Jen tak cestou z divadla (No. 33)
V současné společnosti rezonuje téma bezhlavé agresivity! Je plná závisti, hostility a nenávisti. A dnešní mladí lidé tuto agresi cítí, berou za své témata čtyřicátých let a aktualizují je do svých prožitků.
Divadelní festival Od svědectví k podobenství na nádraží Praha-Bubny přímo vybízí k zamyšlení nad touto hrozbou. Já měla možnost na této přehlídce zhlédnout dvě představení pražského Gymnázia Přírodní škola a také divadelní inscenaci Základní školy Otevřeno z Benátek nad Jizerou.
Gymnázium Přírodní škola představilo obnovenou inscenaci Františka Tichého Terezínské zvony nově nastudovanou se současnými studenty.
Oceňuji dlouhodobé úsilí profesora Františka Tichého zprostředkovat studentům výjimečné životní příběhy z prostředí Terezínského ghetta. Pan profesor čerpal z dochovaných matriálů, časopisů a také z vyprávění pamětníků. Právě tato osobní zkušenost je schopna nás přenést do skutečného života mladých kluků, kterým osud vytáhl tuto kartu. A tak je úžasné sledovat, jak jsou pro toto divadlo a jeho svědectví zapáleni dnešní studenti. Jak jsou schopni zprostředkovat ojedinělé příběhy tehdejších mladých lidí a jak ti, kteří se dívají, je stejně zapáleně sledují.
Hudební zpracování Víta Novotného je skvělé. Foto Bára Lockefeer
Hudební zpracování Víta Novotného je skvělé a upřímně řečeno mít 27 studentů-herců na jevišti je skutečný zázrak. I jejich improvizace ve chvíli ztracených not svědčí o tom, jak hluboce se pohybují v tématu.
Snad bych mohla jen doporučit, že by bylo dobré více směřovat ke konci – tedy “použít nůžky” – zeštíhlit některé scény, a tím zdůraznit dramatické momenty, které chlapci z terezínského domova Nešarim v ghettu zažili.
Skutečný zážitek hodný site-specific performance byl pro mne okamžik výstřelu spolu s použitím vlajky v opačném konci prostoru, tedy za zády diváků. Tento moment překvapení silně zesílil účinek a vyznění představení. Stalo se to totiž za našimi zády!
Hoši dívky a psi
V druhém představení se představili studenti Základní školy Otevřeno z Benátek nad Jizerou. Foto Bára Lockefeer
V druhém představení se představili studenti Základní školy Otevřeno z Benátek nad Jizerou inscenováním hry Paula Vandenberghera Hoši dívky a psi. Studenti si hru vybrali sami, jak nám prozradil pan profesor Marek Fajfr, a cíleně se vrací k představení z roku 1940. Tehdy místní spolek Sokola dostal sice ke hraní povolení od gestapa – ovšem s tím, že Židům je vstup zakázán!
Velmi oceňuji jejich nápad přerušit představení v půli! To je výjmečný inscenační fór. Velmi ojedinělý! Ve chvíli, kdy je z obecenstva násilím vyveden divák, je hra přerušena. Právě tento zvrat studenti využili k promyšlenému hledání skrytých souvislostí. Formou inscenovaných otázek vysvětlovali situace ve městě, odkryli lokální příběhy související s antisemitismem. Postupně se dozvídáme, kolik investigativního úsilí vynaložili, aby našli všechny spojitosti se hrou a dokonce i s událostmi odehrávajícími se v devadesátých létech devatenáctého století. Je třeba zabývat se okolnostmi, které se odehrály u nás “za rohem“. Více se nás to dotýká.
Křížový kříž
Za největší devizu považuji výběr hry Bertolda Brechta Strach a bída třetí říše. Foto Bára Lockefeer
Ve třetím představení se představili studenti Gymnázia Přírodní školy a musím zdůraznit, že téma a text si také vybrali sami. Za největší devizu považuji výběr hry Bertolda Brechta Strach a bída třetí říše. Ze čtyřiadvaceti částí si studenti vybrali Křížový kříž, který zrežíroval ji Franta Prokop. Tato hra právě poukazuje na jemný a pomalý plíživý vzestup totality. Na pomalé prorůstání do společnosti, do rodiny, do nejužších vztahů. Napřed jsou to jen drobné manipulace, slabé náznaky, ale postupně se ta chobotnice přisaje a ve výsledku nás drží všechny v klinči. Je dobré vidět dnes mladé lidi přemýšlet v těchto intencích, vidět, jak vnímají tuto chobotnici. Právě na tato nebezpečí je potřeba upozorňovat.
Hra je o jemném rozplétání totalitního netvorku. Pomáhá nám uvědomit si dnešní rizika, upozorňovat na ně a nepodceňovat je! A právě proto jsou při hraní důležité myšlenkové postupy, situace, mizanscény. Tak bych ráda přidala jedno herecké rčení – Myslete u toho a posloucejte se! Když se budete poslouchat, uvědomíte si, co říká partner, a také budete mluvit pomaleji a srozumitelněji.
Být u toho, když se to děje, je významné… Autorka textu Hana Frejková (sedící v šále druhá zleva) během představení Křížový kříž. Foto Bára Lockefeer
Od svědectví k podobenství – je název této divadelní přehlídky. Výběr her a jejich uchopení zcela naplnil toto poslání. Ano, dnešní doba je plná závisti a nenávisti. A dnešní mladí lidé tato témata otevírají. Cítí rizika, která ve čtyřicátých létech vedla k holocaustu, a vyrovnávají se s nimi prostřednictvím těchto představení.
Být u toho, když se to děje, je významné.
Komentáře k článku: Jen tak cestou z divadla (No. 33)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
