Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky

Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 17)

Zub času je neúprosný a člověk musí být optimista. Bejt naštvanej, to umí každej, ale bejt pozitivní a rvát se s životem, to stojí energii.

Scházíme se s gymplem na Dobrošově, kde jsme měli po maturitě večírek, skoro každým rokem. Dycky si říkám, už tam nepudu, ale pokaždý se tam znovu objevím.

Sjezd abiturientů, to je slavná kniha Franze Werfela, a tam se píše mimo jiné, že člověk se příliš nemění. Ostatně to pregnantně řekl i Jan Werich: Starý blb byl mladý blb.

Jo, a tak to bohužel je. Kdo byl na gymplu morální, chytrej a pracovitej, je pořád chytrej, pracovitej a morální. Kdo byl nemorální, hloupej a línej, je pořád stejnej, nemorální, hloupej a línej.

Minulý rok jedna výjimečně hloupá abiturientka Píčová obhajovala své členství v KSČ tím, že zůstala u komunistů, protože je morální a věří, stále věří v komunistickou budoucnost. Prý nepřevlíká kabát. Ale jakápak je to morálka, když vrah věří ve svůj čin spáchaný ve jménu nesnášenlivé ideologie? Ano, komunismus je nesnášenlivý a vybízí k revoluci, učíme se v Sovětském Svazu, jak vám zakroutit krkem, řekl bastard Gottwald, český Macbeth. U komoušů to není morálka, to je nevědomost o tom, co je morální a co ne. Starý zákon v bibli, to je morálka, a hvězdné nebe nad námi a kategorický imperativ v nás, jak učí Immanuel Kant. To je morálka. A ta nám teď chybí. Prej nemáme vymahatelnost zákona. Ale krademe, lžeme a rodiny jsou rozvrácené, tak k čemu jsou nám zákony, když mravní zákon v nás nám chybí?

Jsem velmi šťastný, nevím, jak dlouho to vydrží, ale jsem velmi šťastný. Mám chytrou ženu, kterou jsem si namluvil, když mně bylo sedmnáct, a která mi porodila tři krásný holky a skvěle je vychovala. Všechny vynikají neobyčejně silnou vůlí a pracovitostí, každá je ve svém oboru talentovaná. Už se mi rodí druhý vnouče, asi to bude v květnu. Nereju držkou v zemi, ale klidně si zajedu do Londýna na výstavu Leonarda da Vinci a v Old Vic vidím Kevina Spaceyho hrát Richarda III.

V Novým Yorku u Guggenheima visí náš Kupka z Opočna a já se na něj koukám a říkám si: Ten měl ale kuráž. Anebo v Paříži, u Picassa. To byl ale kofr, ten se nebál ničeho. Jo, musíme se měřit s těma nejlepšíma, jinak v ty naší voliéře Čech nic nedokážem.

Tak to je asi všechno, co jsem chtěl napsat.

/Konec – dopsáno v roce 2013/

• Autor: Jiří Schmiedt
• Publikováno: 22. prosince 2024

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 17)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ