Divadelní noviny > Burza Rozhovor

Jo Strømgren: Lidé chtějí zážitek

Norský choreograf Jo Strømgren připravil se skupinou 420People projekt Taneční pocta ping-pongu, který se v české premiéře představil na právě skončeném 8. ročníku Mezinárodním festivalu soudobé taneční tvorby TANECVALMEZ 6.června. Jeho produkce Taneční pocta fotbalovému umění hostuje dnes – 8.června – v prostoru divadla Jatka 78 v Praze. S choreografem jsme se sešli mezi zkouškami v tanečním prostoru Alta…

V Praze jste už vystupoval vícekrát, ale s českými tanečníky jste ještě nespolupracoval. Jak došlo k této spolupráci?
My o sobě navzájem víme dlouho. Už jsem si několikrát říkal, že by bylo fajn udělat něco společně, protože 420 People jsou podobnou skupinou jako ta naše. Ale na takový mezinárodní projekt je potřeba peněz, a víte, jak to chodí s granty. Je to vždycky nejisté a situace se každý rok proměňuje. Takže jsem zbystřil, když jsem zjistil, že tento rok má Norsko vyčleněny určité fondy pro Česko. A vyšlo to. Abych tedy odpověděl na otázku – důvody jsou jak osobní sympatie, tak čistě praktické okolnosti, které rozhodly, že by se spolupráce měla uskutečnit právě teď.

Projekt se jmenuje Taneční poctu ping-pongu. Vy už jste jej jednou připravil?
Ano, s mou skupinou na sklonku 90.let. A objezdili jsme s ním nejen celé Norsko, ale prakticky celý svět. Když se rozhodovalo, co s českou skupinou společně udělat, byl tohle jeden z tipů – opět z praktických důvodů. Jednak je to vděčný titul pro zájezdy, a pak – co si budeme povídat – na velkorysý projekt, který by byl zcela nový a v němž by se spojily obě skupiny, není dostatečné množství peněz, a vlastně ani čas.

Převzatá forma doplněná aktuálními vlivy a spolupracovníky?
Je to tak. Vždycky se k základnímu tvaru přidává spousta nového, improvizovaného, a vzniká tak jedinečný tvar. Využití mixed media, textů jako voice-over z původní struktury zůstává, ale střídají se performeři, tanečníci, takže individuální interpretace je jiná.

Kdo tedy v představení bude účinkovat?
My to vlastně připravujeme s dvěma různými skupinami, je to tzv. double casting. Takže na jedné straně je pro nás příjemné, že můžeme s českými performery spolupracovat, ale zároveň potřebujeme vytvořit produkci, s kterou by bylo možno jezdit. Tato produkce není tak divácky náročná, má šanci vyhovět různým vrstvám diváků. Má hezkou muziku, je v ní spousta nejrůznějších tanečních stylů, jsou v ní loutky a hlasy, které znějí jako voice-over a komentují dění. Není to tedy ten typ rafinované show, která vyžaduje velké soustředění a předpokládá nějakou zvláštní chytrost a vzdělanost diváků. Zkušenost nás naučila, že je třeba mít na repertoáru i takové produkce. Když jedete do ciziny, přijde tam na vás asi především skupina lidí, kteří se o tanec zajímají a mají přehled. Když ale cestujeme po Norsku, potřebujeme mít něco i pro takové takzvěné „normální“ diváky. Myslím, že u vás je to mimo Prahu podobné. Ani zdejší mimopražští diváci nemají trénované oči na zkoumání nových trendů, nějaké libůstky, ale prostě chtějí zážitek.

Viděla jsem trailery k vaší Poctě ping-pongu a Poctě fotbalu. Některé zpomalené záběry mi připomněly rozpohybovanou sportovní fotografii, kdy ve slow motion vidíme doslova zhmotněné pocity evokované proměnou výrazu sportovcova obličeje. Jak produkce vznikaly a čím konkrétně jste se inspirovali?
U dvou jmenovaných projektů to byl hodně rozdílný proces. Fotbalová show vznikla v roce 1997, kdy jsme všichni hráli aktivně fotbal. Výsledek byl hodně spojen i s módou tehdejších – tzv. nových – divadelních forem. Ve světě byla populární tzv. fragmentace, jakási rychlopalná black out-reflexe obrazů. Žádné kladení otázek, žádná logika, prostě řetězec představ bez vzájemné souvislosti. U ping-pongu už výsledek držel více pohromadě. Táhlase jím určitá červená niť, propojení jednotlivých částí textem, a nebyly tam už black-outy.

A pokud jde o mou inspiraci při tvorbě těch dvou projektů, za ta léta jsem hodně pracoval v nejrůznějších žánrech v klasických souborech tradičních divadel, jak v baletu, tak v opeře. Možná v reakci na to jsem v Poctách fotbalu a ping-pongu zcela vědomě rezignoval na propojení s taneční historií a tanečními trendy a úmyslně jsem stavěl na odkazech k pop-kultuře. Takže celek působí jako japonský animovaný film. Je to rychlé a se spoustou nejrůznějších odkazů do všech oblastí pop-kultury.

Jak na Pocty reagovali diváci?
Samozřejmě jsme se setkali s tím, že pravověrní vyznavači contemporary dance nad tím ohrnovali nos nebo byli přinejmenším skeptičtí. Protože to neodpovídalo žádné současné představě o – byť moderním či tzv. conteporary – tanci. Ale je třeba si uvědomit, že to je úmysl. Když jsme Poctu uváděli v Německu, tak řekli Aha – tanz theather!, ale ono to s tanečním divadlem nemá také mnoho společného. Jsou to Simpsonovi, eurovizní soutěže písní a další nejrůznější  odkazy na to, co lidé znají. Nemá smysl zkoumat, k čemu jsou takové produkce potřebné, ale nechat je před sebou plynout.

Jaké máte nejbližší umělecké plány?
Momentálně dokončuju neoklasický balet s Norským národním baletem, poté bude inscenovat Ibsena v Americe. Znovu se vrátím do Norska, kde mě čeká další inscenace, tentokrát má původní věc. Taková psychologická hra s lehce komediálním podtextem, s využitím dialektu. A potom budu dělat rovněž v Norsku projekt s Jazz dance company. V listopadu pak budeme připravovat Sen noci svatojánské, který bych chtěl udělat ve stylu 17. století. Tak tohle mě čeká do konce roku.

///

Medailon:
Choreograf, režisér, dramatik a spisovatel Jo Strømgren (1970) studoval na Norské baletní akademii, ale nedokončil ji. Přesto se stal prestižním nezávislým choreografem a autorem několika děl pro evropská i severoamerická taneční tělesa, jako Norský národní balet, Vídeňské divadlo opery a baletu či Dánský královský balet. Spolupracuje ovšem se soubory celého světa i na činoherních představeních, velmi často inscenuje Ibsena. Je znám také jako filmový a divadelní scénárista i režisér. Roku 1998 se rozhodl pro založení vlastní skupiny Jo Strømgren Company. Spolu s kolegy začínal zkoušet v obývacím pokoji svého bergenského domu. Dnes patří mezi nejstabilnější skandinávské soubory. Jeho cenami ověnčená taneční skupina již vystupovala v téměř šedesáti zemích, spolupracuje s umělci a organizacemi napříč celým světem a nechybí na prestižních festivalech a událostech.

• Autor: Jana Soprová
• Publikováno: 8. června 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Jo Strømgren: Lidé chtějí zážitek

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ