a úkryty, opevnění, hradby…
K tomu stroze vypočítavému oznámení Jaga patřilo ještě dodat: Chci advokáta!
A jsme namydlený!!!!
Národní divadlo Praha – William Shakespeare: Othello, benátský mouřenín. Překlad: Jiří Josek, režie: Daniel Špinar , scéna: Lucia Škandíková, kostýmy: Iva Němcová , světelný design: Martin Špetlík , dramaturgie: Daria Ullrichová. Premiéry 18. a 19. prosince 2014.
Komentáře k článku: Jen tak cestou z divadla (No. 14)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
