Divadelní noviny > Názory – Glosy
K aktuální situaci v oblasti živého umění
Asociace profesionálních divadel České republiky pořádá od 5. do 21. září informační kampaň pod názvem Pomozte svému divadlu. Vystoupeními regionálních divadel po celé zemi a na piazzetě před Národním divadlem, peticí diváků, divadelníků i občanů, informacemi na webových stránkách a sociálních sítích a s pomocí médií chceme důrazně upozornit na více než dvacet let nevyřešený systém správy a financování regionálních divadel.
Za tu dobu prošla naše společnost mnoha reformami. Měnil se daňový, sociální a zdravotnický systém, zanikly a vznikly kraje, přesouvaly se odpovědnosti a pravomoci, jen na kulturu a živé umění se nemyslí. Prakticky všechny vlády slibovaly podpoře kultury alespoň jedno procento ze státního rozpočtu. Skoro všichni ministři deklarovali zavedení kooperativního financování divadel a orchestrů. Zřízení krajů a následující reforma veřejné správy měly vést k nastavení dlouhodobě udržitelného systému. Vznikly koncepce a programy, jejichž součástí je i zvyšování podpory kultury a umění mimo Prahu.
Výsledek je ovšem tristní. Státní rozpočet myslí na kulturu necelou polovinou procenta. Kraje podporují divadla a orchestry nesystematicky. Místo vládou přislíbených 150 milionů korun na podporu regionálních divadel a orchestrů je v návrhu státního rozpočtu 37 milionů. Stát dotuje vstupenky do svých divadel na území města Prahy desetkrát více než ve „zbytku“ republiky, v němž žije 85 % občanů. Hlavní město Praha je pravděpodobně jedinou evropskou metropolí, která nepřispívá ani jedinou korunou na operní divadlo.
Neexistence systému a pravidel se však neprojevuje jen finanční nestabilitou a nespravedlností. Každoročně zažíváme zmatky a skandály kolem jmenování a odvolávání ředitelů kulturních institucí. Aktuální kauza odvolání ředitele Národního divadla je další v řadě podobných příhod. Jen namátkou vzpomínám na odvolání a návrat Jiřího Šestáka v Českých Budějovicích, totéž v Olomouci, odvolání Zdeňka Prokeše v Brně, zmatky v Opavě, Liberci, Zlíně, Plzni a konec konců i odvolání předminulého ředitele Národního divadla, změny několika posledních ředitelů Státní opery atd., atd.
Zavést alespoň nějaký systém správy divadel a dalších institucí v rámci celého státu není složité. Leccos lze „opsat“ ze zahraničí a my sami jsme již podali přinejmenším desítky návrhů. Hlubší a horší příčinou neochoty a neschopnosti politických elit splnit sliby je, obáváme se, prohlubující se duchovní a kulturní krize celé společnosti. České divadlo má totiž v naší historii výjimečné postavení. Stálo u obnovy národní identity, která se stala podmínkou naší státnosti. Bylo v naší moderní historii u všeho důležitého, bylo naším nejbezpečnějším ostrovem svobody i v nejtěžších časech. Nezájem o jeho další osud je nezájmem o osud vlastní identity i vlastní společnosti a státu. Je to urážka a ponížení sebe sama. Je to projev ztráty sebeúcty, sebedůvěry a schopnosti pravdivé sebereflexe. To vše jsou typické příznaky začínajícího patologického rozkladu osobnosti i rozkladu a sebezničení vlastní kultury, identity i vlastní svobodné a na společných hodnotách a idejích rozvíjející se společnosti.
Zasadit se o vyřešení tohoto problému znamená nejen protestovat a donutit parlament a vládu, aby plnily své povinnosti vůči našemu státu a jeho kultuře. Znamená to také pro nás – umělce od divadla – přestat se hádat a uvědomit si společnou odpovědnost za budoucnost české kultury v tom nejhlubším slova smyslu.
Ještě žádný národ nikdy neprodělal na kultuře, ale každý prodělá na nekulturnosti!
Komentáře k článku: K aktuální situaci v oblasti živého umění
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jarmila Hannah Čermáková
Kultura je základním pilířem civilizace.
19.09.2012 (11.37), , Trvalý odkaz komentáře,