Jiří Trnka
(1975) Absolvent DAMU v oborech činoherní herectví a dramaturgie, herec a režisér (angažmá: 1998–2002 MDP/Divadlo Rokoko, 2003–2005 Švandovo divadlo), momentálně ředitel Městského divadla Děčín a od 8. července t. r. i ředitel Činoherního studia města Ústí nad Labem.
Co vás přivedlo k divadlu
V šestnácti jsem viděl Čekání na Godota v režii Otomara Krejči a uvědomil jsem si tu úžasnou možnost a sílu přímého sdělení, které v sobě divadlo nese.
Největší umělecký zážitek
To nejde říct, těch je mnoho a stále přibývají. Ale v divadle mě dostalo na kolena představení Den je ráno, poledne a večer od Petera Schumanna v Divadle Archa. Tam jsem ochutnal to, čemu staří Řekové říkali katarze.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči
Řekněme, že Ezra Pound by byl ten správný parťák. Bavili bychom se o potřebě nových mýtů pro tuhle dobu a o tom, kde je asi tak vzít…
Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěl inscenovat, případně v něm hrát
Uražení a ponížení od Dostojevského.
Výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte
Mám rád každé dobré umění, které mě zasáhne. Mám rád skutečný talent a poctivé řemeslo v tom nejlepším smyslu slova. V poezii třeba Holana, Blatného, Nanaa Sakakiho, Charlese Bukowského. Naproti tomu nemusím číst moderní rádoby poezii bez ducha a obsahu, která jen experimentuje s formou a jinak je to prázdná sračka.
Historická či současná osobnost/divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Princ Segismundo – ten je mému srdci nejblíže, už pro tu nádhernou poezii, kterou promlouvá, a také pro tu vášeň i pro to sebeobětování. Je to dokonalá divadelní postava s dokonalým příběhem. Ač mám rád jeho hry, jako člověk mi je naprosto vzdálen Bertolt Brecht.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Křišťál pro jeho silnou energii a schopnost odrážet všechny barvy. Stejně tak mám rád duhu, kdy světlo hraje všemi barvami elementů.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel
Ze mě žádný umělecko-etický postulát nedostanete. Nechci lhát a krást – v životě. V umění je to mnohem složitější, obzvlášť v divadle. Ale může to být i přesně naopak…
Divadelní sen
Skutečný sen všech opravdově hledajících divadelníků. Takové to propojení živé hudby, tance, loutek, herců a výtvarných forem v jednom úchvatném příběhu o dobru a zlu s katarzí na konci. Nebo se pletu?
Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu
Pásl bych koně.
Plus: Zajímá vás umělecká reflexe?
Samozřejmě, ale česká kritika mi přijde příliš povrchní. V tom smyslu, že posuzuje pouze z jednoho zhlédnutého představení, a pak také, že není schopna vnímat soubory, herce, režiséry, výtvarníky atd. v celkovém kontextu jejich vývoje a tvorby. Není pak opravdovým partnerem umělců a jejich tvůrčí cesty.
Recenze jsou u nás vlastně jen takové náhodné výkřiky bez hlubších souvislostí. Občas jsou trefné, občas méně trefné, ale jenom výjimečně přínosné. Skutečnou kritiku vnímám jako jistou formu umění. Chci říci, že by jím mohla být.
Komentáře k článku: Jiří Trnka
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
