Just píše Rejžkovi
Milý Honzo!
Neboj, dneska taky přitvrdím. A dojde i na Tebe, ale přednost má samozřejmě Ukrajina. I já se propadám hanbou nad našimi vrcholovými manažery s mentalitou Matěje Broučka, co si už dopředu stěžují na případné sankcičky proti Rusku, protože by jim klesl obrat z pivečka. Tam umírají lidé, nám jde o pivo. A prezident jim souhlasně přibrukuje přirovnáními, jež jako vždy kulhají na všechny čtyři (Na Kubě sankce taky nepomohly! – a co rozpad sovětského impéria, nehrály tam roli mj. i důvody hospodářské?). Prezidentovy metafory navíc prozrazují dřív netušenou hloubku jeho nedovzdělanosti (zatímco Čechům, nikoli přivandrovalým Němcům, prý Sudety patřily tisíce let, Krym je ruský odedávna – dejte mu proboha přečíst i něco jiného než sbírky populárních citátů, třeba o Řecké Tauridě, o staleté vládě Turků či Tatarů, ať se dál neztrapňuje). A editor ČT 24 v LN svým strašením „benderovci“, kotvícím v argumentačním arsenálu stalinské historiografie, cítí též potřebu se před čtenáři pochlubit mezerami ve vzdělání. Co na tom, že Stepan Bandera, bojovník proti Stalinovi i Hitlerovi, byl vězněn nacisty v Sachsenhausenu a v emigraci zavražděn agentem KGB? Postava jistě nejednoznačná a rozporuplná, ne méně než Vlasov, Beneš, Lev Prchala nebo Mašíni. Stavět mu dnes pomníky je možná problém, ale zcela nesrovnatelný s tím, že Rusové nosí na Krymu v průvodu největšího masového vraha dějin, a nikdo je nezavře. A všimni si: zase jsou to ti zlí Američani, kdo neváhá za Evropu tahat kaštany z imperiálního ohně – ne slovy, ale sankcemi a dolary. Jedno je jisté: ti báječní lidé na Majdanu půl roku mrzli a umírali za to, co tu my, v teple a smrádku, bez vlastní zásluhy máme (a denně si to sviníme k nepoznání): za samozřejmost evropské občanské svobody.
A teď k Tvé výtce, že jsem cítil potřebu jít do TV kritického klubu, kde jsem v debatě o Schulzovi podlehl bolestně nepřipravenému moderátorovi. Necítil jsem žádnou potřebu. Prostě jsem dostal od p. Chuchmy slušné pozvání, protože on, na rozdíl od Tebe a Tvých kolegů, do kritického klubu nezve komiky, zpěváky, nakladatele, překladatele a šéfy festivalů k píárku o jejich počinech, ale zve – budeš se divit – většinou kritiky (historiky). A nadzvihla mě Tvá výtka, že jsem se nezmínil o Schulzově průkopnické činnosti TV kritika. Samozřejmě zmínil! Mám na to dva svědky – Chuchmu a Broda, ale jelikož se na sebe na obrazovce nikdy nedívám (ke zkažení nálady mi postačí naši politici a jejich mediální pasák Václav Moravec), nevím, zda to tam zůstalo, či ne.
Když už jsme u té kritiky: tzv. Cena české filmové kritiky je typický Etiketenschwindel: mezi hlasujícími nalezneš sice pár regulérních kritiků, ale převažují magazínoví plkalové, co v životě nenapsali recenzi: jsou tam PR manažeři společnosti CINEMA nebo ČT (hlavní dramaturg Filmového centra ČT – střet zájmů jako prase), je tam autor nejlepších showbyznysových zpráv na webu, zprávař z ČTK, specialista na tvrdou muziku. Z kritiků, píšících o filmu nebo o TV do těchto novin, nikdo; z LN sotva jeden; z Respektu, Prostoru, kritických klubů na Vltavě nula. Napočítal jsem patnáct osob, reflektujících kriticky, často po desetiletí, film nebo TV – ani jednoho organizátoři už třetí rok neuznali za hlasuhodného. Prý by se museli sami přihlásit (už vidím Marii Mravcovou, Vladimíra Hendricha nebo Jana Svačinu, jak se sami hlásí do služby k Mirce Spáčilové). Ale chci končit, nejsa oficiálně tím kritikem, něčím hezkým. Ač je v ČT drama sprosté slovo, po dlouhé době se jim povedlo opravdové dramatické dílo: Stránského / Bočanův Piknik (ČT 1, 23. 2.). Mrkni na to, než to smažou!
Tvůj Vladimír Just
Komentáře k článku: Just píše Rejžkovi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
