Divadelní noviny > Festivaly Názory – Glosy Reportáž Zahraničí
Jubilejní Salcburk s koronou
Salcburský festival byl zahájen před sto lety (přesně 22. srpna 1920) představením Hofmannstahlovy hry Jedermann, hrálo se na náměstí a schodech před katedrálou (toto dějiště je zachováváno dodnes). První ročník byl skromný, jen šest provedení této inscenace. Hudba se stala součástí festivalu až v následujícím roce.
Zakladatelé, režisér Max Reinhardt, spisovatel Hugo von Hofmannstahl, skladatel Richard Strauss, scénograf Alfred Roller a Franz Schalk, dirigent a ředitel vídeňské Dvorní opery, uskutečnili svoji ideu jakoby navzdory tehdejší situaci Rakouska, rozpadlé monarchie, poražené ve Velké válce. Navíc v roce 1920 pomalu doznívala epidemie španělské chřipky.
Salzburger Festspiele 2020. Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte. Foto: archiv festivalu.
Stav současného světa není tak katastrofální, jako tehdy (i když se všichni snaží nás přesvědčit o opaku), nicméně vzhledem k omezení veřejného života se rozhodovalo o konání letošního jubilejního festivalu postupně – počínaje od varianty jednodenního připomenutí 22. srpna až k současné podobě. Nakonec je asi o polovinu méně akcí, v kratším čase a na méně dějištích než v normální době. A koná se za mimořádných opatření – spasitelná rouška, německy Maske, je logem v podobě fotografie Man Raye. V reálu potom ji má použít každý návštěvník, za poněkud kuriosních podmínek: má ji nasazenu při vstupu do budovy a v sále do začátku produkce; potmě si ji může sundat a použije ji znovu až při závěrečném potlesku. Sály jsou obsazovány ob jedno sedadlo, představení probíhají bez přestávky (takže bufet není v provozu) a trvají něco kolem dvou hodin. Hrály se jen dvě opery, aby se vešly do tohoto rozměru, bylo nutno škrtat; ve Straussově Elektře podle skladatelova „návodu“, v Mozartových Così fan tutte podle uvážení režiséra a dirigentky. Úroveň obou produkcí byla jako vždy špičková, počínaje sólisty (rád bych věděl něco o tajemství salcburského castingu!) přes už samozřejmý výkon Vídeňských filharmoniků i pěveckého sboru vídeňské Státní opery (obě tělesa obětují prázdniny umění – asi za slušný honorář). Nemluvě o suverénních režijních koncepcích (Christof Loy inscenoval Mozarta, Krzysztof Warlikowski Strausse). Víc o obou představeních v tištěné verzi.
Salzburger Festspiele 2020, Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte. Foto: archiv festivalu
Letošní festival měl i výrazný český moment: premiéru hry Zdeněk Adamec: Eine Szene, kterou napsal přední německý dramatik, loňský nobelista, Peter Handke. (Osmnáctiletý Zdeněk Adamec se v roce 2003 upálil na místě Palachova činu, protestoval tak proti nesnesitelnému stavu světa, v němž vládnou jen peníze. V Čechách se podařilo jeho čin zatlačit do zapomnění!) Hra je koncipována jako rozhovor náhodné skupiny lidí, plný otázek, odpovědí, tušení, pochybností. Těmito prostředky je mladík přivolán zpět, do života. Inscenaci jsem bohužel neviděl.
Nakonec si nemůžu odpustit vyjádřit svoje velké potěšení, že jsem svůj kontakt s divadlem – operou mohl obnovit právě při této příležitosti!
Komentáře k článku: Jubilejní Salcburk s koronou
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
