Just píše Rejžkovi
Milý Honzo,
jako obvykle dík za hrst vzácných tipů, doplním si vzdělání. A teď k Tvým antitipům. Co se týče Tvého kolegy sloupkaře, až příliš kreativního producenta České televize Tomáše Baldýnského, měli jsme ho kdysi dávno v ještě nekorektně zahulené Katovně, tehdy to byl bodrý tlouštík pokoušející se žertováním zakrýt panický strach z vlastního názoru, pamatuješ? Když jde ovšem o názor na vlivné polistopadové rychlokvašky, tu se statečný Tomáš názoru nebojí, dokázal se loni v LN například neohroženě vlísat i do přízně Klausova klona děkana Ševčíka a zcela vážně vychvaloval jeho chucpe s podvodným majáčkem, jímž prý Ševčík jen důvtipně ulehčil zácpě. Kdyby prý měl Tomáš jeho odvahu, udělal by totéž. Divíš se ještě, když lidé s takovým etickým kodexem udávají v televizi i v babišovských novinách tón, že lež a nenávist na všech frontách, od ukrajinské po českou, vítězí nad popelkou pravdou, o lásce nemluvě?
Když už jsme u Lásky – fascinuje mě, jak se Lidové noviny v denunciačním seriálu, postaveném na vodě, pustily do cupování advokáta tohoto jména, který měl tu drzost, že odhalil miliardové čachry v Dopravním podniku. Nevím, zda je Ondřej Koutník za faktickou proměnu čerta Rittiga v nespravedlivě osočeného anděla placen i odjinud než z LN, ale „zvonku to tak vyzerá“.
Jeden obecně platný vzkaz jsem však Tvému kolegovi sloupkaři chtěl poslat už dávno. Měl by si někde nalistovat, co obnáší sousloví „střet zájmů“, které se zdá pro řadu lidí životním programem. (Ostatně: samozvanou roli kritiků, „recenzujících“ vlastní práci, tento formát pro české politiky k dokonalosti dovedl a dovádí i Václav Moravec.) Možná, že se potom Baldýnský přestane tvářit jako filmový recenzent a hlasující kritik, a zastydí se v LN vychvalovat i tak strašlivé nepodary podniku, na jehož výplatní listině figuruje, jakým byl kupříkladu Pečený sněhulák. Úpadek původní dramatické tvorby v ČT je dnes už tak donebevolající, že je exaktně měřitelný. Stačí si pustit před půlnocí na ČT2 kterýkoli ze severských seriálů typu třířadového (nikoli však třetiřadého!) dánského Zločinu, popř. koprodukčního Mostu či aktuálně belgického Salamandra nebo izraelsko-amerického Homelandu (nesmyslně přejmenovaného na Ve jménu vlasti, I–III) – a pak se protrpět dosavadními díly scenáristicky i dramaturgicky nezvládnutých plytkostí typu Procházkové a Pokorného Vražd v kruhu (zralých přinejmenším postavou astroložky na Sisyfův Bludný balvan), popř. Hřebejkova Případu pro exorcistu – a mírou těch prvních, předpůlnočních, zjeví se bezedná pokleslost těch druhých, prime-timových, vyrobených za naše peníze.
Osvědčeným lékem proti žaludečním nevolnostem z ČT a dalších českých médií (slovy Vladimíra Bukovského, z postupující sovětizace středoevropského mediálního prostoru) byl mi donedávna každodenní poslech rozhlasové Vltavy. I tam však jako by ztratili soudnost. Onehdá téměř celou Ranní mozaiku věnovali nekritickému píárku bulvárního projektu o Lídě Baarové prokazatelných kýčařů Renče a Hubače (hrdých laureátů anticeny Zlatý citron), soustavně si pletou kritickou reflexi s velebivými rozhovory i o vyslovených propadácích typu Putin a Biľak… ve Švandově divadle (Jana Soprová). Až na dno dramaturgické bezradnosti a čiré grafomanie – a vzhledem k názvu série i měřitelného etiketního podvodu – však na Vltavě sáhli v šílené řadě Minutových her (čestným výjimkám typu Daniely Fischerové nebo Davida Drábka se tímto omlouvám). Tady mi tematicky nezbývá než se s Tebou rozloučit dávným pozdravem Šmíru zdar!
TVŮJ VLADIMÍR JUST
Komentáře k článku: Just píše Rejžkovi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
