Jen tak cestou z divadla (No. 28)
Podivuhodný případ pana Holmese – byl to výbornej nápad představit v Holmesovi moderního hrdinu s rozervanou identitou! Poukázat na dnešní bolavá témata, na problémy menšin, cizinců, žen, na násilí, sex, drogy! S narážkami na Brexit, na právo na svobodu – často s humorem, odlehčením a nadsázkou. Vždyť já jsem také Britka, ovšem jen ta “by birth”, tak jsem se mnohokrát upřímně zasmála.
Jó, kdyby to tak bylo o hledání identity samotného geniálního Sherlocka Holmese! Foto archiv Dnz
Ale přesto to byl spíše ekvilibristický kousek, ve kterém se člověk ztrácí.
Jó, kdyby to tak bylo o hledání identity samotného geniálního Sherlocka Holmese! Kdyby to bylo o původu Holmesovy geniality, o příčině, o zdroji — to by byla paráda. Kdyby to byl pokus o zmapování Holmesovy zmítané duše, o rozmotání toho zcuchaného klubka, o uklidnění mozku zmítaného pochybnostmi.
Vím, režisér říká …v inscenaci se zabýváme pátráním po zdroji traumat a motivací, které pramení z Sherlockovy mysli.
Ale!
Kdyby se v průběhu představení objevily autentické vzpomínky, ve kterých Holmes prozře… (Jan Hájek /Sherlock Homes/ a Jiří Černý /Smuggler/). Foto archiv DNz
Kdyby se v průběhu představení objevily autentické vzpomínky, ve kterých Holmes prozře, a tak následně rozvíjí své hledání, kde jeho mentální postupy rezonují s příběhem obětí zločinu a nevědomá touha hledání vlastní identity ho táhne do děje, kde on hraje hlavní roli. A jde za ní jako čmuchací pes!
A kdyby to celé nebylo v tak strašně pomalém tempu. Vždyť i v oparu vyhulenosti a v procesu hledání nastává zbrklost, extáze, rychlost, umanutí vizí. Čím více dochází k rozuzlení, tím horečněji, rychleji spřádá člověk možné vysvětlení, rozplétá zápletky a hledá možná řešení.
Ale to by se pak musely uprostřed hraní objevit náznaky příběhu samotného Holmese. Jeho, právě v tu chvíli odkryté nebo zprostředkované vzpomínky či vyprávění o původu; něco z konkrétních situací, které korespondují s příběhem osamělého sirotka a z toho pramenící rozkolísané, rozhárané geniality.
Takhle spíš tápeme v oblaku tajemného kouře! Foto DNz
I ten “Oidipus Šmojdipus” by tam mohl být. Ale měli bychom mít tu možnost si to uvědomit během večera a měli bychom mít možnost účastnit se toho úžasného hledání právě ve chvíli, kdy sedíme v hledišti. Takhle spíš tápeme v oblaku tajemného kouře!
Ale i tak byl Jařabův úhel pohledu pro mne objevný a obohacující! Nehledě na výbornou scénu, kostýmy a herecké výkony.
///
Divadlo Na zábradlí, Praha – DJ / A. C Doyle: Podivuhodný případ pana Holmese. Režie, scéna, scénář: David Jařab, dramaturgie: Lucie Ferenzová, kostýmy: Sylva Zimula Hanáková, hudba: Jakub Kudlač. Premiéra 5. října 2018.
Komentáře k článku: Jen tak cestou z divadla (No. 28)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
