Jest povánoční čas…

Jest povánoční čas, až tento sloupek vyjde, bude již polovina ledna. Leč trocha vánoční sentimentality neuškodí. Jel jsem na Vánoce za Dášou Vokatou do Vídně. Imperialistický kufr na kolečkách, který jsem zakoupil ve Státech, narvaný jídlem. Dostáváme od knížete Karla kapry – byli tři, zhruba tříkiloví, dvě kýty zvěřiny, nejspíš dančí, stromek – to vše jsem vezl, ještě nějaké knihy. Musel jsem si na Oáze dát na cestu nějaká piva a panáky. Pak jsem vyrazil na vlak ze Smíchova – na Wilsoňáku přestup do Gustava Klimta (jak krásná jména vlaky dnes mají – Gustava Klimta miluju).

Kufr vážil asi třicet kilo – špatně jsem odhadl čas – rychlík na Hlavní nádraží (Wilsoňák) se chystal odjíždět z II. nástupiště, já byl teprve v polovině schodů k němu.

Z posledního vagonu vystoupil železničář (ajznboňák) a volal na mne: Jedete s náma? Zoufale jsem ukazoval na kufr, který jsem dovlekl na odpočívadlo schodů. Průvodčí seběhl, popadl kufr a vyběhl s ním do vagonu, stromek a příruční kabelu jsem tam dopravil sám.

A na Hlaváku mi donesl kufr po schodech na vedlejší peron, kde už stál Gustav Klimt. Na rozloučenou mi dal svatý obrázek s Ježíšem Kristem, řekl, že je katolík a popřál mi (i já jemu) požehnané svátky. Pak že mezi námi nežijí andělé. (Odkazuji na DN č. 13/2008, v nichž jsem psal o disertační práci své dcery Marty).

V současné době mám manickou fázi své maniodepresivity, mimo jiné přepisuju stohy rukopisů, jež se mi nahromadily.

Magorův noční zpěv, sbírku nevážných textů, které vydá Lubor Maťa, a texty sbírky Úloža, vyjdou spolu s básněmi Erika Grocha u Viktora Stoilova. Tudíž na závěr text z Úloži.

Šneci

Tři dny mne napadaly texty

neměl jsem sebou

papír

nechtěl jsem říkat si pinglům

o účtenky

potřeboval jsem velkej papír

teď ho mám

zapamatoval jsem si jenom úryvek

Tři šneci lezli přes ulici

přes ulici lezli tři šneci

Teď vidím všechny

s nimiž sedím

šikmo vpravo z mého pohledu pianino

pak někdo

pak Lenka

pak muž Adriany po její levici

Adriany která přišla mi říct

že jsem místo ní

kdysi uklízel

na Újezdě

Víte jak je mi hrozně

když žádnou z vás nepoznávám

když žádnou z vás nepoznávám

jedno je jestli jsem vás miloval

nebo uklízel za vás

Po pianinu lezou hlemýždi

šneci lezou po pianinu

Za to můžeš ty

inu

po třech dnech kdy napadaly mne texty

po levé noze tvé jež o

pianino se opírá

le