Divadelní noviny > Burza Kontext
Justové,
Bratři Jiří – dramatik a scenárista – a Vladimír – teatrolog –, bývali též kabaretiéři, na něž jsme chodili do Rubínu kdysi dávno v osmdesátých letech. Svoji jevištní spolupráci ukončili v roce 1990 a teprve teď, po devatenácti letech, se 28. května opět sešli na pódiu pražské Werichovy vily.
Bylo to vzpomínání na to, co bylo, ale též vhled do současnosti prostřednictvím chystaného čtvrtého dílu Slovníku floskulí, z něhož Vladimír k pobavení publika předčítal. Kromě toho hrál na syntetizátor a zpíval písničky z autorské dílny obou bratrů, nenápadně připomínající „politické“ songy V + W či písně Brechtovy a Weillovy. Jiří z počítače pouštěl nahrané úryvky dialogů, situací a scén z jejich dávných představení. Některé nenávratně odvál čas, ale dva tři dialogy působily, jako by byly napsány včera. Inspirace je tu zřejmá: Voskovec s Werichem, Horníček, Suchý, ale především Ivan Vyskočil a Pavel Bošek se svým také už polozapomenutým Nedivadlem. Je to stejný svět, a právě přesah a nadčasovost některých dialogů a situací od Jiřího a Vladimíra mě překvapivě upozornily, že poetika text-appealů a malých scén pořád ještě nepatří do divadelní historie.
V publiku seděl fanklub, který, vyzván ptát se a diskutovat, žádal oba bratry, aby opět společně vystupovali na jevišti. Chraň bůh, aby tu prosbu vyslyšeli. Velmi se obávám, že pro dnešní obecenstvo by slovní klaunerie a jevištní přemýšlení Jiřího a Vladimíra Justových byly příliš intelektuální a složité.
Tak hluboko jsme klesli.
Komentáře k článku: Justové,
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
