Čarovné liberecké ostrovy
Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých, takový tajemně poetický a v podstatě nezapamatovatelný titul přináší novinka libereckého Naivního divadla. Je to ovšem jediný problém, který s magickou inscenací Filipa Homoly mám.
Osm hudebně, výtvarně i světelně omamných příběhů nabízí novinka Naivního divadla Liberec FOTO JOSEF PTÁČEK
Režírující loutkoherec a muzikant (polovina ambientního uskupení Kora et le Mechanix) vytvořil působivou jevištní instalaci, inspirovanou knihou německé autorky Judith Schalansky Atlas odlehlých ostrovů. Přesnější označení než jevištní bude však přívlastek stolová, diváci sedí na dřevěných lavicích okolo zhruba devět metrů dlouhého stolu.
Schalansky (narozená 1980) vyrůstala v Greifswaldu v blízkosti moře, nemohla však kvůli tehdejšímu východoněmeckému režimu cestovat. Snila nad mapami a její později velice úspěšná kniha ilustruje (autorka je též zdatnou výtvarnicí) a popisuje padesát malých ostrovů, vždy s nějakým příběhem, v nichž Schalansky popustí uzdu své fantazii. Liberečtí pro svoji inscenaci vyjmuli z knihy osm ostrovů, osm příběhů, osm hudebně, výtvarně i světelně omamných situací. Na stole před námi jede psí spřežení (vymodelované „sousoší“ na provázku) či se rozzáří ve stole umně ukrytá světla ranveje, mezi nimiž startuje model letadla (v příběhu o odvážné pilotce, jejíž let nezachytili příslušníci pobřežní stráže v triedrech a „oceán mlčí“). V drasticky líčeném lovu velryb pomocí trhavin přibližuje tuto ekologickou katastrofu herec, který má na obnaženém trupu připevněny „elektrody“ a při zaburácení elektrické kytary, do které na druhém konci stolu udeří jeho kolegyně, se trhavě otřásá. Vyprávění o chlapci, který se kdesi ve Francii naučil ve snech jazyku, jemuž nikdo nerozumí, a který později nalezne partnerku, jedinou žijící bytost, která oním jazykem hovoří též, je dokreslováno subtilní stínohrou (nad stůl jsou instalována čtyři kolmá plátna, uchycená na horní plošině). Ta poslouží též pro promítání fantaskního prolínání živlů, ptáci a ryby a znovu ryby a ptáci, jejichž pohyb se prolne s hvězdným nebem, jako by i rejnoci pluli vesmírem a podobně. Doslechneme se i o obyvatelích ostrova, kteří vinou mutace jednoho chromozomu neznají barvy, vidí pouze černobíle, také o ostrově, který se zmenšuje a propadá, jeho obyvatelé však nedbají na nebezpečí a popíjejí šťávu z kokosových palem. Vyleká nás ovšem metání ryb (naštěstí jen maket) přes hlavy publika na stůl.
Během pětačtyřicetiminutové fantazie vlastně nevíme, zda obdivovat víc divadelní vynalézavost (lví podíl na úspěchu má výtvarník Kamil Bělohlávek i zvuková stopa Homolovy formace Kora et le Mechanix), či hloubku podivuhodného libreta, v němž zůstává mnoho nedořečeného, tajemného. Společnému dílu v epizodách slouží nevtíravé, přesto důrazné herectví Miroslavy Bělohlávkové, Diany Čičmanové, Barbory Kubátové, Dana Kranicha a Adama Kubišty. Příval podivuhodné emocionality působí na divákovo podvědomí, měl jsem intenzivní pocit vzpomínání na události, které se staly, i na ty, které se nestaly. Už dlouho jsem nebyl v divadle tak napjatý a překvapený.
Naivní divadlo Liberec – Judith Schalansky: Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých. Překlad Martina Loskotová. Koncepce a režie Filip Homola, výprava Kamil Bělohlávek, hudba Kora et le Mechanix, dramaturgická spolupráce Vít Peřina. Premiéra 18. února 2017.
Komentáře k článku: Čarovné liberecké ostrovy
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
