Ježíš z mnoha úhlů pohledu
Umělecká šéfka Městského divadla ve Zlíně Hana Mikolášková připravila Divadelní evangelium tady a teď – jak zní podtitul inscenace. Tvůrkyně, jež je praktikující evangeličkou, tak do jisté míry navázala na předloňskou inscenaci Komenského Labyrintu světa a ráje srdce, která byla především zprávou o soudobé recepci díla učitele národů. Do štítu nynějšího pokusu si vetkla zkratku, jež je stále ještě obecně známou značkou: INRI.
Divadelní evangelium teď a tady aneb Ježíš ve zlínském divadle FOTO MAREK MALŮŠEK
Hana Mikolášková, vědoma si doby, jež se mimo jiné vyznačuje zpochybňováním a relativizací hodnot, rozhodla se Ježíšův příběh nahlédnout z více úhlů, tedy nejen očima novozákonních evangelistů, ale i těch, jejichž texty (respektive zprávy, jež jsou jim připisovány) zůstaly vně biblického kánonu (evangelia Marie Magdalské, Tomášovo, Jidášovo apod.). Připravila tak pestrou mozaiku svědectví, ale i nesnadný úkol, jak útržkovité výpovědi sevřít do dramaturgicky pevného tvaru.
Inscenaci v tom pomohla scéna Lucie Labajové: čtvercové prkenné pódium uprostřed jeviště s nepřipevněnými černými latěmi, jejichž přemisťováním vytvářejí aktéři půdorysy prostor, v nichž se ta která scéna právě odehrává (dům v Betanii, ložnice v paláci Piláta Pontského atd.). Jednoduché řešení, jež pomáhá plynulosti děje a zároveň výtvarně upomíná na archeologické lokality ve Svaté zemi, tak symbolicky odkazuje k motivu odkrývání zasutých kořenů. Za pódiem je jeviště přehrazeno plátnem, na něž se občas promítá záběr z ruční kamery, občas statický záběr z ptačí perspektivy. Lze tu vytušit snahu dále zmnožit možnosti pohledu, mezi nimiž má své místo i ten, jenž je vysílán shůry. Před pódiem pak spuštěné orchestřiště slouží těm, kteří dění na jevišti sledují a komentují.
Zvolené scénické řešení je dobrým východiskem pro způsob vyprávění, které má v první polovině blízko k detektivce. Ježíš zemřel na kříži, ale jeho tělo zmizelo a křesťanské učení se začíná šířit. Nejen Pilát, ale i skleslí učedníci se zdráhají uvěřit zprávě žen, že jejich Mistr vstal z mrtvých. To vše sleduje Pavel z Tarsu v současném elegantním obleku jako vyšetřovatel, jenž chce odhalit podvod ohrožující víru jeho národa. První půle vrcholí výjevem jeho obrácení, při němž je Kristovo zmrtvýchvstání vyjádřeno působivým rozpojením dosud synchronního reálného a kamerou snímaného obrazu.
Také v druhé půli zůstává Pavel, nyní už Ježíšův apoštol, svým způsobem hlavní postavou. Posouvá se však význam menších postav a učednického kruhu: ke kostýmům (volně odvozeny z biblické ikonografie v bílých, hnědavých a béžových tónech) jim přibývají atributy soudobých turistů či snad tuláků (deky, stan, batohy atd.), kteří vytvářejí k dění na pódiu druhý, třeba jen akusticky doprovodný plán. Fakticky jde o divadlo na divadle, jehož smysl se vyjeví v závěru, když postavy zasednou k pokrmu, jejž mezitím uvařily. Rozdílí jej formou agapální hostiny, která připomene obraz poslední večeře sehraný nedlouho předtím.
Zdeněk Lambor se zdárně vyhnul úskalí zobrazit Ježíše jako plakátového hrdinu: rád splývá s chumlem učedníků a své učení šíří zpravidla s úsměvem, bez naléhání, zato s vnitřním přesvědčením o pravdivosti svých slov. V pevném oblouku od povýšené arogance k pokornému přijetí služebnosti vede Josef Koller figuru sv. Pavla. Přesvědčivé také jsou – Romana Julinová v mateřsky jímavé postavě Marie, Marta Bačíková jako prakticky přičinlivá Marta a Marie Vančurová v roli její dětsky důvěřivé sestry Marie Lazarovy. Kateřina Liďáková nastudovala roli Máří Magdaleny narychlo za zraněnou kolegyni, na souhře s ostatními to však není znát. Její cudné a s taktem podané scény s Ježíšem, jež provází verše Písně písní, náleží naopak ke křehkým klenotům večera. Naproti tomu Pavel Vacek, zdá se, provádí postavu Piláta jejími zvraty více zvnějšku.
Rovněž Jan Leflík jako Josef z Arimatie a Rostislav Marek v roli Kaifáše nejsou dobře čitelní. Spíše jen deklamací svých partů přispívají k propadu napětí během první poloviny večera. Jedná se o nepříjemnou, ale přece jen dílčí vadu na kráse. Jako celek představuje INRI zručné, z vnitřní potřeby vzešlé, ve všech složkách (včetně výtečné hudby M. Buzziho) poctivě promyšlené dílo. Vstřícné reakce publika potvrzují, že svého cíle – otevřít klíčová evangelní poselství rezervovanému divákovi – dosahuje.
Městské divadlo Zlín – Hana Mikolášková: INRI. Scéna Lucie Labajová, kostýmy Zuzana Přidalová, hudba Mario Buzzi, choreografie David Strnad. Dramaturgie Vladimír Fekar. Režie Hana Mikolášková. Premiéra 20. února 2016. (Psáno z reprízy 24. března 2016.)
Komentáře k článku: Ježíš z mnoha úhlů pohledu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
