Jen tak cestou z divadla (No. 19)
Ten večer na mě padl kompaktní pocit roztříštěné doby! Šedivá podivná scéna i rozviklaná ponurá hudba, občas vykřičený tón, trčící sám v prázdnu. Rozjímání nad inscenací Krásné psací stroje! z Divadla Na zábradlí…
Miloslav König má cit pro rytmus, přesnost, zkratku, grotesku FOTO KIVA
Z té záplavy informací a valícího se proudu hudby, ze zdeformovaných rčení, z asociací na pozadí depky se dere stísňující smutek. V této mozaice je zkratka, humor, podpořený disharmonickou falešnou dobou, odrážející ironii vztahů – těch čtyřech nadaných duší zmítajících se ve vichru doby, rodící se z běsů poválečného šíleného běsnění. Jako by nás stále otupoval, zmalomocňoval a nesl ta dávná vybočení, nesl jejich dědictví až do našich duší. Absurdita, která lezla z každého rohu, provokovala, rozvíjela se a bobtnala. Scény – Chlapi … ehm … jsou fakta, která skutečně nesmíme podcenit, Překladatel a pokrejvač, Já si jenom zapisuju, co povídáte, Jenom si tady musím něco dofiknout – se mi vryly do paměti. Ano, jde o literáty, tak jak jinak než slovy metat.
Absurdita lezla z každého rohu, provokovala, rozvíjela se a bobtnala aneb Krásné psací stroje! FOTO KIVA
Podívejme se do své duše, do svých mozkových závitů a do svých myšlenek – nezůstalo tam něco v nich – z té doby – neprožíváme podobné pocity, stejné situace? Stejně podobně se v nich potácíme. V institucích, v knihovnách, akademiích, archivech, u saniťáků… kde se schovávalo mnoho „nepohodlných lidí“ , všude se zdůvodňovalo podle přesných pravidel. Vlastně dennodenně, když se nad tím zamyslíme – v novinách, ve vládě, v parlamentu … v sobě! – zdůvodňujeme, odůvodňujeme a uvažujeme, jestli je to politicky korektní.
Režie, herci, hudba, scéna, týmová práce – dokonalá souhra, všechno má své místo a opodstatnění. Jen slyšitelnost v hudbě často chybí. Zpívané čtyřverší se podaří chytit až na počtvrté a někdy ani to ne. (psáno z 11. řady) A tak chybí zdůraznění slov a tím i pointy. Herci se výborně doplňují – Míla König se zmocňuje role „osobně“. Jeho schopnost vyjádřit se celým tělem je obdivuhodná, nemluvě o jeho muzikálních a vokálních nadáních. V každé části jeho těla je napětí, má cit pro rytmus, přesnost, zkratku, grotesku. Pro mně byl dobře viditelný Jiří Vyorálek, který s Jiřím Kolářem snad i fyzicky souzní. Ladislav Hampl a Petr Jeništa, myslím, opatrně našlapují na nezoranou půdu (zřejmě také záměr režiséra a autora).
Jiří Vyorálek s Jiřím Kolářem snad i fyzicky souzní… FOTO KIVA
Celý tým se snaží vyhmátnout základní znaky té doby a jimi poukázat napodobnost s dneškem.
Zase jednou jsem měla chuť psát!
Divadlo Na zábradlí – Miloš Orson Štědroň: Krásné psací stroje! Režie Jiří Havelka, hudba Miloš Orson Štědroň, dramaturgie Karel František Tománek a Dora Viceníková, scéna Dáda Němeček, kostýmy Andrea Králová. Premiéra 19. února 2016.
Komentáře k článku: Jen tak cestou z divadla (No. 19)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
