Josef Bulík
FOTO archiv
Josef Bulík
22. 3. 1925 Praha – 28. 8. 2012 České Budějovice
Herec, doyen činohry Jihočeského divadla.
Do činoherního souboru byl angažován v sezóně 1953/54. Ačkoli již od sezóny 1991/92 užíval důchodu „civilního“, do hereckého důchodu neodešel nikdy. Od roku 1954, kdy v Jihočeském divadle ztvárnil svou vůbec první roli v inscenaci Ostrovského Lesa, až do prosince 2011 – kdy vystoupil u příležitosti úmrtí Václava Havla v roli Osvalda v inscenaci Odcházení – vytvořil neuvěřitelně pestrou galerii postav v celkem 179 inscenacích. Do Jihočeského divadla nastoupil po krátkém působení v tehdejším Krajském oblastním divadle v Plzni (1948 – 1951) a Městském oblastním divadle v Mladé Boleslavi (1951 – 1954).
S Růženou Novákovou v roli Falstaffa ve Veselých paničkách windsorských (1971). FOTO archiv JD ČB
Herecké počátky v Českých Budějovicích šťastně absolvoval pod režijním vedením Miroslava Macháčka (mj. Jago v Shakespearově Othellovi, Fortunato v Poprasku na laguně) a Aloise Hajdy (Andrej Prozorov v Čechovových Třech sestrách). V průběhu dalších desetiletí s lehkostí střídal klasický dramatický žánr se současnou tvorbou i operetou. Jeho doménou nicméně zůstávaly komické postavy, ať už v četných inscenacích her z odkazu Osvobozeného divadla (Těžká barbora, Balada z hadrů, Nebe na zemi, Golem, Sever proti Jihu), ale byl rovněž vynikajícím Klubkem či vodníkem Ivanem a šumařem Kláskem v inscenacích Sen noci svatojánské a Lucerna před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Z jeho dalších „erbovních“ rolí nutno jmenovat také Lennieho z inscenace Milana Fridricha O myších a lidech (1971), vodníka Čochtana z inscenace Divotvorný hrnec téhož režiséra (1982) a titulní roli Lišáka Volpona v přepisu stejnojmenného alžbětinského dramatu Bena Jonsona v režii Martina Petericha (1989). Nezapomenutelní jsou také jeho rytíř Jan Falstaff z Shakespearovy komedie Veselé paničky windsorské, Fancourt Babberley alias Charleyova teta z roku 1965 i Spetigue v téže veselohře, kterou sám v roce 1991 režíroval.
Čochtan v Divotvorném hrnci (1982). FOTO archiv JD ČB
Po léta přinášel radost i nejmenším divákům Jihočeského divadla, s klasickými pohádkami navždy zůstane spojen jeho Rumcajs (Jak se stal Rumcajs loupežníkem, 1970) či čert Karborund (Hrátky s čertem, 1993). Další zajímavé herecké i režijní příležitosti nabídly J. Bulíkovi detektivní hry Agathy Christie (Past na myši, Deset malých černoušků), stejně jako žánr klasické operety (za všechny Straussův Netopýr – princ Orlowski, žalářník Frosch – a Noc v Benátkách – senátor Bartolomeo Delaqua). S úspěchem si také zarežíroval klasickou Hervého „Nitušku“ (1995), v níž vytvořil i postavu Loriota.
S Miroslavem Horníčkem jako přednosta stanice ve filmu Zdeňka Podskalského st. Kam čert nemůže (1959). FOTO archiv
Český film několikrát využil jeho hereckou osobitost, připomeňme alespoň jeho přednostu stanice v komedii Kam čert nemůže (1959), redaktora v satiře Bílá paní (1965), uhlíře v historické veselohře Svatby pana Voka (1970). Naposledy vystoupil v cenami ověnčeném filmu Vladimíra Michálka Je třeba zabít Sekala (1997).
Kromě divadla a filmu byl vítaným hostem rozhlasového studia v Českých Budějovicích. Spolu se svou životní partnerkou, herečkou Hanou Bauerovou a dalšími členy činohry přinášeli po léta dobrou pohodu v desítkách míst Jihočeského kraje s proslaveným kabaretem HErCů Jihočeského divadla. V roce 1996 obdržel od Herecké asociace cenu Senior Prix.
Odchodem Josefa Bulíka ztrácí Jihočeské divadlo jednu z nejvýraznějších osobností, které od 50. let minulého století mělo. Diváci mají možnost se se svým oblíbeným hercem rozloučit do úterý 4. září vždy od 8 do 18 hodin ve vstupním prostoru Jihočeského divadla.
Komentáře k článku: Josef Bulík
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)