Jubileum Letí
Za deset let existence Divadlo LETÍ uskutečnilo více než šedesát projektů a stalo se v České republice průkopníky žánru scénické skici (což je při nejistých finančních podmínkách nezávislého divadla úctyhodné). Na sklonku minulého roku jako vyvrcholení oslav soubor uskutečnil velkorysou jednorázovou akci, maraton scénických skic, v nichž představil osm nových her, které vznikly jako dárek k jejich 10. výročí. Desetiletí LETÍ tedy rozhodně stojí za připomenutí.
Richard Fiala ve scénickém čtení Satanovy dcery FOTO ALEXANDR HUDEČEK
Toto volné sdružení má sice dobrou pověst i jisté renomé mezi kritiky, ale okruh jeho stálých diváků je poměrně úzký. To mimochodem svědčí o tom, že mají pravdu divadla, která jen velmi nerada podstupují riziko prezentace nových her, protože po nich není dostatečná poptávka (týká se to, pro mě překvapivě, podle statistik návštěvnosti i českých filmů). O to více bychom tedy měli oceňovat, že LETÍ od svého původního úmyslu neodstoupilo a v jeho repertoáru nacházíme výhradně české premiéry her, které byly navíc někdy napsané přímo pro ně. Tím se může srovnávat zaměřením, ale nikoli finančními prostředky, například s londýnským Royal Court Theatre.
Platforma pro hledající
Soubor vznikl v září 2005 na katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU (ročník Miroslava Krobota). Tvořili ho herci Anna Bubníková, Jana Kovalčíková, Martina Sľúková, Klára Štěpánková, Pavlína Štorková, Richard Fiala, Václav Jiráček, Pavol Smolárik a Josef Wiesner, u zrodu divadla tehdy stál také dramaturg Daniel Přibyl, režisér Marián Amsler a manažerka Lenka Stárková. Divadlo nazvali podle první uvedené hry ruské autorky Olgy Muchinové Letí a od počátku své existence si dali do vínku věnovat se výhradně uvádění současné dramatiky. Chtěli se stát jakousi otevřenou platformou, která spojuje umělce s vášní pro nové hry.
Nejvěrnějšími spolupracovnicemi jsou v současnosti dramaturgyně Marie Špalová a režisérka Martina Schlegelová, psychicky náročnou roli produkční tu zvládalo během let několik statečných žen. Velkou výhodou LETÍ je, že se stará o „čerstvost“ souboru. Kromě toho, že se zapojuje do evropských výzev jako Theatre Uncut, reagující na krácení grantů na kulturu, spolupracuje s mladými autory a překladateli a neustále tým spolupracovníků obnovuje a omlazuje. Zároveň však s mnohými z původní sestavy spolupracuje dodnes. Lze v podstatě říci, že zkušeností v některém projektu LETÍ prošli všichni mladí režiséři, kteří v průběhu té doby studovali na DAMU, a v nejrůznějších scénických čteních LETÍ se objevily desítky herců.
Za téměř jednu dekádu se divadlu nepodařilo trvale zakotvit na žádném místě v Praze, byť se o to jeho členové intenzivně pokoušeli a v tomto svém úsilí prošli mnoha místy – nejdéle a nejčastěji působili ve Studiu Švandova divadla, ale zastavili se také v Divadle Na Prádle, v Divadle Na zábradlí, ve Studiu Divadla pod Palmovkou, v Divadle Komedie, Paláci Akropolis. Vyzkoušeli také různé prostory – karlínskou tovární halu, letiště, foyer a kavárnu Veletržního paláce, Nákladové nádraží Žižkov a prostory galerie DOX, kde uvedli nejrůznější site-specific projekty. Teprve nyní se zdá, že konečně zakotvili, společně s Tygrem v tísni a Geisslers Hofcomoedianten hrají ve VILE Štvanice.
Vášeň pro nové hry
V roce 2010 LETÍ iniciovalo vznik Centra současné dramatiky, jehož hlavním cílem se stalo: všestranně podporovat současnou domácí dramatiku a zprostředkovat nové české i zahraniční hry co nejširší divácké obci, což znamenalo i několik rezidencí.
Je třeba LETÍ přiznat, že idea Centra současné dramatiky nevznikla uměle, ale z přesvědčení jeho členů, které měli od začátku. Nevymezují se regionem či jazykovou oblastí, jejich hlavní motivací zůstává uvést co nejrychleji na českou scénu aktuální světové trendy, ať už jde o texty, nebo témata a žánry. Kromě toho navazují přímé kontakty s autory – českými i zahraničními. Podařilo se jim představit některé ze zahraničních autorů, kteří by jinak neměli šanci se na českých scénách objevit. Jedním z takových objevů, který překročil zdvořilostní mez, je setkání s britským dramatikem Markem Ravenhillem, který se stal jejich guru a propůjčil své jméno soutěži o nejlepší novou hru uvedenou na českém jevišti pod názvem Cena Marka Ravenhilla (výherce získá originální kožich, který vytvoří každoročně jiný současný výtvarník).
8 v 8 – jednou a dost
Projektem, který realizuje LETÍ od počátku své existence, je cyklus 8 v 8, jednorázové uvádění scénických skic. Nevymezují se ani tematicky, ani formálně. Měřítkem je novost, či snad přímo novátorství, dramatická struktura je rozvolněná či rozpadlá, tématem jsou často vztahy – ať už vyhraněně generační, rodinné, či přátelské, ale i hraniční (queer tematika). Autoři experimentují s prostupností času a prostoru, míchají realitu a sny. I když je pole působnosti vymezené natolik široce, že do něj lze zahrnout v podstatě cokoli, u LETÍ je patrná záliba v tématech a autorech, kteří rozhodně nejsou mainstreamoví. Navzdory různorodosti tu existuje společné tvůrčí „naladění“.
To se názorně ukázalo v jubilejním projektu 8 v 8, kdy LETÍ oslovilo autory, kteří s ním dlouhodobě spolupracují, aby napsali hru. Sešlo se osm her, jejichž poetika, byť se žánrově liší, se blíží „kafkovskému“ pohledu na svět. V dvojstránkové groteskní aktovce Esteve Solera Nový rukopis se v útulném řeznictví nabízí kotlety z Kafky, v dalších hrách objevíme nejrůznější odkazy na bloudění v nepřehledném labyrintu světa a neschopnost porozumět jak sobě samým, tak svému okolí. To se v různých variantách objevuje ve hrách Taxistyx Davida Košťáka, Přízrak obyčejnosti Saary Turunen, v Pevninách Ondřeje Novotného či Štvanici Kateřiny Rudčenkové. Další hry nabízely více zdivočelé surreální verze světa, v groteskní, hororovité či komiksové formě – ať už to byl Silent House Radmily Adamové, Satanovy dcery Viliama Klimáčka, Stabat mater 1815–2015 Ivety Horváthové či Použití Heleny Eliášové. Kromě pravidelného týmu režisérů LETÍ byli přizváni také ti z nejmladší generace – Jan Holec a Adam Svozil. I když projekty tohoto typu spíše potvrzují pomíjivost divadla (na scénická čtení se obvykle recenze nepíšou), je sympatické, že se LETÍ nebojí riskovat a obohacuje divadelní spektrum pražské divadelní nabídky.
Komentáře k článku: Jubileum Letí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
