Jakub Jan Ryba: martyr i paličák
Svého času hojně uváděnou hru Josefa Boučka Noc pastýřů vrátilo na svoji menší, činoherní scénu Městské divadlo Brno. A je to návrat zdařilý, jenž stvrdil sílu textu a jeho nadčasovost, navíc disponuje řadou neschematických hereckých výkonů.
Zde se zrodí proslulá Česká mše vánoční: Jakub Jan Ryba (Milan Němec) komponuje v ohnisku scény obklopen svými blízkými i nepřáteli FOTO TINO KRATOCHVIL
Český dramatik, dramaturg a scenárista Josef Bouček se k životním osudům mimořádného, a přesto živořícího skladatele a učitele hudby vracel celoživotně. Už v roce 1967 napsal hru Vstaň, mistře! (premiérovaná až v roce 1981 v Chebu), známá je jeho verze Noci pastýřů (1983) z někdejšího socialistického Tylova (dnes Stavovského) divadla. Navrch všeho vznikl za Boučkovy scenáristické asistence o rožmitálském komponistovi televizní film (1992).
Noc pastýřů ale není jen čistě historickou hrou o známé osobnosti. Přestože sledujeme reálnou linii Rybova neutěšeného života, končící sebevražedně prořízlým krkem, rýsují se tady hned od začátku nadčasová témata. Třískají tu o sebe staré a nové pořádky, nevzdělanost a omezenost, utlačovaný talent a arogantní moc; silná individualita naráží na nepochopení i intriky většiny. Prostor tady má lidská neústupnost stejně jako milostný cit. To všechno jsou samozřejmě divácky přitažlivé záležitosti, i když dnes může hra působit krotčeji než v jinotajném období husákovské normalizace.
Režisér Petr Gazdík se svým týmem ale našel způsob, jak publiku servírovat dějiny a také sílu Boučkových myšlenek. Jeviště je na prosté scéně Emila Konečného protkáno systémem několika šikmě směřujících lávek – příkrých cest dolů, po kterých kloužou činy, slova i myšlenky aktérů. Mobiliáře je minimum stejně jako rekvizit, jen dole v ohnisku hracího prostoru stojí malý klavír či spíše cembalo. Tady se narodí nejjímavější a nejprostší česká vánoční mše – už stovky let nejhranější skladba ve svém žánru. Po šikmách se v černém vzduchoprázdnu pohybují herci v dobových kostýmech Elišky Ondráčkové Lupačové. Díky vizuálnímu řešení je lehké se v tomto univerzálním prostoru přenést na různá místa v Rožmitále. V hromadných scénách se nelze ubránit dojmu venkovského hloučku stojícího v nějakém starobylém betlému – tedy na místě, kam všichni obyčejní, prostí lidé putují v Rybově mši.
Gazdík nepoužívá žádné režijní kudrlinky, ale snaží se vytvořit až jakýsi mentální prostor, v němž se smýká Rybova neústupná duše. Mnohé výstupy se dějí paralelně (v různých úrovních scény), vpíjejí se do sebe. Vzniká tak dojem neustálého hemžení, děj ale srozumitelně a jasně plyne v předtuše brzké tragédie.
Devizou večera je režijní a herecká snaha těžit konflikty z nejednoznačnosti postav. Toto není vánoční leporelo, kde bojuje extrahované dobro se zlem, ušlechtilost s podlostí. Ryba Milana Němce není jenom ctihodný mučedník, ale také neústupný paličák lavírující navíc mezi citem ke své oddané ženě a mladinké Pavle. Dle mého soudu jde o hercův nejsofistikovanější výkon po jeho návratu z Pardubic. Jan Mazák coby Rybův ideový sok, rožmitálský farář Zachar, si nepočíná jenom jako zákeřný a mstící se zloduch, ale také jako dlouhým životem a službou unavený duchovní pastýř, který nakonec vnímá jedinečnost Rybovy hudby. Dokáže se předsmrtně neokázale kát a pokořit, čímž přesvědčivě stvrdí lidské právo na fatální omyl. Je nejen obrázkem umanutého klerika, ale také ukázkou muže prskavě vědoucího, že mu život protekl mezi prsty. A Rybová Aleny Antalové není jen utrápená oběť tvrdohlavého manžela, ale umí vykvést v ženu okouzlenou hudebním géniem vlastního muže. Viktor Skála coby omezený radní Pokorný i Jana Musilová jako jeho jízlivá žena se spolehli na jednodušší miniatury svých zlovolných charakterů, nejsou však nijak barvotiskoví.
Noc pastýřů je zdařilým návratem k českému divadelnímu textu, ukázkou schopností zdejší herecké šatny a titulem působivým pro všechny generace.
Městské divadlo Brno – Josef Bouček: Noc pastýřů. Režie Petr Gazdík, dramaturgie Jiří Záviš a Klára Latzková, scéna Emil Konečný, kostýmy Eliška Ondráčková Lupačová. Premiéra 19. září 2020 na Činoherní scéně.
Komentáře k článku: Jakub Jan Ryba: martyr i paličák
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
