Josef a jeho úžasné děti
Pro operetně muzikálový soubor byla volba muzikálu Tima Riceho a Adrewa Lloyda Webbera Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť výtečná: chytlavá přístupná hudba, děti na jevišti, pohodový příběh a legrace pro celou rodinu, to je vždycky dobrý způsob, jak s pomocí tatínků a maminek nabídnout babičkám a dědům dobrou alternativu jejich oblíbené operety. Soubor je v nezáviděníhodné pozici: musí jako dřív plnit kasu a čeká se od něj, že Ostravě ukáže onačejší hudebně-divadelní zábavu než jen muzikálovou a operetní klasiku. Josef je z obého hlediska požehnáním.
Roman Harok v titulní roli s dětským operním sborem FOTO RADOVAN ŠŤASTNÝ
Dílo zdánlivě nelze na jevišti zkazit, tak trochu kostýmovaný koncert ale vyžaduje pěvecký i pohybový šmrnc a zajímavé lidi. A také výtečný dětský sbor, který léta mají ve zdejší opeře, proto jsou děti na jeviště zvyklé a chovají se tu a „hrají“ (i hrají si) naprosto přirozeně. Právě dispozice dětského sboru umožnily, a možná podnítily, změnu gardu v závěrečném přehledu melodií a čísel muzikálu: děti zazpívaly některé party dospělých a ti zaujali pozici křoví za nimi. Nejenže tím narostly už tak velké sympatie diváků, takový trik je vždycky účinný, až trochu vyděračský, ale v tomto případě názorně doslovuje, že je biblický příběh poučný pro každý věk, pro celou rodinu.
Naopak přidané pásmo učitelky, která děti okřikuje jako v současné škole, se ilustrativní přímočarostí a současnou banalitou tluče s hravým podobenstvím muzikálu. Co horšího, poloimprovizované scénky narušují temporytmus a překáží v rozjezdu obou částí inscenace – a není to nic proti Věře Forejtové, vystihla učitelku trochu sympatickou, trochu pedantskou, která má děti ráda, ale už jí trochu lezou na nervy.
Provedení Josefa determinují dvě postavy: na druhé premiéře podala Hana Fialová Vypravěčku jako zase svého druhu učitelku, v kontextu logickou postavu, s pěveckým výrazem, jen na nejvyšší tóny hodně exponovaného partu nedosáhla. Josefa sehrál Tomáš Novotný excelentně, s nadhledem, s patřičně milou tváří a neohrabanou rozpačitostí, slušňák každým coulem, jemuž uhrančivá image přinese úspěch a divákům na chvíli iluzi, že to tak pěkně chodí i v životě. Esem inscenace je Faraon Igora Orozoviče, jeho parádní etuda božského Elvise Presleyho, dokonale zazpívaná, stylově frázovaná – a hercova rafinovaně poloobnažená postava musí být pro dámy všeho věku silným zážitkem. Ale všechny figurky židovské rodiny i faraonova paláce jsou vytvořeny s nápadem a provedeny přesně, což je pro tento titul hodně důležité včetně toho, že je početný ansámbl výtečně sezpívaný, že všichni cítí styl a zpívají a hrají s nakažlivou chutí. Jednoduchá, hravá a náležitě a přitom vkusně „pestrobarevná“ scéna šikovně využívá panoramatické dispozice sálu divadla Jiřího Myrona a je sama o sobě školní hodinou dobrého vkusu.
Josef je oslavou radosti ze života, ostravské provedení překypuje pozitivní energií a troufám si odhadnout, že by mohlo být hodně úspěšné. Děti v hledišti reagovaly spontánně a vedle mě sedící holčička se ještě před potleskem na tatínkovi dožadovala, že se přijdou podívat znovu. Taková inscenace nezevšední, je jí možné užívat jako léčivé kapky na dnešní rozbolavělý svět.
Národní divadlo moravskoslezské Ostrava – Tim Rice, Andrew Lloyd Webber: Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť. Přebásnil Michael Prostějovský, režie Gabriela Patráková, dirigenti Marek Prášil a Jakub Žídek, hudební nastudování Jakub Žídek, hudební supervize Boris Urbánek, choreografie Pavel Strouhal, scéna Ondřej Zicha, kostýmy Lucie Loosová, sbormistr Bohumil Vaňkát, dramaturgie Patrick Fridrichovský. Premiéra v Divadle Jiřího Myrona 4. října 2012.
Komentáře k článku: Josef a jeho úžasné děti
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
