Jen tak cestou z divadla (No. 24)
Jít do divadla na nádraží – to je paráda! Už to samo o sobě člověka přitahuje! Jít do zasedačky, kde se sejde vzorek populace na prknech, která znamenají domovní schůzi…
A tak se těšíme, až uvidíme své sousedy obnažené v prchlivé rvačce o posty. FOTO Vosto5
A tak se těšíme, až uvidíme své sousedy obnažené v prchlivé rvačce o posty. Těšíme se na tu škálu ješitnosti, neústupnosti, na ty směšné malicherné boxovačky k uhájení pozic na tom našem milém malém dvorku. Těšíme se, jak pod záminkou obětování se, slušnosti, preciznosti, bodrosti, sofistikovanosti, elegantnosti, svrchovanosti vybublá skutečný boj, jak vyzrát na druhé, jak obstát v konkurenci. Jak být viděn!
Nádherné prostředí, výtečná atmosféra.
Ve výsledku to všechno odplynulo do neurčitého pocitu nicoty a nevyřešenosti. FOTO Vosto5
Ale přesto, že mnoho hereckých atrakcí bylo přesných, vypovídajících o konkrétních lidských jedincích – ‘intelektuál’ s knihou, ‘pünktlich úřednice’ v civilu, ‘blb’ s klíčema a také výborná ‘dvojka’: milostivá paní s ranařem k ruce – ve výsledku to všechno odplynulo do neurčitého pocitu nicoty a nevyřešenosti. Škoda!
Navnadili nás na skutečný konflikt, vyvezli nás na kopec… FOTO Vosto5
Navnadili nás na skutečný konflikt, vyvezli nás na kopec… a nic. Skončilo to normální schůzí, kterou všichni známe. Že nás oberou dva hošíci, kteří jsou dost vyčůraní na to, aby dokázali všem elegantně nabídnout to vskutku ‘nejlepší řešení’, s tím jsme se všichni už asi nejméně jednou setkali. Také ten náhlý zvrat postavy hrané Jano Sedalem v pokorného hocha (psáno z reprízy 2. 3. 2018) je hodně šroubovaný. Musel by přece získat alespoň nějaký profit! Škoda nevyužitého konfliktu se synem zlodějem. Mohli jsme být svědky opravdového rodinného dramatu jako u předsedkyně výboru. Ten byl skvělý. Dotažený. A tam by měli směřovat i ostatní.
Není to záznam schůze, je to nadsázka. FOTO Vosto5
Škoda homosexuála, u kterého zase bylo až příliš mnoho košatosti, zatímco ostatní neměli zázemí žádné. Mohla se nám odkrýt podhoubí jenotlivých aktétů, mohli jsme zjistit kdo je kdo a jaké má pohnutky.
Není to přece jen záznam schůze, je to nadsázka a mělo by to končit rozpadem či něčím jasně uzavřeným. Katarzí! Tam to spělo. Takhle to končilo ve vzduchoprázdnu!
Ále do háje, chyběl tomu jen čuc. Je to fakt škoda!!!
Vosto5, Praha – Jiří Havelka: Společenstvo vlastníků. Námět, scénář a režie Jiří Havelka, producent Petr Prokop a Vosto5, koproducent Čtyři dny, dramaturgie Martina Sľúková, scéna Antonín Šilar, kostýmy Andrea Králová, výkonná produkce Jeník Tyl, technická produkce Jeník Bubal. Hrají Zdeněk Mucha/Jano Sedal, Andrej Polák, Renata Prokopová, Hana Müllerová, Ondřej Bauer, Lenka Loubalová, Halka Je. Třešňáková, Petr Prokop, Ondřej Cihlář, David Dvořák, Zdeněk Pecha, Anna Kotlíková, Patrik Holubář, Václav Poul, Franta a Eda Prokopovi. Premiéra: 7. 10. 2017 v Kasárna Karlín v Praze v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu. Psáno z reprízy 2. 3. 2018, Praha – Masarykovo nádraží.
Komentáře k článku: Jen tak cestou z divadla (No. 24)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
