Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Jsou dva druhy lidí…

    Stejně, jako je dnes plošnou mírou z neznámých důvodů rozloha fotbalového hřiště, pro pojmenování rozdílnosti životních postojů se běžně používá sousloví „Jsou dva druhy lidí…“. Zatím jsem ho nikdy nepoužil, tak to teď zkusím.

    Jsou dva druhy lidí, jedni si na Nový rok předsevzetí dávají, druzí ne. Já sice patřím do té druhé skupiny, ale seznam úkolů na následujících dvanáct měsíců si pro jistotu vždycky napíšu. Na jeho sepsání padne většinou celý leden. V únoru si ho znovu pročtu a položky typu „získat Nobelovu cenu“, „pořídit si permanentku do fitka“ nebo „konečně jednou přezout na letní“ rovnou vyškrtnu pro jejich zjevnou nereálnost. V březnu se začnu trochu krotit, abych to neuspěchal. Co bych, proboha, dělal zbytek roku, kdybych měl splněno už na jaře? V dubnu obvykle omylem nějaký ten úkol splním, což se celkem vyplácí vzhledem ke skutečnosti, že v květnu udeří jaro v plné síle a na nějaké seznamy není čas. Červen přímo vyzývá k plánování dovolené, červenec ovládne cestovní horečka a na samotný odpočinek pak zbývá sotva polovina srpna. V září si svůj seznam letmo projdu, přičemž mi pokaždé dojde, že je naprosto nemožné to ještě letos stihnout. Ale nevzdávám to a říjen věnuji koncentraci na to nejdůležitější. Když mám konečně jasno, udeří listopad, a ten zatraceně melancholický ospalý měsíc jako by říkal: „…sakra, to to zase uteklo!“ Zbývá tedy prosinec. Ale ruku na srdce, je to vůbec měsíc? Vždyť je to sotva týden! Kdo má stihnout všechny večírky, Vánoce a k tomu ještě nějaký nesmyslně předimenzovaný seznam úkolů?! Já tedy ne.

    K zapití této smutné skutečnosti se výborně hodí silvestr.

    V kocovině pak nacházím seznam skoro netknutý. Je to k pláči, to ano, ale trochu mne uklidňuje, když si uvědomím, že jsem zvládl spoustu věcí, které jsem na seznamu neměl. Lišácky je tedy na seznam dopíšu, hned si je odškrtnu a – uleví se mi.

    Rozhodl jsem se tedy, že si seznam úkolů letos napíšu až koncem roku podle toho, co jsem stihl. Budu mít ze sebe lepší pocit a to je prý dobré na karmu. Totéž doporučuji i vám.

    Sloupek_fmt


    Komentáře k článku: Jsou dva druhy lidí…

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,