Jen tak cestou z divadla… (No. 2)
Byla jsem na Drábkově Richardovi III., který hostoval v Divadle v Dlouhé v rámci festivalu 13+. Asi to nebylo to nejlepší představení. Jako bych sledovala dvě různordé půle.
Divadlo je složitá věc, někdy si to nesedne. Každý večer je odvislý na dané konstelaci a na daném okamžiku – každý večer se plave v jiné vodě. Někdy, ať děláme co děláme, jsme vedle.
A tady se pracovalo s odvážnou karikaturou. Až ke hranici únosnosti. Miluju to! Ale je to tenký led. Stačí milimetr, a praskne. Prostě v první půli jsem měla pocit, že převažuje spíše pimprlový divadlo. Ani hlavní představiltelka mě nezaujala.
Ale druhá půle mě nadzvedla ze židle! Naprostej zázrak! Geniální uchopení textu. Tnutí přímo do černého. Naprosto přesná sonda do společnosti, groteskní smršť, podaná s humorem a apelativností. Hlavní představitelka si konečně urvala svůj prostor a zmocňovala se ho dokonale. V přesné ohraničenosti a zrůdné akčnosti vystupovala teď do popředí lidská zvůle, bezskrupulozní touha po moci a slávě ve všech sférách. A politická zrůdnost, která byla podpořena obsazením opačného pohlaví! S výbornými kostýmy, výbornou hudbou a výbornými pěveckými výkony.
Groteskní tajfun, který se proháněl po jevištním prostoru, svou silou varoval a svou apelativností bouřil. Měla bych možná nějaké výhrady, ale je to pro mne Inscenace roku!
Komentáře k článku: Jen tak cestou z divadla… (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)