Jiří Adámek: Fascinuje nás schopnost přežít
Inscenace, kterou připravujete v Experimentálním prostoru NoD, se jmenuje Na útěku. V kontextu uprchlické krize působí ten název velmi aktuálně. Je tu nějaká souvislost?
Na našem příběhu o útěku má podíl kauza šíleného střelce v Uherském Brodě. Údajně byl v oné hospodě na obědě jeden host, který projevil daleko více postřehu a pohotovosti než ostatní. Zachránil díky tomu sebe i kolegu. Uvědomili jsme si, že nás u některých lidí fascinuje obrovská vitalita a schopnost přežít. Těch „vyvolených“ je vlastně velice málo, například z Osvětimi dokázalo uprchnout pár stovek ze dvou milionů uvězněných. Nikdo nevíme, v kom z nás se skrývají podobné schopnosti.
(Koho by zajímalo, jakou paletu vhodných vlastností musí takový člověk mít, může si přečíst komiksový román Maus.)
Situace s uprchlíky nám uprostřed příprav v dobrém i špatném spadla do klína. Řekli jsme si, že by se nám snad mohl podařit příběh, který současné situaci nastaví zrcadlo. Ale že nechceme být přímočaře političtí, protože to v tak proměnlivé epoše nedává smysl. Za dva dny či za dva měsíce se může stát cokoli, co pohled na vlnu zoufalých imigrantů naprosto změní, jako například nedávné teroristické útoky v Paříži.
Vyprávíte konkrétní příběh nebo se inscenace věnuje tématu „na útěku“ obecněji, v existenciální rovině?
Přes konkrétní detailní epizody bychom rádi vytvořili univerzálnější obraz krajní lidské situace, která se opakuje ve všech dobách a na různých místech. Taky nám jde o to, nakolik jsme my, kteří jsme v bezpečí, schopní empatie.
Jaké momenty situace „na útěku“ vás zajímají nejvíce, na které se inscenace soustředí?
Bratři Mašíni poté, co se dostali na svobodu, napsali vlastní zprávu o svém útěku. A tam často zmiňují úplné detaily: například, že lížou kapky rosy z listí, že když spí ve slámě, tak odložené věci už nikdy nenajdou, nebo že pokud potřebují co nejpřesněji slyšet zvuky v okolí, pootevřou ústa. Tady ta přímá smyslová zkušenost nás přitahuje nejvíce. Proto se dost soustředíme na krajinu, která utíkajícím pomáhá či jim klade odpor.
Na jevišti bude stát herečka Petra Lustigová, scénografka a výtvarnice Ivana Kanhäuserová a operní pěvec Jan Mikušek, inscenaci propaguje server věnovaný současnému tanci… Jaký divadelní žánr, jaké scénické prostředky vlastně můžeme očekávat?
Ano, tak to přesně je, kombinujeme prvky instalace, koncertu, divadla a akustické kompozice. Ani nevím, jestli mluvit o divadelním žánru.
Vaše počáteční práce se dost minimalisticky soustředily na text a jeho interpretaci, na jazyk pojímaný jako metafora nebo jako hudba. Nyní spolupracujete opakovaně s výtvarnicí Ivanou Kanhäuserovou – jak a proč se proměňují scénické prostředky vašich inscenací?
Na to se obecně těžko odpovídá, mění se to od nápadu k nápadu… Byl jsem kdysi na výstavě, už nevím jaké, a tam v temné místnosti promítali čas od času jednotlivé odstavce z příběhu s detektivní zápletkou. Pokud vás to zaujalo, museli jste ve tmě čekat třeba minutu, než probleskla projekce s další částí textu. A pak zase čekat, než jste se posunuli dál. Je to neobvyklý a velice rafinovaný způsob, jak vykládat příběh.
Když jsme se s výtvarnicí Ivanou dohodli, že by mohla přímo na jevišti vytvářet akční scénografii, věděli jsme jen to, že chceme hledat asociativní způsob poskládání příběhu, aniž bychom ho divákům realisticky přehráli.
Komentáře k článku: Jiří Adámek: Fascinuje nás schopnost přežít
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
