Jiří Bilbo Reidinger
(1961) Klaun, performer, režisér, publicista, pedagog. Po studiích (Konzervatoř Jaroslava Ježka, DAMU – kurzy C. Turby…) byla první profesionální štací jeho postavy – klauna Bilba – sezona 1983 s cirkusem Praga v SSSR. Od té doby působí na volné noze, vesměs sólově nebo v souborech Ctibora Turby Alfred a spol., Alfred ve dvoře, se kterým procestoval celou Evropu, Japonsko… Dále hostoval – jako herec, choreograf či režisér – v pražském i brněnském Národním divadle, v Divadle Na zábradlí, v Dlouhé… Od roku 1992 vyučuje na AMU akrobacii a na Konzervatoři Praha commedii dell’arte. Vydal knihy Cirksezona (Host 1992), Burleska téměř excentrická (Educo 1997), Když bolí úsměv (AMU 2008), Cirkus Chauve (Baobab 2009), Slaboduchý s pevným charakterem (Kant 2010)… Přispívá do Divadelních novin, na i-DN má svůj blog Clown Bilbo bloguje.
Co vás přivedlo k divadlu
Touha podělit se o vnitřní přetlak a možnost přispět k lepšímu pobytu na této planetě…
Největší umělecký zážitek
Práce se Ctiborem Turbou a vůbec šance přičlenit se ke klaunské rodině.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči
Václav Havel… Ale s ním jsem se naštěstí mockrát setkal… Takže jsem mohl v klidu v křesílku číst, sát a pak klábosit a… tříbit… Splněný sen!
Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat
Nedávno jsme dozkoušeli další autorskou komedii, tentokrát to byla féerie Sommelier. Tohle téma mi leželo v hlavě řadu let: propojit svět masek, veselých historek, krásného textu… až po šílenství, které je rizikem každé profese. Sommelier, co vesele tlachá a ani si nevšimne, že se mu obličej mění v přízračného ďáblíka…
Umění (výtvarné, literatura, film, hudba), které máte rád a kterému se naopak vyhýbáte a proč
Mám rád vše, co není kalkul, co vyvěrá z potřeby autora. Rád znovu a znovu pro sebe hledám nové literáty, skladatele, malíře, filmaře. Po prvním ohromení, kolik jich je, se to – věkem – maličko zúžilo, ale stále jsou. I když všechny stejně nepoznám, nacházím, nacházím a nacházím… V nedávné době Jona Fosse, Thomase Bernharda, Sorokina…
Historická či současná osobnost/divadelní/filmová/literární postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Třeba Louis-Ferdinand Céline. Ten mi je blízký stylem psaní plného klaunských zkratek, cákanců… tomu moc dobře rozumím. Je krutý, ironický k okolí, k sobě… ale někdy to… třeba v těch pamfletech přežene. A to mi je hned hodně vzdálený…
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Ježky, co nám funí po zahradě. Navíc jsem se nedávno dověděl příšernou věc! Staří komedianti po večerech chytali, z kůže svlékali a pak pekli… něžné ježky! Pečení ježci! Fuj! Odteď se hlásím k novému cirku. Ti je snad nepečou!
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel
Mučení, fyzické násilí na jevišti…
Divadelní sen
Nedávno jsem si se Sommelierem jeden splnil, tak doufám, že další v noci přilétne…
Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu
Asi psavcem, novinářem, neb to mě – kromě divadla – baví nejvíc. Teď se snažím vše spojovat a propojovat i s rolí pedagoga.
…
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Zajímá. Ale mám pocit, že dnes jde o reklamu nebo o dojmologie. Chybí názor, který by divadelníkům, hudebníkům… pomohl, popostrčil je výš. Třeba kniha Tomáše Glance Souostroví Rusko dává skvěle nahlédnout na současné tvůrce moderního Ruska… To česká kritika – zdá se mi – nedokáže. Většinou vidím jen separovaná pískoviště, kde si spolu kamarádi hrají, plácají bábovčičky, obdivně se poklepávají po ručkách, zádíčkách… Ale i to je vlastně fajn… Hravosti není nikdy dost!
Komentáře k článku: Jiří Bilbo Reidinger
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
