Divadelní noviny > Názory – Glosy
Jiří Jelínek, Tereza Lexová: Spejbl, Hurvínek a JÁ
(režie Jiří Jelínek, premiéra 20. října 2022, Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha)
Inscenace autorů Jiřího Jelínka a Terezy Lexové (jež je současně její dramaturgyní) je rázným vstupem do nové éry Divadla S + H pod vedením Davida Janoška. Divoká taškařice se spoustou – pro Jelínka typických – dějových a slovních výmolů a zvratů, jednoduchý, vtipný a chytrý příběh srozumitelný a blízký dětem – i dospělým – všeho věku, komunikativní, nápadité osobnostní herectví (pohybová spolupráce Ilona Š. Hájková), výrazná scénografie využívající několika typů loutek, výtvarných objektů a technologických postupů (výprava Bára Čechová, projekce Matěj Pospíšil), to vše korunované nakažlivým, ostrým – nikoli však krkolomným – rytmem a hitovými písněmi z dílny skladatele Zdeňka Krále. Děti tančí v uličkách, dospělí si podupávají. A všem září oči. Divadlo S + H se tímto navrací do lůna moderního českého loutkářství, aniž by se tím vzdalo vlastních tradic a historie, již ostatně na konci představení tvůrci sympaticky připomenou.
Komentáře k článku: Jiří Jelínek, Tereza Lexová: Spejbl, Hurvínek a JÁ
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zuzana Cejnarová
Hezký den,
představení jsem ještě neviděla, ale už mnohé slyšela a opravdu se na něj s dětmi těšíme. Štítek „sukces měsíce“ je obrovský úspěch! K Vaší glose bych si přesto dovolila připojit drobnou poznámku, a to že Vám v textu zcela chybí jméno Terezy Lexové – spoluautorky a dramaturgyně. Věřím, že i ona a její práce výrazně stojí za tím, co nazýváte „pro Jelínka typických – dějových a slovních výmolů a zvratů, jednoduchý, vtipný a chytrý příběh…“ Pokud by to ještě bylo možné aktualizovat, bylo by to podle mého názoru přinejmenším milé vůči všem spolutvůrcům :). Hurvínkům přeju mnoho zdaru, radosti a jen samá povedená představení!
15.11.2022 (9.53), , Trvalý odkaz komentáře,
DN
Paní Cejnarová,
jde o rubriku „Sukces měsíce“, kde na inscenace, festivaly, osobnosti či projekty krátce upozorňujeme, takže nelze vyjmenovávat vždy všechny tvůrce. Nicméně máte pravdu, že jsme jich v charakteristice této produkce zaznamenali co nejvíc – právě proto, abychom na celý tvůrčí tým upozornili – a dramaturgyni Terezu Lexovou v textu opominuli v domnění, že stačí, že je v záhlaví uvedena s Jiřím Jelínkem jako spoluautorka. V tištěné podobě Dn již nic měnit nelze, ale zde ji tedy do textu přidáváme.
A hlavně všem doporučujeme si na představení zajít. Tím vzdají diváci této inscenaci a jejím tůrcům včetně Terezy Lexové největší poctu.
S pozdravem a poděkováním za upozornění
Vladimír Hulec, Dn
15.11.2022 (11.13), , Trvalý odkaz komentáře,
Karin Černá
Dobrý den,
viděl-li jste to samé představení na premiéře, kde jsem byla i já se svou dcerou, tak si nejsem vědoma, že děti tančily v uličkách… a příběh jsem nepochopila ani já jako dospělý ani má sedmiletá dcera. Budu ráda, když o něm napíšete blíže a seznámíte nás s ním. 🙂 Nicméně jde o sled vcelku vtipných scének. Ovšem bez Hurvínka a spol. 🙂
15.11.2022 (20.35), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Paní Černá,
nebyl jsem na premiéře, nýbrž na repríze v neděli 6. listopadu ve 14 hodin odpoledne. Co se týká tance v uličkách, měli jsme na mysli „cvičící song“ v druhé části představení, kdy jsou diváci vyzváni ke spoluúčasti. Děti si to v onu neděli doslova užívaly, hrnuly se do uliček, kde cvičily-tančily. Já se k nim sice s chutí přidal, ale většina dospělých – včetně spolupřítomného kolegy – zůstala sedět a jen si podupávala nohama do rytmu. A všichni se usmívali.
Že jste s dcerou nepochopily příběh či jste se nenapojily na Jelínkův (a Lexové) humor, mě mrzí, ale občas se to děje. Jiřího Jelínka dlouhodobě sleduju (a mám jeho humor velmi rád), tak jsem to měl pravděpodobně snazší. Samotný příběh či situace, ve kterých se postavy objevují, mně přišly jasné a srozumitelné – outsider páté třídy ZŠ David je trochu mimoň, ale má velkou fantazii. A jeho spolužáci spolu s jeho třídním učitelem jsou jím vtahováni do různých hravých, zábavných a vtipných situací. Součástí jeho světa jsou postavy S+H, se kterými komunikuje ve své hlavě, ve své mysli, ve své fantazii. Příběh se tak odehrává dnes a současně integrálně propojuje s historickou tradicí fiktivních postav S+H, které většina (i dětských) diváků zná. S jejich humorem tak tvůrci mohou velmi dobře nakládat a rozvíjet jej. Což myslím činí náramně.
Co se týká recenze, chystám se na ni. V důsledku omezeného prostoru v tištěných Dn vyjde pravděpodobně na i-DN.
15.11.2022 (23.11), , Trvalý odkaz komentáře,
Zuzana Novotná
Dobrý den,
Vaše recenze mě tedy překvapila. Byli jsme na premiéře a představení nezaujalo děti ani nás dospělé. Asi jsme čekali klasického Hurvínka, tohle je spíš takové čekání na Hurvínka.
17.11.2022 (0.27), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Paní Novotná,
z mé strany nešlo o recenzi, ale o pokus aspoň trochu osvětlit paní Černé, jak lze inscenaci chápat. Nic víc. Recenzi ještě chystám.
Nicméně možná právě ono nenaplněné očekávání způsobilo Vaše zklamání. Kdybyste se nechala (i s dětmi) situacemi a navozenou divadelní hravostí volně nést, měla byste – věřím – z představení jiný pocit. Třeba lepší. Ale – samozřejmě – každý jsme jiný a Váš dojem zpětně nezměním(e). Pro umění je nicméně vždy dobré, je-li nepředvídatelné a vyvolává-li diskuse a různé ohlasy.
🙂
17.11.2022 (0.49), , Trvalý odkaz komentáře,
Poláková Jitka
Řeknu Vám,
ani já jsem nepochopila děj. Neviděla jsem při představení diváky v uličkách (po pravdě nevím, co by je tam nahnalo) a ani podupávání do rytmu písní. K mému lepšímu soustředění nepomohlo ani dítě ob dvě řady, které na začátku děje plačtivě opakovalo otázku: ,,Maminko, kdy přijde Hurvínek?“. Napínala jsem uši, abych zjistila, co maminka odpoví. Byla jsem v panice jako to dítko. Jediný pocit z tohoto představení mám: ,,Proboha, co to bylo?“
No, asi jsem jiná generace. Co jsem milovala na Spejblovi a Hurvínkovi, byla ta jejich roztomilost a poetika. Mistrovství loutkoherců dokázalo uvěřit i dospělým, že loutky žijí a nemuselo okolo skotačit x herců. Myslím si, že i v dnešní době není třeba překonávat nepřekonatelné.
Divadlu přeji jen to nejlepší.
19.11.2022 (10.27), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Paní Poláková,
možná si s dětmi zajděte do Divadla Minor (anebo zajeďte do Plzně – Divadlo Alfa, Liberce – Naivní divadlo či Hradce Králové – Drak), kde obdobné divadelní/loutkářské postupy, které používá Jiří Jelínek (práce s prostorem, střídání různých forem loutek a loutkářských technik, zapojení diváků do dění, živí herci na jevišti), jsou již samozřejmou součástí tamních inscenací (ostatně i on tam či i jinde má své práce). Této jeho inscenaci jsou především blízké práce a postupy Jiřího Adámka/Austerlitze (Tramtárie, Libozvuky či některé starší – Můj atlas světa a Moje první encyklopedie), bratrů Formanů (Klapzubova jedenáctka) či Jana Jirků (Bratři naděje, Zá-to-pek). Právě to, že současná generace tvůrců vnáší do D S+H toto divadelní/loutkářské myšlení a současně plně respektuje jeho tradice, že se snaží inovovat postavy D S+H (nejen Spejbla a Hurvínka, ale i další – zde se v jedné, notně groteskně pojaté scéně objeví i pes Žaryk) do současného vidění světa dětmi a mladými lidmi a začlenit je do něj, je – vedle skvělé herecké i loutkoherecké práce – velký vklad této inscenace do nově se formující podoby D S+H. Nelze zůstávat zakleslý v minulosti, ale lze na tradice, inscenační postupy a myšlení navazovat a rozvíjet je. A to tvůrci této inscenace dělají.
19.11.2022 (15.11), , Trvalý odkaz komentáře,
Poláková Jitka
Děkuji Vám
za obsáhlou reakci a za Váš čas. Vy jste to celé nepochopil. Pěkně jste popsal to, co mě přimělo napsat malou recenzi. Když bych chtěla vidět takové představeni, pojedu do Plzně, Liberce, Hradce… Jak vidím, takových divadel máme víc než dost, ale já jsem chtěla něco jiného. Divadlo S+H by vůbec nemuselo kopírovat to, co je všude. Určitě reakce dětí bude úplně stejná jako např. v Divadle Minor (skvělé), tak vlastně proč být jiní. Jen mám obavy, že Spejbl a Hurvínek za pár let bude jen v názvu divadla, a to by byla velká škoda. Taková esa v rukávu, jako jsou tyto loutky, má málo které divadlo.
Krásný den
20.11.2022 (11.35), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Jenomže, paní Poláková,
v Minoru, Plzni, Liberci ani Hradci na jevišti neuvidíte právě ony ikonické loutky, které máte ráda. A to, že je vidíte v nových dobrodružstvích a dnešních souvislostech, je přece paráda, nebo ne? To by jinak mohli D S+H hrát původní Skupovy či Kirschnerovy inscenace a nové příběhy by nevznikaly. Dejte mladým tvůrcům šanci, ať si s odkazem D S+H poradí, ať je posunou do dnešních dnů. I to je přece tradice, již založil Skupa: živě komunikovat se současností. V této inscenaci Janošek a spol. dokázali, že soudobému myšlení a modernímu i tradičnímu loutkářství rozumějí.
21.11.2022 (3.01), , Trvalý odkaz komentáře,
Zuzana Novotná
Nedá mi to,
ještě musím reagovat. Děti o soudobé myšlení nestojí, důkazem může být to ticho v sále, místo, aby se ozýval smích a radost. Co jsem však zaslechla od dětí bylo: Kdy už přijde Hurvínek? Já chci Hurvínka. Mě to nebaví. Mě taky ne. Už pojďme domů.
Byli jsme na Hurvínkovi poprvé, tak se zeptám – hraje divadlo i toho klasického Skupu? Na toho bychom rádi zašli.
22.11.2022 (2.08), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Paní Novotná,
není radno mluvit za děti, každé je jiné a myslím, že věsměs inklinují právě k soudobému myšlení, estetice a současným pohledům na svět. Jinak to snad ani není možné. Co se týká reakcí v průběhu představení, jde spíše o očekávání, co uvidí. A děti na Vašem představení byly asi hodně specifické, neboť se jednalo – jak jste psala dřív – o premiéru. Tam je často i hodně dospělých a děti jsou jimi dost ovlivňovány. Ale i kdyby nebyly a reagovaly spontánně – jednalo se o jedno konkrétní představení. Já byl na jiném, které bylo na volnou kasu v neděli odpoledne. A děti tam reagovaly pozitivně, byly nadšené. Stejně tak i rodiče. Samozřejmě nemohu mluvit za všechny, popisuju spíše atmosféru v sále a po představení. Ale rozhodně nebylo „ticho v sále“. Naopak děti se do dění zapojovaly a písničkami se nechávaly unášet. Připadal jsem si jak v dávném Semaforu. Rozhodně nikdo neprotestoval proti dění na jevišti, natož aby chtěl odejít či dokonce odešel.
A co se týká repertoáru D S+H, divadlo uvádí řadu inscenací různého typu i stáří, stačí se podívat na jejich webové stránky či si zajít nebo zavolat přímo do divadla. Jistě Vám poradí.
🙂
22.11.2022 (3.11), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Také mi to už nedá…
Paní Novotná, nevím, jakého Skupu máte na mysli. Ve dvacátých letech vymyslel postavičky S+H podle vzoru, mimo jiné, Voskovce a Wericha, a hrál s nimi hlavně dialogy (předscény tomu v Osvobozeném říkali) o všem možném, aktuální, myslel víc na dospělé než na děti. Voláte asi po podobě S+H ze zhruba 70. a 80. let, která patřila do umění pro děti podobně jako Strýček Jedlička. Samozřejmě dávno bez Skupy. V následující době D S+H hledalo svou momentální podobu, jako to dělalo a muselo dělat celou dobu své existence. A Vladimír Hulec si pochvaluje, že jednu možnou právě našlo.
Jestli se vám líbí, nebo ne, je jiná věc, mně se zase nelíbila ta tehdejší. D S+H prostě trochu zamrzlo v čase a snaží se už léta rozmrznout, až čas a diváci, a nejen děti, ukážou, jak se to daří. Jen si tak říkám, po jakém Hurvínkovi to děti na vašem představení volaly, jakého vůbec mohou znát? Pokud vím, v digitální době spíš postavičky na nitích a jejich projev působily spíš zastarale, jako z muzea. A nad výrokem, že „děti o soudobé myšlení nestojí“, jsem se tedy od srdce zasmál….
22.11.2022 (9.29), , Trvalý odkaz komentáře,
Zuzana Novotná
Ano, máte pravdu,
napsala jsem to špatně, myslela jsem asi spíš pana Kirschnera. A děti volaly po Hurvínkovi hlavně na začátku, než se poprvé objevil. Prostě za nás tam bylo málo Hurvínka. A jen pro úplnost, děti znají Hurvínka z gramofonových desek, Večerníčku a knihy.
23.11.2022 (1.22), , Trvalý odkaz komentáře,
Pavova
Dobry den,
dnes jsme na predstaveni byli s detmi a poprve jsem je videla brecet, cekali stale na Hurvinka, ktereho bylo opravdu pomalu. Dej byl moc alternativni a ponury, v ponure atmosfere byl obcas vtipek, ale to rozladene deti do nalady uz nedostalo. Muj 8 lety milovnik Hurvinka, ktery zna uplne vsechny dily a dostal predstaveni za vysvedceni, mi se slzami rekl “tohle jsem si nezaslouzil”.
Chapu, ze tvurci chteji inovaci a vyssi zamer, ale deti v dnesni slozite dobe chteji jednoduchost, jistotu a radost.
26.03.2023 (20.05), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Paní Pávová,
je to vždy otázka: Uchovávat dětem iluzi neměnnosti, a postavy S+H zobrazovat stále stejně, ve stejných či obdobných situacích a příbězích, anebo známé figury (třeba i Popelku či čerty) a jejich příběhy proměňovat adekvátně s estetikou a přístupem doby? Bez vývoje a proměn by jakékoli divadlo (a obecně umění), i to nejkonzervativnější, zkamenělo, zamrzlo, stalo se neživým muzeem. Proto je podle mne velmi dobře, že se o posuny v estetice a přístupu k ikonickým postavám nynější vedení D S+H snaží.
Je to, jako byste chtěla uchovat dětem jistotu v zobrazování pohádek a vadila Vám (a Vašim dětem) třeba Šíleně smutná princezna, neb ukazuje královské postavy i svět království rozverně, netradičně. Bez tohoto – ve své době odvážného a osvěžujícího – přístupu by tato pohádka nikdy nevznikla. A taková – rozverná, netradiční, přitom myslím velmi vtipná a hravá, do světa školy, jež děti znají, vtahující – je i tato inscenace. Jistě, je pro možná starší děti, než jsou ty Vaše, ale věřím, že je atraktivní pro věk, kdy si děti již uvědomují sebe samé, rekapitulují své lásky, nahlížejí na svět s jejich věku odpovídající, skeptičtější, grotesknější optikou (děj se odehrává v 5. třídě ZŠ, tedy je určen především dětem tohoto věku a vyspělosti). A věřím, že i Vaše děti za rok či dva ocení, co viděly, a půjdou spíše na takové inscenace a pohled na svět, než na ty „pro nejmenší“. Pro ty má D S+H dostatek jiných inscenací. Touto se otevírá i starší věkové kategorii. A vede ji dál, do světa současného (nejen loutkového) divadla. A to stále jednoduše, hravě, s jistotou životních hodnot.
27.03.2023 (13.24), , Trvalý odkaz komentáře,