Josef Herman
(1955) Narodil se v Dřínově u Mostu, a tak vyrůstal a žil mezi Krušnými horami a uhelnými velkorypadly. Vystudoval strojní průmyslovku, pak teatrologii a muzikologii na Filozofické fakultě UK, kde skoro čtvrt století učil dějiny českého divadla, hudební divadlo a kritiku. Od poloviny osmdesátých let přispíval do různých periodik, také do Divadelních novin, které od roku 2014 vedl a tímto číslem v nich končí.
Co vás přivedlo k umění/divadlu
K hudbě nahrávky Svjatoslava Richtera a Karla Ančerla, k divadlu Suchého Kytice.
Největší umělecký/divadelní zážitek
Bylo jich samozřejmě víc. Tím největším byla nejspíš inscenace Lady Macbeth Mcenského újezdu v režii Davida Radoka v Národním divadle. Ale daleko dřív semaforská Kytice, kolikrát jsem ji vůbec viděl?! Jezdili jsme na ni autem s přáteli z mého rodného Dřínova, vesnice pod zámkem Jezeří, kterou po roce 1979 vybagrovali kvůli rozšiřování těžby. To jsem netušil, že po divadlech budu jezdit jako řidič celý život – odpoledne tam, v noci zpátky. V dojezdovém okruhu Mnichov, Berlín, Ostrava, Vídeň jsem do dnešního dne najezdil přes milion kilometrů.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči
Mám štěstí, že jsem se s takovými osobnostmi sešel. S Petrem Ebenem, Ivem Žídkem, Iljou Hurníkem, Jiřím Suchým, Františkem Černým, Milanem Lukešem, Vladimírem Sommerem… Také s Luďkem Golatem. Probírali jsme umění.
Současných osobností by také pár bylo! Ale jestli myslíte někoho dávného, tak s Bedřichem Smetanou. Rád bych se pokusil pochopit, co ho dovedlo k tak geniální hudbě. Ze setkání s Leošem Janáčkem bych měl špundus.
Námět/text, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat
Rád bych ještě napsal kapitoly z českého operního divadla po sametové revoluci. A snad vydal knižně své nejpodstatnější články. To mám v plánu, až přestanu šéfovat Divadelky. Pochopitelně vedle pravidelnějšího referování o hudebním divadle, které jsem trochu nestíhal. Uvažuju o vlastní webové stránce Důchodce Nerudný, když v údajně jen činoherních Divadelních novinách už pro mě místo nebude.
Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte
Nejraději chodím do brněnské a ostravské opery. A na brněnské muzikály. V posledních letech i do opery jihočeské a úplně čerstvě také do olomoucké. Dosud jsem se žádným divadlům vyhýbat nemohl, jako důchodce už se leckams nepohrnu. Konkrétní seznam těch, která mě už nezajímají, by hodně přesáhl rozsah rubriky.
Historická či současná osobnost / divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Proč citově? Nejblíž je mi Leoš Janáček, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák. Svou hudbou. Ale jejich ega bych asi nevydýchal.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Máme doma tři psy a pět koček. Momentálně. A mám je moc rád. K ředkvičkám, křemenům nebo Saturnům zvláštní vztah nemám. Ale fascinuje mě Země, její biotopy, které jednou zákonitě zničíme a vymřeme.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel
Zesměšňovat, urážet, psát sprostě a agresivně.
Umělecký/divadelní sen
Těmi netrpím. Dosud jsem se budil jen starostmi o Divadelky.
Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu/umění
Měl bych diskrétní kavárnu.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Kritikou se zabývám od mládí, takže mě zajímá zásadně. Taková, co tříbí názory na umění, na svět, na život. Nenálepkuje, ale přemýšlí. Taková dnes málokoho zajímá a málokdo ji píše. V Divadelkách jsme se o ni pokoušeli, někdy úspěšně, jindy míň. A také beru kritiku upřímnou, i když jejím autorům dělá nepřátele. Třeba Petru Klárovi – jo, občas přestřelí, což je lepší, než aby nedostřelil. Zajímá mě kritika umění, ne ideologických (dnes hlavně genderových) postojů – to mi připomíná doby socialistického realismu. Kritika, která se zabývá estetikou a teprve skrze ni idejemi či politikou.
Vzhledem k tomu, že celá redakce Divadelních novin v prosinci končí a bude vystřídána novou, rozhodli jsme se v DN 18–22/2024 postupně publikovat Dotazníky všech stávajících redaktorů a redaktorek. Aby čtenáři věděli, kdo v posledních letech určoval podobu a směr končícího čtrnáctideníku.
Komentáře k článku: Josef Herman
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
