Divadelní noviny > Názory – Glosy
Judith Schalansky: Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých
Naivní divadlo Liberec, koncepce a režie Filip Homola
Liberecké Naivní divadlo si nehoví na vavřínech četných cen, ale opět diváky překvapuje. Po rockerském Budulínkovi, něžném Beránkovi, který spadl z nebe a poetických Čechách ležících u moře přichází s inscenací pro diváky od 14 let, horní věková hranice je omezena jen schopností vystoupat do podkrovní zkušebny a nechat se okouzlit inspirativním divadelním tvarem.
Z knihy německé spisovatelky a designérky Judith Schalanské Atlas odlehlých ostrovů mapující osudy padesáti známých i zapomenutých ostrovů zvolil Filip Homola osm příběhů, jež se svým týmem přetavil do sugestivního zážitku. Diváci sedí ve tmě kolem dlouhého stolu z masivního dřeva, herci za jejich zády vstupují do děje především skrze své hlasy a předměty. V padesátiminutové divadelní básni před zraky diváků defilují tajuplné i kruté příběhy vypovídající o lidské schopnosti objevovat i devastovat tuto planetu. Po dlouhé pláni stolu se zvolna sunou saně tažené psy, jejichž tlapky zanechávají na bílém sněhu krvavé stopy, o jeho desku pleskají kusy masa surově vybíjených velryb, vyčítavě se do ní zabodávají bělostná pera ptáků utracených „milovníky“ přírody, ostrov se nezadržitelně potápí, až vše nakonec opět utone ve tmě. A divák odchází zasažený, okouzlený, plný otázek i neschopný slov, jimiž by popsal, co právě prožil. Zážitek s velkým Z! (Recenzi najdete na straně 6)
DN
Komentáře k článku: Judith Schalansky: Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Tomáš Hampl
Včera
jsem viděl představení podruhé. Knihu znám detailně a byl to pro mě ještě silnější zážitek než první zhlédnutí.
Vynikající představení, které ve mě zanechalo hluboký dojem.
01.06.2017 (8.43), , Trvalý odkaz komentáře,