Ponorné krajiny
Jiří Suchý oslavil 1. října – v plné autorské a pěvecké formě – 85. narozeniny. Ostatně píšeme o tom na straně 3. Firma Supraphon mu při té příležitosti vydala – v edici Zlatá kolekce – trojalbum, jež sestavil editor všech posledních semaforských edic Lukáš Berný.
Vědom si toho, že jen stěží lze objevit něco vysloveně neznámého či nového, zvolil logickou, rozličná období a význam písní respektující strukturu. Nabídl uzavřené celky, jež zachycují jak velké množství proslavených hitů z šedesátých let, kdy pracoval ve dvojici s Jiřím Šlitrem (1. CD), tak léta sedmdesátá a osmdesátá (2. CD) a – pro sběratele – i Suchého méně známé spolupráce s jinými zpěváky i s jinými skladateli, než jen z okruhu Semaforu (3. CD).
Trojalbum celkem obsahuje 73 písní, některé v jiných než obecně známých verzích. Kuriozitou 1. CD je závěrečná (bonusová) vlastní nahrávka (hudba i text) Sardinka, již tak trochu ve stylu J+V+W nazpíval a nahrál doprovázeje se na banjo v AR Studiu v roce 1949, tedy deset let před vznikem Semaforu. Na druhém CD jsou (vedle dozvuků „šlitrovek“) především skladby Ferdinanda Havlíka, dodnes nedoceněného pokračovatele hudební tradice a typického semaforského zvuku – kabaretně jazzového s výraznými, v dobrém slova smyslu „hitovými“ melodiemi. Být jiná doba než normalizační, jistě by mnohé z nich byly také hity. Třeba Miláčku ze slavné Kytice, již v představení s Hanou Zagorovou či Petrou Janů zpíval – jak v bookletu vzpomíná – Michal Prokop. Zde ji slyšíme v podání Suchého s Molavcovou, jež je – pochopitelně – Suchému nejčastější pěveckou partnerkou na CD 2 i 3.
Právě třetí album je pro fajnšmekry nejzajímavější. Suchý zde zpívá své oblíbené „převzaté“ skladby – samozřejmě od Ježka, Voskovce a Wericha, ale i tři Kainarovy (nahrál je v r. 1969 – mj. skvělá Mrtvý vrabec), jazzové standardy, americké lidové a dokonce i písně současných autorů, a to ne vždy se svými texty (!). Zascatuje si s Evou Olmerovou, zazpívá duet s Leonou Machálkovou, či – údajně jedinkrát v životě – s Jaroslavem Uhlířem. Možná nejpřekvapivější je spolupráce s trampskou ikonou Kapitánem Kidem a dixielandovou skupinou Steamboat Stompers. Jejich podání dobových „šlágrů“ Bublifuk (z westendovského muzikálu Just a Kiss, 1926) a Dědečkova svatební košile (z u nás nedistribuované britské filmové komedie Let George Do It!, 1940) i autorských Kidových songů je „netrampsky“ noblesní, v podstatě komorní. Ukazuje Suchého v – možná – jemu nevlastnějším světě, ve světě anglických kabaretů a americké swingové hudby.
Trojalbum je zdařilou poctou tvorbě Jiřího Suchého, který v poezii všedních dnů vždy objevil to nevšední, dodal k tomu špetku tragiky a moře chytrého, inteligentního humoru. A vytvořil oceán nádherných písní. Je radostí se do něj – kdykoliv, kdekoliv – nořit.
Jiří Suchý: Kdykoli, kdekoliv. 3CD, Supraphon, 78:04, 70:47, 76:48 min.
Komentáře k článku: Ponorné krajiny
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
