Jsou transparentně nastavena grantová kritéria…
Během několika málo dnů po zveřejnění výsledků výběrového dotačního řízení pro oblast tance a divadla vyšly reakce od dvou subjektů, které hrají hlavní roli v přerozdělování financí. V sobotní příloze Lidových novin vyšel rozhovor s ministrem kultury Václavem Riedlbauchem. Do tiskového servisu bylo 8. dubna posláno prohlášení grantové komise v čele s předsedkyní komise Janou Návratovou. Oba tyto příspěvky obsahují několik paradoxů a myšlenkových nejasností. Díky nim se může rozvinout smysluplná diskuse ohledně současné i budoucí podpory tanečního a divadelního umění.
1. Odpovědi ministra Václava Riedlbaucha na otázky Jany Machalické vynikají stěží uvěřitelnou mírou obecností a blahosklonnou znalostí. „Když budete vy sama chtít dělat festival, rozvážíte si důkladně, na co máte. A tady je to obráceně. Každý to zkusí nadsadit o třetinu víc! Nenašel jsem jediný projekt, který by seděl v cifrách, téměř ani jeden.“ (…) „Oba víme, kolik při některých akcích utíká na věci kolem, jako jsou ta různá „společenská setkání“, lidově mejdany“ Naivně jsem se domníval, že rozpočtová bilance je jedním z rozhodujících kritérií a že, je-li rozpočet nadhodnocen, přestává být projekt důvěryhodný a je mu sníženo bodové ohodnocení, a tudíž není mu doporučena dotace. Ministr kultury však závažnost tohoto aspektu nikterak nepociťuje. Jeho bodré slovní spojení „lidově mejdany“ se snaží zlehčit věci, které vyžadují nejpřísnější kritické tázání: O jaké konkrétní akce se jedná? Byly tyto akce podpořeny i v roce 2010, i když takto hrubě porušují dotační pravidla? Neměly by se těmto akcím dotace dodatečně odejmout? Nebo tento nešvar v podobě umělého navyšování rozpočtu je v kulturní sféře natolik rozšířený jev, že ministru kultury nestojí za řeč? Na druhou stranu je možná i druhá interpretace: ministr Riedlbauch se dopustil hrubé paušalizace, která vrhá špatný stín na všechny pořadatele festivalů a kulturních akcí. Nestojí toto nařčení za omluvu, nebo za rozvedení dialogu nad tématem umělé navyšování rozpočtu vs. třetinová dotace? Osobně jsem uměleckým šéfem jednoho z festivalů, Mezinárodního festivalu Nultý bod, a musím říct, že se v rámci této akce žádné „lidově mejdany“ neuskutečňují.
2. Podobné nejasnosti panují ohledně tzv. prioritních akcí. Ministr Riedlbauch říká: Požádal jsem odborné pracovníky ministerstva, ať se poradí s grantovými komisemi, a řekli jsme že půjdeme cestou priorit.“ (…) Priority jsme si nevycucali z prstu, odvíjejí se od kvalifikovaného názoru.“ Na druhou stranu podle článku v iDnes Jana Návratová tvrdí, „(…) že s komisí ministr prioritní akce nekonzultoval. Stejně jako iniciativě (Za Česko kulturní – poznámka autora) také jí vadí, že mezi prioritními akcemi pro letošní rok je několik událostí, které teprve začínají.“ Zjevný rozpor v prohlášení můžeme interpretovat dvojím způsobem: jako lež jednoho z obou protagonistů, nebo jako selhání odborných pracovníků ministerstva, kteří se podle ministra měli poradit s grantovými komisemi a zjevně podle Jany Návratové tak neučinili. Platí-li druhá varianta, jde o hrubé selhání odborných pracovníků ministerstva a ministr by měl kriticky ohodnotit práci dotyčných pracovníků. Tyto rozpory nepřidávají na obrazu transparentnosti přerozdělování dotací na prioritní akce.
3. V textovém prohlášení grantové komise stojí: „S ohledem na malý rozpočet, s nímž mohla komise disponovat, byly z podpory vyloučeny projekty v okruhu reprízování a odborné publikace.“ Při ustanovování pravidel pro grantové řízení 2010 komise či pracovníci ministerstva nevěděli s jakým rozpočtem bude grantová komise pracovat? Jinde v prohlášení je psáno: „Grantová komise se musela vyrovnat s faktem, že bude pracovat s částkou, kterou kolegové z loňské komise odmítli rozdělit a na protest na své funkce rezignovali.“ Z této věty lze vydedukovat, že se vědělo s jakou částkou se bude operovat. Z mého pohledu je nepřijatelné, aby se paušálně smetl ze stolu celý okruh reprízování a odborné publikace. Proč potom tyto okruhy byly vyhlášeny? Budou tyto okruhy i v případě nenavýšení dotace otevřeny i pro rok 2011? Jestliže je odpověď kladná, nelze to interpretovat jinak než jako výsměch všem kulturním subjektům, které na tento okruh podávají grant.
4. Jako hlavní bod prohlášení komise považuji tuto pasáž: „Jako svoji prioritu stanovila komise podporu kontinuální činnosti subjektů a nové inscenační projekty. Stejná premisa vedla členy k nastavení relativně vysoké hranice pro přidělení dotace. Z toho důvodu se v pásmu mimo podporu ocitly i velmi kvalitní projekty, které by si při relevantním rozpočtu podporu rozhodně zasloužily. Komisi k tomuto radikálnímu přístupu vedly tyto důvody: 1/ snaha umožnit kontinuální činnost nejvýznamnějších souborů a stagion; 2/ zájem podpořit rozvoj oboru v regionech; 3/ potřeba upozornit oborovou komunitu na alarmující trend v poklesu podpory a vzbudit její zájem o rovný a relevantní přístup k veřejným prostředkům jak na úrovni ministerstva, tak i samosprávy, stejně jako k prostředkům ze soukromého sektoru“. Nastavené premisy vzhledem k výsledku v oboru profesionálního tance mají několik bodů, které se neslučují s transparentností práce komise: Za prvé se v průběhu rozhodování mění nastavená kritéria, která byla vyhlášena ve výběrovém dotačním řízení pro oblast profesionálního tance. Je pochopitelné, že komise musela jednat na nepříznivou situaci, na druhou stranu změna paradigmatu kritérií znehodnocují pravidla rovného přístupu. I v této chvíli jsou na stránkách MKČR vypsány kritéria hodnocení odlišná od těch v prohlášení grantové komise. Z lidského hlediska rozhodnutí komise lze pochopit, čistě z logického hlediska je tato změna zcela nepřípustná. Neumím si představit, že takto radikální rošáda s pravidly by se uskutečnila na evropské úrovni. Paradoxně tyto vynucené změny poukazují na nesystémovost a netransparentnost hodnocení komise vzhledem ke kritériím, která měli k dispozici žadatelé o grant. Bohužel tento paradox hodnotově devalvuje samotné výsledky – samozřejmě vezmeme-li na vědomí pravidla, která byla nastavena při vyhlášení výběrového řízení.
Samotnou kapitolou je v prohlášení grantové komise bod číslo 3. Vzhledem k samotným výsledkům tento bod vyznívá jako nechtěná parodie. Komise sice nastavila v kategorii kontinuální činnost vyšší hranici pro přidělení dotace, ale podpořila i projekty, které se ocitly pod touto hranicí. Nejenže se měnila kritéria v průběhu rozhodování, ale ještě se nastavil systém „rovnějšího mezi rovnými“. „Díky vysoko nastavené bodovací hranici se ocitly projekty Cena Jarmily Jeřábkové, Festival ProArt, VerTeDance a Duncan Centre mimo „dotační pásmo“. Po zvážení významu, tradice a kvality se komise rozhodla navrhnout těmto projektům podporu.“ Dodržela-li by komise svou proklamovanou radikálnost, potom by subjekty jako Festival ProArt a další i přes svou nezpochybnitelnou tradici a kvalitu neměly dostat žádnou dotaci. Jestliže se komise rozhodla pro takový radikální čin, potom měla dát dotaci např. prvním pěti subjektům. Následně by jejich rozhodování nevypadalo jako nesystematické a komické, ale jako zoufalé jednání odborníků, kteří byli přitlačeni ministerstvem ke zdi. Jenomže to by žádné peníze nedostal např. Alfréd ve dvoře nebo 420 People. Tak dotace spolu s výjimkami dostali všichni, kdo přesáhli průměr 2,5 bodů. Podobně jako v roce 2009. Kde je tedy ona proklamovaná radikálnost, se kterou vystoupila grantová komise? Není možné si nevšimnout, že jediný subjekt, který díky této radikálnosti nedostal žádnou podporu je soubor Teatro Pantomissimo. (Přiznávám, že u tohoto případu jsem poznamenán subjektivním hodnocením, neboť jsem projekt Teatra Pantomissima pomáhal připravit. Nemůžu se však zbavit dojmu komického nádechu rozhodnutí, ze kterého vyplynulo, že jediným divadlem, který neobdržel dotaci na jednoroční činnost je „netaneční“ Teatro Pantomissimo.) Z obecného hlediska se však znovu dotýkám nepochopitelného a nekoncepčního výběru výjimek. V této chvíli je nutné se ptát: Co znamená pro grantovou komisi pojem tradice, když díky němu je schopná nekoncepčně udělit několik výjimek? Budou tyto výjimky již stálou součástí výběrového řízení? Proč potom grantová komise používá bodové ohodnocení, když jej používá pouze pro některé uchazeče? Jsou tato jednotlivá rozhodnutí transparentní?
Paradoxy, které jsem se snažil analyzovat v těchto čtyřech bodech, zřetelně odhalují body, o kterých je nutné vést diskuzi a dialog. Podle mého mínění bude nutné do diskurzu o dotacích vtáhnout tyto aspekty: Dotaci do nezávislého umění je nutné chápat jako“investici, nikoli jako doplňkovou a svým způsobem „charitativní“ činnost“, jak je napsáno v prohlášení grantové komise. Nenastane-li obrat v myšlení, může se nám stát, že dojde ke zničení rozmanitosti nezávislé taneční a divadelní scény. Díky tomuto obratu nebudeme muset řešit paušalizace, ale konkrétní ekonomické dopady podpory nezávislé scény. V radikální případě jsem pro „radikální činy“. Všechny subjekty vyskytující se v tomto oboru by měly řešit svou nezaměstnanost na úřadu práce. A poslat doklad o nezaměstnanosti na ministerstvo financí a kultury. Možná potom by úředníci pochopili, že dotace jsou investiční pobídky, které se náležitě zhodnocují. Díky těmto investicím je možné vytvářet spolupráce na evropské úrovni. Nemluvě o společenském a kulturním dopadu. Za druhé je žádoucí pro rok 2011 jasně stanovit paradigma kriterií, která se stanou součástí samotného hodnocení. Bez tohoto jasného stanovení a dodržování není možné mluvit o transparentnosti.
Autor je umělecký šéf Spitfire Company a Mezinárodního festivalu Nultý bod
Komentáře k článku: Jsou transparentně nastavena grantová kritéria…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Josef Herman
Souhlas a dvojí dovětek:
1. Jakékoli bodové hodnocení není transparentní, pokud nejsou stanoveny základní definice kritérií, které se bodují, a pokud konkrétní hodnotitelé nepodléhají veřejné kontrole, tedy pokud se nezveřejňuje, jak kdo hlasoval, či se alespoň anonymně nezveřejňují body přidělené jednotlivými členy grantové komise – jen v tom případě se dá vést věcná polemika, jinak jde jen o specifickou formu hlasování, které se věcně nedá zdůvodnit. Ano, v umění nelze vše přesně zvážit a změřit, ale přece jen nějaké míry a váhy platí a hlavně by si každý měl stát za tím, proč tomu či onomu naměřil právě tolik.
2. V grantovém řízení se nemají krátit přidělené dotace proto, aby se dostalo na všechny „potřebné“. Krátit se má tehdy, když ekonomická analýza prokáže chyby či nejasnosti v předloženém rozpočtu projektu, což má proběhnout ještě před vlastním odborným posouzením grantových přihlášek. Poté se má grant buď podpořit nebo nepodpořit, a dotace tedy mají získat v plné výši nejúspěšnější projekty až do vyčerpání peněz k rozdělení. Jistě, peněz je málo, ale almužny z nich dělají členové grantových komisí, kteří se nehodlají řídit pravidly. U nás věc tak zakořeněná, že považovaná většinově za správnou!
02.05.2010 (16.30), , Trvalý odkaz komentáře,