Ježkovy oči!
Nejvyšší stupeň oslavencova hromování opakoval neodolatelným způsobem Jan Kolařík při improvizacích na téma mezních situací z historie Husy na provázku. V rámci Večera na přidanou – holdu řediteli Centra experimentálního divadla a provázkovské legendě Petru Oslzlému k jeho sedmdesátinám – proběhla 26. dubna celá řádka poct. Odpoledne sehráli herci Husy Babičku, dle jubilantova scénáře a v jeho dramaturgii. Byla to zároveň i gratulace nejbližších přátel: režiséra Iva Krobota, rockera Zdeňky Kluky a pak herců, z nichž Jiří Pecha, Vladimír Hauser nebo Pavel Zatloukal to s Petrem Oslzlým táhnou společně přes čtyři desítky let!
Večerní „přídavky“, v nichž jiskřivým čertovstvím mladých herců brněnského souboru ožívaly zakladatelské fantomy Petera Scherhaufera, Evy Tálské nebo přítomného Jiřího Pechy, odstartoval vyzrazením normalizačního „komplexního hodnocení“ oslavovaného umělecký šéf Vladimír Morávek (sám čerstvý jubilant = 50). Krásné a talentované herečky zpívaly, Big Beatles, revival band z členů Husy, pálil nepřekonané „pecky“ britských sixties, intendantka Eva Yildizová s pomocí asistentek dopravila na scénu obrovitý dort. Petr Oslzlý sfoukl sedmdesát svíček, aniž ohrozil hřívu dlouhých bílých vlasů či myslitelskou bradku, poděkoval a políbil svou ženu Evu…
I mimobrněnský host si je dobře vědom zásluh uměleckého lídra, dramaturga nebo příležitostného herce Provázků, profesora Divadelní fakulty JAMU, dříve i autora zneklidňujících statí v časopisu Program SD Brno či tvůrce konceptu CED a též považoval za spravedlivé a důstojné angažmá Petra Oslzlého, zkulturňujícího politiku v nejtěsnější blízkosti Václava Havla na Pražském hradě (dnes oceňováno ještě více při pohledu na současnou ochotnickou truchlohru tamtéž).
Lze však připomenout i obecnější vklady, a to z dob nejtěžších: od raného zaujetí pro kruté fyzické divadlo (Quidam), v nastolení přesahového setkání Divadla v pohybu či iniciační roli při formování hnutí divadel studiových typů (řady pracovních setkání a dílen s kulminací v roce 1983 ve Společném projektu Cesty, což byl asi nejzásadnější projev českého předlistopadového divadla vůbec). Petr Oslzlý zároveň oslňoval nebojácnou spoluúčastí na dění Jazzové sekce (psal ve své době do bulletinu Jazz nejsvobodnější studie o divadle u nás a s přítelem Jaroslavem Kořánem zde publikoval knihu o Living Theatre; 1982), lámal hraniční zátarasy a závory sérií impozantních mezinárodních divadelních projektů (od Vesny národů po Mir Caravane), byl podílníkem nezávislého vzdělávání a vystavování (galerie Zlevněné zboží) apod. Stal se přečnívajícím kazatelem nového, nezávislého, otevřeného a postdramatického divadla, a co více: vždy nesmlouvavě nárokujícího morálku umělce, divadelníka zvláště. Je to nadále vizionář a mág divadla a umění – a nechť ještě dlouho je! Naše divadelnictví nemá náhradu.
Komentáře k článku: Ježkovy oči!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
