Nečitelná láska paní Stelly
Jen několik měsíců po vydání překladu Počátku veškeré lásky, tedy prvního románu vynikající německé povídkářky Judith Hermannové (1970), přišla divadelní sekce pražské MeetFactory s adaptací této prózy. Dramatizátor a dramaturg v jedné osobě Matěj Samec využil i motivů z autorčiných povídek. Ale pokud divák zná dotyčný román, musí uznat, že Samec ty dílky z oněch „short stories“ vsadil do materiálu, který jinak stojí na románovém příběhu, citlivě a subtilně, organicky.
V inscenaci Počátek veškeré lásky je to soukromé uzavřeno mezi kovové zábrany… FOTO TEREZA HAVLÍNKOVÁ
Sálem se diagonálně táhne výškově členitý prostor, s vyvýšenou postelí a s kostkami, které slouží tu jako stůl, tu jako židle či opěradlo. Toto území obestupují kovové zábrany, používané například při veřejných shromážděních či koncertech; to, co se nachází uvnitř, představuje uzavřené, domovní a bytové prostory. Diváci sedí okolo tohoto území. V úzké uličce mezi publikem a zábranami se občas zjeví chlap v mikině s kapucí. Je to stalker, pronásledovač, jenž se upjal na ženu jménem Stella, která s šestiletou dcerou a s manželem, jenž jezdí po stavbách a montážích, bydlí v satelitním domku jistého německého města. Stella, povoláním ošetřovatelka docházející za starými nemohoucími lidmi do jejich domácností, se stalkera bojí, ale současně ji ten podivín něčím přitahuje.
Scénu i režijní pojetí vybudoval Filip Nuckolls tak, že jednomu a témuž publiku inscenace nutně přináší notně rozdílné pohledy a zážitky. Velmi záleží na místě, kde divák sedí, odkud nahlíží do prostoru za zábranami. Pro vyznění není bez významu, zda figuře koukáte na záda, či do tváře, zda vůbec vidíte, co na jevišti činí, s čím třeba její ruce zachází. Já mohl z bezprostřední blízkosti, ze sotva dvou metrů, sledovat převtělování Lucie Domesové z postavy Stelliny dcerky v postavu Stellou ošetřované staré ženy, ale posoudit tyto přesmyky mohu velmi přibližně, neboť zejména coby dcerka hrála Domesová chvílemi pro úplně jiné stěny sálu v MeetFactory, než u které jsem seděl. S tím je třeba při návštěvě inscenace počítat. Stejně tak s tím, že můžete sedět velmi blízko reprobeden, z nichž při nejvyhrocenější scéně – tak tomu alespoň bylo při premiéře – reproduktory sotva dech popadají a připadáte si jako na vybuzené produkci electronic body music.
Román i inscenace stojí na postavě Stelly. Anita Krausová jí vtiskla naléhavou posmutnělost, kombinaci bezradnosti a touhy, schopnosti pomoci i vnitřní samoty. Postava jejího manžela (Jakub Gottwald) je exponovaná na samém začátku a poté až ve finále, mezitím prakticky neexistuje, a není co hrát. Scénograf a režisér Nuckolls si při premiéře střihl i roli stalkera („alternuje“ s Janem Jankovským).
Jestli k něčemu opravdu podstatnému oproti románové předloze v MeetFactory nedošlo, pak k zneklidňujícímu, ambivalentnímu kontaktu mezi stalkerem a Stellou, kdy jí ten muž z jednoho z nedalekých domů nabourává dosavadní usazenost a nepřiznaně rezignující „spokojenost“. Stella divadelní tohle jen odvypráví a stalker zůstává pouhým vlezlým obejdou, kdežto v románu je tenze subtilně podána; Judith Hermannová postihla Stellino vnitřní chvění, chatrnost jejích psychických struktur.
Román Počátek veškeré lásky není žádné „velké dílo“, jde o kultivovanou drobnou věc, kterých v tak početném písemnictví, jako je literatura německé jazykové oblasti, vychází několik desítek do roka. A to, co je na té knize nejpozoruhodnější, se na jeviště přenést nepodařilo. Jde o ještě zapomenutelnější věc v rámci divadla, než je zapomenutelný Počátek veškeré lásky v literatuře.
MeetFactory, Praha – Judith Hermann: Počátek veškeré lásky. Překlad Petr Štědroň. Režie a scéna Filip Nuckolls, dramatizace a dramaturgie Matěj Samec, kostýmy Lucie Šperlová, hudba Ondřej Švandrlík. Premiéra 28. února 2017.
Autor je redaktorem Lidových novin
Komentáře k článku: Nečitelná láska paní Stelly
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Kamil Novák
Nechápu,
jak někdo může dělat divadelní představení na takovou „deskriptivní srágoru“, jako je román Počátek veškeré lásky, kde se neustále dokola popisuje, jak hlavní hrdinka Stella sedí na dřevěné terase, jí bílý chléb a zelená rajčata s dcerou a tráva na zahradě je zelená, zelenkavá, našedlá a tak dále. Autorka měla zjevně ambici navršit do románu seznam veškerých možných předmětů, případně jí tento jmenný seznam jak z katalogu Ikea sloužil k zakrytí vlastní autorské neschopnosti. A u nás se takové béčkové sračky překládají a ještě recenzují a ještě hrají.
Kritik Chuchma se k tomuto davu rád přidá. Bohužel vyniká tím, že s chutí recenzuje tyto nevýrazné béčkové hámotiny.
23.03.2017 (22.55), , Trvalý odkaz komentáře,