Just píše Rejžkovi
Milý Honzo!
Taky jsem rád, že budeme mít konečně klid na práci pod vládou socialistů, lidovců a ANO (mimochodem, víš, že pod stejnou firmou působila za okupace ultrafašistická organizace Akce Národní Obrody? Náhodná shoda názvů samozřejmě nezakládá žádnou podobnost, jen svědčí o jistých historických mezerách mediálních kreativců jinak nadějného uskupení: asi tak, jako když před posluchači vyslovím StB a jim naskočí už jen zkratka set-top-boxu.).
Píšeš, že střihoruký bývalý baleťák a z božího dopuštění teleradní ČT Jan Prokeš je expert na bulvární intonace Daniely Drtinové a tvrdí, že Pan Šámal by nám přece nelhal. Ale on v tom rozhovoru s Ivanou Svobodovou má i daleko hlubší myšlenky, hodné trvalého zaznamenání. Nemohli prý v ČT odvysílat opakovaně prezidentovo vrávorání, protože je tady hradní prohlášení, že měl prezident virózu. Odpověď z Hradu zněla, že nebyl opilý, tak co s tím chcete dělat? Pan radní asi netuší, jak moc se pro nás dříve narozené jeho pojetí televize jako služky vrchnosti shoduje s pojetím soudruha Jana Zelenky (ve smyslu: lid na vlastní oči vidí a podle vlastní zkušenosti pozná, že věc je černá, ale strana a vláda říká, že je žlutá, tak je žlutá). A jak na míle je Prokešovo pojetí vzdáleno smyslu veřejnoprávní televize, jejíž nezávislost má právě on za občany hlídat, jestliže na otázku nezávislosti pracovníka ČT odpovídá: Nejdříve je zaměstnanec, až pak koncesionář a občan. To si musí rozmyslet. Jestli chce hájit vyšší principy (otázka zněla, zda vyšším principem v ČT není nezávislost veřejné služby, pozn. VJ), ať opustí tuhle televizi, jde do jiné organizace a odtud hájí svobodně vyšší principy. Tím potvrdil, že je zralý na cenu poručíka Duba, a tímto mu ji uděluji. Tu cenu, jak víš z našeho společného pinožení v éteru, soukromě čas od času dávám za mimořádné komediální výkony již od legendárního proslovu jistého generálního tajemníka v Červeném Hrádku (doufám, že už je v té obci na té budově dávno pamětní deska, pietně připomínající jeden z hlavních podvratných činů, jež položily totalitu).
Na Tvé letmé narážky, jež opakovanými zmínkami o Slávii snad mají rafinovaně probudit mé dávné sparťanství, nebudu reagovat, neboť mé sparťanství nevratně skončilo se sestavou Čtvrtníček, Hertl, Hledík, Starý, Vojta, Kvašňák, Pazdera, Svoboda, Mika (Kadraba), Mašek, Kraus. Tu sestavu (i s obměnami v obraně s Potměšilem či Gůrou, v záloze s Dybou, v útoku na pravém brku s Bohumilem Veselým a vprostřed s Jurkaninem – Mozartem české kopané) umím dodnes odrecitovat i o půlnoci. Co se dělo na hřišti, v hledišti i zákulisí Sparty po éře Andreje Kvašňáka (pro mě symbolu myšlenky, že idea předchází hmotu, tj. že chytrá přihrávka je rychlejší než fyzicky sebenamakanější hráč), mě dávno přestalo zajímat, a dnešní Sparta i Slavie, včetně derby a veškerého humusu kolem fotbalu, mě nechává chladným. Ergo, toto je v mých epištolách první a poslední fotbalová zmínka. Aspoň co se domácí scény týče.
A honem k divadlu: viděl jsem v Knihovně Václava Havla znamenitou ostravskou Audienci s Bertem Lichým jako Sládkem (chytrá sranda se mu v závěru lomí do existenciálního východního smutku nýmandů z rodu Bobčinského a Dobčinského), a s výborným „nehereckým“ Vaňkem Jiřího Müllera, i se skvělou pointou skrze – to by se Ti zvlášť líbilo – krabičku cigaret. To celé v režii Štěpána Pácla (ten v posledních letech nedělá jiné než nadprůměrné opusy, jako ostatně i jeho nynější Divadlo Petra Bezruče).
P.S. Brambory mi klíčí ve sklepě a Růža nadále pokašlává, to všechno ta všivá ne-zima, neberoucí ohledy na Klausovy geniální teorie.
TVŮJ VLADIMÍR JUST
Komentáře k článku: Just píše Rejžkovi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
