Jirous, Willis – jak se to rýmuje?
Rok a něco od premiéry 294 statečných přichází autor, herec a režisér Tomáš Dianiška s dalším titulem ze své „historické řady“ (příhodnější by asi ale bylo napsat seriálu) a v domovském Divadle pod Palmovkou uvádí Encyklopedii akčního filmu. Po padesátých (Mlčení bobříků) a čtyřicátých (294 statečných) letech soustředí nyní z novodobých českých dějin pozornost na léta sedmdesátá – konkrétně na kořeny vzniku Charty 77, které kromě jiného tkvěly v dění v tehdejším undergroundu, jež bylo významně spjato s osobou básníka a výtvarného kritika Ivana M. Jirouse.
Dianiška fabuluje i scénu, v níž dívka z budoucnosti (Barbora Kubátová) za pomoci Jana Patočky (Martin Hruška, vlevo) a jeho fiktivního vnuka (Adam Vacula, vpravo) probudí Václava Havla (Daniel Krečmar, na palandě) z kómatu – neboť jen on dokáže dopsat Chartu 77 FOTO MARTIN ŠPELDA
Dianiška postupuje jako v předchozích případech metodou střetu vysokého s nízkým, závažného tématu a nevážných prostředků, jimiž toto téma zobrazuje; zde je tímto prostředkem oblíbený „béčkový“ žánr akčního filmu. Jde o bizarní, vpravdě surreální setkání, které ale, byť pro někoho možná rouhavě, nejen funguje, ale dává vzniknout i nové kvalitě, či přesněji: prostřednictvím tohoto spojení se, předpokládejme především mladšímu publiku, daří podat „nezáživnou“ školní látku zábavnou, dobře stravitelnou formou.
Dianiškovým inspiračním zdrojem se stala internetová platforma MovieZone a její seriál Encyklopedie akčního filmu. Trojice postav Vašek, Mr. Hlad a Vendula se dostávají „červí dírou“ do sedmdesátých let (druzí dva v podobě Bruce Willise a Lary Croft), aby tu nejprve omylem (ublížením Václavu Havlovi) narušili časoprostorové kontinuum, a vzápětí – aby historie mohla pokračovat tak, jak nakonec proběhla – se tuto chybu snaží napravit. Dianiškův děj nemá smysl líčit. Má krkolomnou a zdlouhavou expozici, vyvíjí se poněkud svévolně, trpí přetaženou stopáží (představení trvá přes dvě a půl hodiny). O něj koneckonců ale zas tolik nejde. Vtip a přitažlivost kusu tkví především ve zmíněném střetu a v detailech, které z tohoto střetu vyvstávají.
V úhrnu chce Dianiška Encyklopedií vlastně říct: ano, jistým akčním hrdinou normalizace (kterého i přivádí na scénu) byl „starej Brůna“ (rozuměj ústřední postava proslulého hororového dílu Studna Třiceti případů majora Zemana), za skutečného hrdinu lze ale považovat právě například I. M. Jirouse. Osobu Dianiškou – pokud jde o jeho protikomunistické vystupování – poněkud přepálenou, za hranou historické věrohodnosti, svou zásadovostí a neústupností ale opravdu statečnou a následováníhodnou.
Potíž nastává, podobně jako u 294 statečných, v těch pasážích, kde autor metodu střetu vysokého s nízkým opouští, kde jej, zdá se, nenapadá, jak by vážné ironizoval. Týká se to zejména motivu souvisejícího s postavou filozofa Jana Patočky a jeho (smyšleného) vnuka Marka. Autor dotyčného prezentuje zcela navážno, pan profesor vede bytovou přednášku, říká své dnes již legendární sentence – a vyznívá to jako nechtěná parodie. Jeho bezmála autistický vnuk Marek je pak v podání Adama Vaculy z téměř stejného figurkářského kadlubu jako Kája Vrbas téhož herce ve 294 statečných…
Jako problematická vidím i ta místa, kde se autor snaží hrát (byť odlehčeně) na státotvornou strunu; méně dojímavého vlastenčení, i třeba pokud jde o traktování osoby Václava Havla, by bylo namístě.
To už by ale asi ani nebyl Dianiška, kdyby do svého koktejlu nepřihodil o pár ingrediencí navíc. Jirous, Havel, Brůna, Willis – a k tomu ještě vícečetná love story, živé provedení dobových šlágrů… Vznikla bláznivá féerie, výbušný mix, kterému nelze upřít specifickou kvalitu. Je zábavný, plný energie, má nezaměnitelnou atmosféru, divák si připadá spíš jako na nějakém rockovém koncertě. Když například Vendula Fialová coby estébačka Marie Svobodová začne zpívat jalový hit Hany Zagorové Duhová víla a divoce při tom křepčí, má to neodolatelné kouzlo a lze kvůli tomu inscenaci mnohé odpustit… Ne ale všechno.
Divadlo pod Palmovkou, Praha – Tomáš Dianiška: Encyklopedie akčního filmu. Režie Tomáš Dianiška, dramaturgie Ladislav Stýblo, výprava Lenka Odvárková, hudba Matej Štesko. Premiéra 17. prosince 2021.
Komentáře k článku: Jirous, Willis – jak se to rýmuje?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
