Divadelní noviny > Festivaly Zprávy
Jinakost Divadelní Flory
Činoherní, taneční i operní inscenace, performance či divadelní instalace obsahuje žánrově bohaté mezinárodní menu jednoho z nejvýznamnějších českých festivalů, který bude probíhat od 11. do 22. května. Na desítce míst v Olomouci nabídne 26. Divadelní Flora přes šedesát akcí, jejím dvanáctidenním programem bude prostupovat ročníkové motto Jinakost. Předprodej vstupenek na největší přehlídku živého umění v Olomouckém kraji startuje v úterý 11. dubna.
Miřenka Čechová – Baletky. Foto: Vojtěch Brtnický
Flora se nikdy nechlubila tím, že prezentuje ‚to nejlepší‘ z českého nebo evropského divadla. Jsme tematickou akcí, mapující aktuální inscenační trendy, jejíž program každoročně zásadně formuje konkrétní leitmotiv. Letošní motto Jinakost zastřeší tvorbu svébytných osobností středoevropského divadelního prostoru, která s ním komunikuje, akcentuje je a nahlíží i prověřuje z různých perspektiv. Chceme, aby byl festival oslavou jinakosti. Aby široké veřejnosti ukázal stylově a esteticky různorodou tvář současného divadla, jež se vyjadřuje k důležitým společenským i specificky uměleckým fenoménům. A nad nimi chceme, ostatně jako každý rok, vést besedy s inspirativními hosty, popisuje ambici pořadatelů mluvčí festivalu Daniela Hekelová.
Festival, jehož „středoevropská dramaturgie“ dlouhodobě cílí zejména na německojazyčné divadlo, dává letos větší prostor ženám. V Olomouci se tak představí osobité autorky, režisérky, choreografky a interpretky působící kromě České republiky také v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Maďarsku nebo na Slovensku.
26DF ozdobí účast výjimečné persony evropské taneční a performativní scény, průkopnice takzvaného nahého tance, „vizionářky těla“ Doris Uhlich, jež se festivalovému publiku odhalí – ve spolupráci s Borisem Kopeinigem – v obrazově podmanivé performanci Tank. Z Curychu dorazí její rakouská krajanka Teresa Vittucci, častá spolupracovnice hvězdy loňské Divadelní Flory – Michaela Turinského. Ta za svůj neotřelý a vtipný komentář mariánského kultu Hate Me, Tender: Solo for Future Feminism získala ocenění Schweizer Kulturpreis, jejíž porota na Teresině provokativním sóle vyzdvihla „systematickou dekonstrukci politických témat“. Program v S-klubu, na nejvytíženější festivalové scéně, otevře atypická experimentální produkce ikony maďarského tance, mnohonásobné tamní Choreografky roku Adrienn Hód, a famózních slovenských tanečnic Soni Ferienčíkové a Martiny Hajdyly Soft Spot, která druhé z nich vynesla čerstvý titul Tanečnice roku.
Do Olomouce se během druhého festivalového víkendu sjedou obdivovatelé jedné z „nejradikálnějších“ režisérek poslední dekády – Susanne Kennedy. Antičtí hrdinové se na cestě za poznáním fyzicky vydávali do delfské věštírny. Návštěvníci Flory, díky invenci německé divadelní inovátorky a multimediálních umělců Markuse Selga a Rodrika Bierstekera, vyrazí vstříc svému orákulu na dechberoucí výlet do fantaskního prostředí virtuální reality. K neopakovatelné cestě útrobami nereálného světa, nazvané I AM (VR) a výlučně určené vždy pouze jedinému divákovi, zve Flora do olomouckého Arcidiecézního muzea.
Podstatná část festivalového programu se letos poprvé odehraje také v reálných kulisách největšího výstavního sálu Muzea moderního umění.
Třikrát v muzejním Trojlodí zhmotní maďarská tanečnice Boglárka Börcsök a německý filmař Andreas Bolm životní peripetie a tvorbu tří zapomenutých protagonistek maďarské taneční moderny. Jejich site-specific projekt Figuring Age ozdobil během této sezony nabídku významných evropských festivalů a nedávno byl zařazen do prestižní kolekce Twenty23 mezinárodní sítě Aerowaves. Třikrát v olomouckém muzeu přivítá empatií a sluchátky vybavené diváky – na „hřišti“ své divadelní instalace The Kids Are Alright – Simone Dede Ayivi. Přední zástupkyně německé nezávislé scény nechá zaznít hlas příslušníků druhé a třetí přistěhovalecké generace, konfrontujících přání a sny svých rodičů a prarodičů s vlastními představami o životě v Evropě.
Na syrový a sebeironický fokus na prostředí tanečních konzervatoří a divoká devadesátá léta Baletky naváže dvojím uvedením titulu Invisible II. / Barbora Kaufmannová performerka Miřenka Čechová. V něm – prostřednictvím drásavého dialogu s bývalou spolužačkou, která se později stala členkou baletního souboru – prohlubuje své naléhavé téma boje proti despotickému, dogmatickému systému a ztrátě vlastní identity.
Potřetí za sebou uvede Flora svébytnou poetikou prosycenou tvorbu Johany Pockové. Její pohybově, vizuálně a hudebně kompaktní imprese K madoně se rzí, zabývající se otázkami spirituality a přesahy běžné lidské existence, oživí po dva večery impozantní barokní interiér kostela Panny Marie Sněžné. Pod dramaturgicky i choreograficky originální reflexí evoluce – inscenací Existuje dojem bytí – je podepsána další výrazná reprezentantka tuzemské progresivní taneční scény Tereza Lenerová, která na Floře povede také pohybový workshop Tělo jako krajina.
Kompletní dvanáctidenní program 26DF orámují dva čerstvé „jevištní přepisy“ silných literárních předloh. Oba reflektují příběhy na různý způsob vztažené k nejpalčivější události současnosti – válce na Ukrajině. Pod oběma jsou „podepsáni“ etablovaní režiséři, oba ožívají v interpretaci špičkových herců a hereček.
Moskoviáda režiséra Dušana D. Pařízka je strhující adaptací bolestně prorockého románu ukrajinského spisovatele Jurije Andruchovyče. Fantasmagorické putování metropolí hroutící se východní říše, vykreslující panoptikální obraz Moskvy první poloviny 90. let minulého století, se na domovské podzemní scéně (na DF poprvé vystupujícího) pražského Divadla X10 premiérově odehrálo na konci loňského roku a Floru 11. května odstartuje. O exkluzivní festivalový epilog se v rámci svého (rovněž prvního) olomouckého hostování postará 22. května Thalia Theater Hamburg. Inscenace s čechovovským názvem Na člověku musí být vše krásné přenesla na jeviště děj literárními cenami ověnčeného románu Sashi Marianny Salzmann. Osudy mladé novinářky Edi a její ukrajinské rodiny „na pozadí velkých dějin“ citlivě reprodukuje, ve spolupráci s renomovaným souborem, režisér Hakan Savaş Mican.
Flora se pochlubí také dvěma adaptacemi próz francouzské literární hvězdy Édouarda Louise. Sociální vyloučení, rasismus a homofobie jsou stěžejními tématy jeho děl, s nimiž se ve svých inscenacích Kdo zabil mého otce (Depresivní děti touží po penězích) a Dějiny násilí (Švandovo divadlo) poměřili na festivalu debutující režiséři Jakub Čermák a Tomáš Loužný. Po delší době se do Olomouce vrací brněnská Husa na provázku – s „očistným scénickým obřadem“ Vykouření Jiřího Havelky – a pražské Divadlo v Dlouhé – s „meditativní jevištní básní“ Už není třeba dělat vůbec nic dramaturgyně Kateřiny Součkové a režiséra Jana Friče.
Slovenské komorné divadlo Martin, které loni na DF zaujalo inscenací Čechovových Tří sester, a Divadlo Komedie (součást Městských divadel pražských), jež mělo svůj profil v rámci netradičně podzimní 24DF, přivezou na Floru koprodukční projekt Iokasté. Autorská inscenace uměleckého šéfa martinského souboru Lukáše Brutovského předkládá moderní verzi klasického mýtu, v níž se „antika setkává se současností a mýtus samotný s #MeToo“.
V rámci Flory uvede olomoucké Divadlo na cucky novinku Tanec dervišů režisérky, autorky a scenáristky Barbary Herz. Druhou premiérou Mozartova opusu La clemenza di Tito režijního tandemu Veronika Loulová a Jiří Havelka, uváděného pod názvem Titus, přispěje do hlavního festivalového programu opera Moravského divadla Olomouc. Jeho činoherní soubor pak odehraje Přelet nad kukaččím hnízdem v režii Pavla Kheka.
Vedle divadelních akcí pro děti (tematicky provázaných s festivalovým mottem), představení Stand Up Down brněnského Divadla Aldente (v němž se profesionální divadelníci potkávají s herci a autory s Downovým syndromem), zhruba dvou desítek veřejnosti otevřených besed a prezentací, které jsou organickou součástí edukativního česko-slovenského programu FloraLab (určeného vysokoškolským studentům s divadlem spjatých uměleckých a uměnovědných oborů), nabídne festival tradičně i řadu hudebních produkcí. Z Berlína na pódium olomouckého Jazz Tibet Clubu zamíří umělkyně, která si říká Kid Be Kid. Žánrové hranice stírající energické vystoupení – kombinující expresivní soulový zpěv a beatbox s hrou na klavír a syntezátory – bude zcela jistě patřit k osvěžujícím nedivadelním vrcholům Flory. Její 26. ročník uvede celkem devět zahraničních produkcí.
Rozmanitost nevnímáme jen jako osvěžující element, ale jako implicitní podmínku zdravého, empatií tmeleného fungování a vývoje každého společenství. Během květnové Flory proto, v duchu jejího motta, necháme zaznít hlas umělců a umělkyň, pro něž jsou různé podoby různorodosti – etnické, genderové nebo fyzické – zdrojem inspirace, nikoli fobie. Těch, co poučeně ignorují přežité konvence a demaskují společenská i divadelní klišé. Tvůrčích osobností, které svobodně, ovšem s respektem ke kulturní i názorové odlišnosti, překračují ‚inscenační mantinely‘ – směrem k potvrzení či osvobozujícímu objevení vlastní, autentické ‚jinakosti‘. Letos pak dáváme významný prostor především tvůrkyním, protože ženy jsou v uměleckém prostředí stále podhodnocovány, komentuje programovou volbu ředitel DF Petr Nerušil a zve do Olomouce: Těšíme se společně s otevřeně smýšlejícími diváky a kreativními hosty na dvanáct intenzivně prožitých nevšedních dnů!
Komentáře k článku: Jinakost Divadelní Flory
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
