Jiří Havelka: Ceny dávají lidé lidem
Rozhovor s režisérem inscenace Společenstvo vlastníků, která získala letošní Cenu Marka Ravenhilla
Jak inscenace Společenstvo vlastníků vznikala?
Společenstvo vznikalo na několik fází, nejdřív jsem napsal jen takový lehký koncept a rozhození postav podle mých vlastních zážitků, pak jsme asi čtyři dny zkoušeli a improvizovali a z toho jsem pak sepsal finální podobu scénáře, která se ještě trochu měnila v průběhu asi desetidenního zkoušení před festivalem 4+4 dny v pohybu, kde jsme měli premiéru.
Nakolik je scénář inscenace Společenstvo vlastníků autonomní divadelní hrou a jaká je v ní míra improvizace?
Právě pro to vtažení do proudu probíhající schůze je důležité, že to je poměrně přesné a i slovně fixní. On to samozřejmě není obraz reality jedna ku jedné, je to dramatizace zážitků, je to umělý tvar žijící v odlišném časoprostoru a jako takový má jiná pravidla. Pro zdání autenticity ale veškerá dramatická konstrukce, která za tím je, musí být hodně nenápadná. A v takto vymezeném rámci je dost těžké improvizovat, protože člověk musí cítit a neporušit celý ten valící se organismus, právě aby neodhalil tu kostru za tím. Čili trochu se improvizovat dá, ale spíš v momentech, kdy se stroj zasekne a nejede to, jak by mělo.
V obsazení inscenace vidím několik nových jmen. Jakým způsobem obvykle ve Vosto5 probíhá výběr a nábor spoluhráčů a nakolik zúčastnění následně autorsky vstupují do procesu vzniku inscenace?
Klíčové je, aby tým fungoval dobře na lidské bázi. Což neznamená pořád s každým souhlasit, ale že je tam prostě určité primární zapálení pro věc, nebo jak to říct. A pak samozřejmě záleží na každém konkrétním projektu a z toho vycházejícím divadelním jazyku.
Probíhají klíčová rozhodnutí ve Vosto5 kolektivně, demokraticky, existuje nějaká hierarchie, nebo má někdo zvláštní právo veta?
Těžko říct, fungujeme zcela kolektivně, ale zároveň má každý nějakou „specializaci“ uvnitř souboru. Někdy se to tak zajímavě tříská, ale pořád někam vyvíjí.
Je tvorba divadla Vosto5 inspirována moderními divadelními trendy a následuje je, nebo její aktuální podoba vychází z vnitřní potřeby zpracovávaných témat?
Myslím, že je pro nás stěžejní forma interakce s divákem. To, jaký komunikační kód chceme nastavit. A od toho se odvíjí vše ostatní. Moderní a hlavně moderně pojmenované trendy jsou nám spíš nabídkou k demaskování jejich mechanického přejímaní, případně jejich vyprázdněného klišovitého vnímání.
Co si myslíte o divadelních cenách? Mají v současné době ještě vůbec smysl? Dá se v umění vůbec soutěžit?
To je neřešitelná otázka. Ceny dávají lidé lidem. Granty rozdávají lidé lidem. Vždycky tam budou existovat osobní vazby a vždycky bude někdo naštvanej víc a někdo míň. Objektivita v umění sice neexistuje, ale průser začíná, když se kvůli cenám v umění začne taktizovat ve smyslu, v jakém termínu udělat premiéru, na jaký festival se dostat, kdo a kolik lidí a jakých to tam uvidí atd. Třeba se v budoucnu objeví samoučící algoritmus hodnotící divadelní představení a rozdávající ceny. Ale to už asi pak fakt nebude mít žádnou cenu.
Co čeká Vosto5 v létě?
Volno. Jen nárazové akce. Na začátku prázdnin malá přehlídka Vosto5 na lodi bratří Formanů. A pak klasicky Colours of Ostrava a na závěr Letní Letná.
Komentáře k článku: Jiří Havelka: Ceny dávají lidé lidem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
