Jižák, město snů
Tvrdí se, že pražská divadelní síť je přehuštěná, a na nic nového není už místo. Přesto vznikají nové divadelní budovy. Jedna z nich – Divadlo Šnek – existovala v prostorách stanice Opatov jen deset dnů 18.–23. května po dobu festivalu Street for Art.
V této práci byl nejdůležitější výběr šestice protagonistů ve věku 10–16 let FOTO archiv festivalu
Subkultury a alternativní podhoubí tu žijí více než kdekoliv jinde. Je to místo, které má specifickou kulturu. A právě téma kultury v konkrétním prostoru byl letošní festival Street for Art, řekl jeho kreativní ředitel David Kašpar. Festival se už několikátým rokem snaží kulturu „Jižáku“ oživit a zviditelnit. Patří k ní kromě graffitti, hip-hopu, alternativní muziky, nového cirkusu logicky i jiný typ divadla než to, které patří do kukátka. Je výhodou, že tvůrčí tým v čele s Jiřím Sulženkem je dobře informován o současných trendech v Evropě, a navíc má chuť, invenci i dostatek energie aplikovat tyto zkušenosti v našich podmínkách.
Pro letošní festival Street for Art se jim podařilo vytvořit dočasnou scénu – divadlo Šnek – u metra Opatov. Pro tento prostor a pro tento festival vznikl specifický divadelní projekt Jižák, město snů. Ke spolupráci na něm byl přizván tým spřízněných tvůrců, kteří společně s místními teenagery vytvořili pozoruhodný multimediální projekt. Nejednalo se však o žádnou super show, ale o intimní, dobře promyšlenou inscenaci, v níž bylo kromě jednoduchého divadelního prostoru využito i genia loci místa, tedy horizontu zdejší krajiny ozvláštněného kouzlem konkrétního času, během něhož se představení odehrávala. Závěrečný obraz, kdy se odsunula zádní stěna Šneku a před diváky se rozhrnula zapadajícím Sluncem ozářená krajina a na louce seděli nic netušící lidé, kolem si hrály děti a pobíhali psi, se vrýval do paměti.
Ale k samotnému projektu. Podílel se na něm dramaturg Lukáš Jiřička, režisérka Petra Tejnorová, scénografka Adriana Černá, hudebník Jan Burian a jako tvůrce videa Jaroslav Hrdlička. Všichni mají zkušenost s netradičními projekty na žánrovém pomezí divadla, alternativní muziky, video instalací, tance apod. Protagonisty projektu, v němž se propojila minulost, současnost i budoucnost Jižáku, jeho realita a virtuální realita, jsou děti ze sídliště, které jak svým věkem, tak národnostním složením vytvářejí jistý reprezentativní vzorek: dvě šestnáctileté holky, dva třináctiletí kluci a dvě desetileté holčičky (dvojčata).
Historický exkurs demonstroval růst Jižního Města. Následující předtočené rozhovory s účastníky vypovídaly o životě vybrané šestice, jejich životních prioritách, zájmech, ale i o svérázných postřezích týkajících se života v paneláku. Děti se přirozeně stylizovaly, ale jako celek působily jejich výpovědi autenticky, byly navíc zábavné a trefné. Poté dostal každý z nich možnost předvést nějakou svou dovednost „live“: tanec, hip-hoperský zpěv, variace na televizní reklamy, ale třeba také exhibice autíčka s dálkovým řízením.
Druhá půle představení mířila do budoucnosti. Protagonisté si rozdělili role (špion, bojovník, čarodějka) a ve stylu RPG nebo katastrofických filmů bojovali proti nepřátelským gangům a bossům, anebo čelili nebezpečí UFO. Stylizovaná scénická akce byla kombinovaná s předtočeným videem a bezprostředními záběry kamery, která snímala detaily obličejů dětí. Poté zazněla z video-plátna poselství z budoucnosti vyřčená „potomky“ šestice protagonistů.
A nakonec odstraněná zadní stěna divákům nabídla autentický pohled na již popsanou krajinu Jižáku. Jako by se tím deklarovalo samotné motto festivalu: Kultura je tam, kde jsou lidé.
Komentáře k článku: Jižák, město snů
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
